"Měl bys odpočívat," zamračil se Severus, když viděl, že chce Harry vstát z postele.
" Nic mi není," řekl Harry, ale když spustil nohy z postele, zamotala se mu hlava a zbledl. Snape ho násilím zatlačil do peřin.
" To tě mám spoutat, abys poslechl? Obnovení magických siločar po skeneru není sranda. Proč myslíš, že tě tu nechali na pozorování?"
" No vážně mi teď není moc dobře. To vyšetření bylo dost hnusný. Jako by mi škrábali moje siločáry."
" A i přesto si tu musíš hrát na hrdinu," zavrčel Snape.
" Ne jen nesnáším ležení. Jsem z toho celej zmuchlanej."
" Ostatně je už večer. Dostaneš Bezesný spánek usneš během chvíle."
" A kde budeš spát ty, když nemůžeš domů?" napadlo Harryho. Severus se podíval na židli, kde strávil už dnešní půlden.
" Ne to není pohodlné..." zamračil se Harry.
" Co navrhuješ?" překřížil Snape ruce na hrudníku.
" Mám tu místo," uculil se Harry. Snape se na něj temně podíval. Postel byla jen pro jednoho.
" Můžeš zvětšit postel, abychom se sem vešli," navrhl Harry, když viděl, jak se Snape tváří. Severus to chvíli zvažoval. Představa, že by na té židli strávil dalších několik hodin se mu moc nezamlouvala. Pravda mohl by ji přeměnit na nějakou pohovku...
" Uvidíme," řekl Severus a zatím si šel udělat čaj.
" Mohl bych poprosit taky o jeden," řekl Harry nesměle. Severus přikývl a vzal i druhý šálek. Chvíli jen tak seděli a popíjeli čaj. Když Harry přerušil ticho.
" Co myslíš že Malfoy plánuje?"
" Víš, že tě chce za každou cenu získat,"
" To jsem pochopil, ale jak? Impériem mě přinutit nemůže."
" Lektvar lásky pravděpodobně už zkoušet nebude."
"Jsou další lektvary, kterýma by mě mohl přinutit udělat něco co nechci?"
" Nejen lektvary i kouzla. Mohl by dokonce využít nitrozpyt a podstrčit ti myšlenku... on udělá naprosto cokoli, a využije kohokoli, aby dosáhl svého."
"Ten chlap je fakt nebezpečnej"
" Ano to je. A ze všeho dokáže vždy vykroutit," zavrčel Snape naštvaně. Nechápal, proč už dávno není v Azkabanu.

Po chvíli přišla ošetřovatelka a přinesla mu pár lektvarů.

" Tento modrý si vezměte hned. Je to na obnovu siločar. Ten druhý až půjdete spát, abyste neměl sny a neházel sebou. Musíte být v klidu," řekla Harrymu a pak odešla.

" Ještě je docela brzy. Nechce se mi moc spát," řekl Harry a zadíval se na Snapea.
" A já ti mám dělat zábavu?" Zamračil se Severus.
" No můžeš mi něco vyprávět ,"
" Pottere..."
" No tak já budu vyprávět tobě jo?"
" To jsem zvědav, čím mne oblažíš," utrousil Severus a překřížil si ruce na hrudi.
" Dobře, řeknu ti něco, co o me nevíš a pak můžeš třeba něco ty říct mě."
" Proč bych to dělal?"
" Abychom se poznali. Jsem s tebou celé prázdniny a nic moc i tobě nevím."
Snape si povzdechl nejspíš mu ten Nebelvír nedá pokoj dokud se něco nedozví. A tak rezignovaně přikývl.
" Ehm tak jo, co bych ti tak o sobě řekl... Hm už vím, ještě než jsem nastoupil do Bradavic, mluvil jsem s jedním prima hadem v zoo. Pustil jsem ho nechtěně na svobodu, když jsem se naštval na bratrance Dudleyho."
" Zajímavá historka... To si toho nikdo nevšiml?"
" Že s ním mluvím?"
" Ano."
" Vlastně ne, v tu chvíli tam zrovna nikdo nebyl, ale když Dudley viděl, že se had začal hýbat a zírá přímo na mě, tak mě odstrčil a sápal se po výloze. Naštvalo mě to. Divokou magií se mi nějak podařilo vymazat okno a Dudley za tím hadem spadl. Smál jen se a celé kolo, ale toho si už všimli teta se strýcem. Měl jsem z toho děsnej průšvih protože jsem přiznal, že sklo zmizelo. Oni nesnášeli, když se něco chovalo jinak než má. Tenkrát jsem ale nevěděl že jsem čaroděj, ale oni jo. Snažili se magii ze mě dostat za každou cenu...," řekl Harry smutně.
" Jak přesně? " Severusovi se nelíbilo, kam to směřuje.
" No Dursleyovi nesnášeli, když se mi náhodně děly ty divné věci. Třeba jsem vyskočil na komín budovy, protože mě honila Dudleyho banda a já se jen chtěl dostat pryč. Nebo když mi teta ostříhala vlasy a já vypadal, jak odkubané kuře. Tak strašně jsem se bál, co tomu řeknou ve škole, ale druhý den ráno jsem měl vlasy jako dřív... Vzpomínám si jak se teta Petúnie tvářila, když mě uviděla...ten výraz byl k nezaplacení..." uchechtl se Harry.
" Co ti za tyto náhodné projevy divoké magie udělali?" zamračil se Snape. Harrymu se do odpovědí moc nechtělo...
" Ven s tím, Pottere!" zavrčel netrpělivě Snape. Harry si povzdechl.
Že jsem s tím vůbec začínal.

" To bylo různé. Zavírali mě do přístěku pod schody, nebo mi nedali večeři, musel jsem taky doma udělat většinu domácích prací," šeptal Harry.
Snape se pořád mračil a přemýšlel.
" Řekl jsi to někdy někomu?"
" Ne... Myslím, že Ron měl určitě podezření, když mě v druhým ročníku přijel vyzvednout s dvojčaty v tom litacím autě."

Snape pozvedl obočí. Ten lítající Ford Anglia si pamatoval. Chtěl je tenkrát kvůli tomu vyrazit ze školy.
" No museli s dvojčaty vyrvat mříže na okně v mém pokoji, aby mě dostali ven. Dursleyovi mi tam ty mříže dali, protože se u nás najednou zjevil Dobby a zkazil svým chování důležitou večeři s nějakým obchodním partnerem strýce Vernona nebo co. Vyváděl potom jak pominutý a řekl že mě už zpátky do Bradavic nepustí." přiznal neochotně Harry.
" Neskutečné. Nemyslíš, že o takových věcech měl vědět Brumbál? Kdyby věděl, čím si procházíš..." Snape byl náhle naštvaný.
" Co by asi tak udělal? Musel jsem tam být kvůli krevní ochraně," rozhodil Harry rukama.
"Vždy jsi byl jeho oblíbencem, určitě by něco vymyslel," trval na svém.

Jak mohli být tolik let všichni tak slepí? Teď mu několik věcí do sebe zapadalo. Chlapec se po prázdninách vždycky vracel hubenější, s kruhy pod očima a nějakými modřinami, ale nikoho ani nepadlo, že ho doma týrají.

" Hmm asi jsem měl hodit do placu jinou historku," zamumlal Harry.
Snape viděl, že to mladíka trápí. Musel něco udělat. A pak ho to napadlo.
" Dobrá tedy quit qvo pro... Snad bych mohl i já prozradit něco ze svého příběhu..." Harry ani nedutal, oči široce otevřené.
" Byl jsem na tom podobně jako ty." řekl po chvíli Snape.
" Cože?" nechápal Harry.
" Můj otec byl tyranský věčně opilý mudla, který nenáviděl kouzla. Moje matka se ho bála a postupně kouzlit přestala. Ze mě  se mu magii vymlátit nepodařilo," řekl Severus temně díval se přitom někam skrz zeď. mnoho let na to již nevzpomínal. Harry vytřeštil oči.
" Nevím, co říct," hlesl mladík, tohle opravdu nečekal.

Severus se vrátil do přítomnosti a podíval se Harrymu do očí.  Nevidel v nich však lítost jak se obával, nýbrž porozumění. V tomhle byli spolu.

" Jsme si tak trochu podobní," zašeptal Harry.
" Možná ... Až na to že ty jsi drzý a vždy po hlavě do nebezpečí jdoucí Nebelvír a já vychytralý Zmijozel."
Harry se uchechtl. Copak asi poví na tohle...

" Vlastně mohl jsem být taky Zmijozel," usmál se mladík. Snake pozvedl překvapeně obočí.
" Jak to myslíš?"
" No při zařazování se Moudrý klobouk nemohl rozhodnout, kam mě pošle. Přemlouval mě, že ve Zmijozelu bych vynikl."
Severusův pohled zkameněl.

Svět se zbláznil. Potter ve Zmijozelu?

" Jenže já se toho bál, protože mi Ron řekl, že ve Zmijozelu studovali všichni černokněžníci, co se dali na scestí a tak mi došlo  že tam musel být i Voldemort. O něm mi vyprávěl Hagrid, když mi přišel dát dopis. Nechtěl jsem tam skončit a tak jsem ho přemlouval, že chci kamkoli jinam, jenom ne tam. Klobouk mě pak nakonec poslal do Nebelvíru," vyprávěl Harry a Severus celou dobu nemohl vyjít z údivu.
" Tomu říkám zvrat, Pottere...," řekl po chvíli.
" Asi si dovedeš představit, že jsem to jen tak nikomu neřekl, ani Ronovi a Hermioně, styděl jsem se. Naše mezikolejní rivalita byla legendární. Jediný, kdo to věděl, byl Brumbál. Tomu jsem se přiznal až ve druhém ročníku. Uklidnil mě, že se nepodobám Voldemortovi jenom proto, že mám hadí jazyk a tak... Že Voldemort ty svoje schopnosti částečně přenesl na mě, když mě chtěl zabít jako dítě. Řekl mi ale že za nás mluví naše volby, ne to co umíme. Nevím, jestli už tenkrát ředitel věděl, že jsem byl viteálem..."
" Těžko říct."
"Každopádně nebližším kamarádům jsem se přiznal až později a teď to víš i ty."
" Není mi zcela jasné, proč to vyprávíš zrovna mně," řekl po chvíli Snape a přezíravě si ho měřil.
" Vím, že to nikomu neřekneš. Je na tebe spoleh," usmál se Harry a Severuse tím úplně odzbrojil.

On mi věří. Potter věří Snapeovi...

"Domnívám se, že je nejvyšší čas jít spát," řekl Severus. Kouzlem rozšířil postel. Přeměnil své oblečení na pyžamo, použil osvětlovací kouzlo a vlezl k Harrymu do postele.
" Vezmi si Bezesný spánek," řekl Harrymu a ten poslušně odzátkoval lahvičku a vypil. Poté se k Severusovi otočil, zašeptal dobrou noc a přitulil se k němu. Severus ani neprotestoval. Přišlo mu to tak nějak v pořádku po tom všem, co dnes zažili.