Tak překvapení, vrátili jsme z dovolený dřív. Tady máte další kapču. Snad se bude líbit.

***

Neslíbil jsi mi náhodou před pár dny něco?" připomněl svému milenci Remus.
" Jo, já vím... Akorát teď netuším, kde vůbec Harry je," vymlouval se Sirius. Remus se na něj podíval výrazem 'nebuď idiot'.
" Přece víš, že šel za Ronem," připomněl mu.
" Ale měl by teď někdy jet Srabusem bůhví kam," namítl Sirius.
" Nevykroutíš se z toho! Přemístil se do Doupěte,"  Remus začínal být opravdu naštvaný.
" No jo," zavrčel Sirius a vydal se pryč.

U Weasleyových mu Ron s Hermionou oznámili, že už Harry odcestoval, ale naštěstí věděli kam a taky co tam bude dělat.
Měl dostatek času na přípravu.
Blížil se večer a tak se Sirius rozhodl na sebe hodit něco reprezentativnějšího než džíny a tričko. Rozhodl se totiž, že se s Harrym a Srabusem setká na večerní společenské akci pořádané při lektvaristické konferenci.

***

Severus v koupelně mezitím přemýšlel, jak to udělat, aby se před Potterem nemusel ukazovat jen v ručníku. Nakonec se rozhodl pootevřít dveře a  přivolat si připravené oblečení kouzlem. Zároveň doufal, že se Potter již stihl obléknout.
Když konečně vyšel ven, Harry jej přivítal v tmavých kalhotách a bílé košili. Jeden druhého si navzájem měřili. Snape si neodpustil poznámku.
" Celkem ucházející, Pottere," zhodnotil jeho úbor.
Harry pohledem sjel Severuse a pousmál se.
" Také to není k zahození," ušklíbl se Harry a Snape pozvedl jedno obočí. Chvíli se měřili pohledy a nakonec Snapeovi zazvonil kouzelnický budík, který si nařídil, aby vyrazili včas. Čili ne mezi prvními, ale také ne úplně poslední.
" Kdo tam vlastně dneska bude?" zeptal se Harry.
"Možná se tomu budeš divit, ale většinou lektvaristé, vzhledem k tomu, že je tu lektvaristická konference," utahoval si z něj Severus pobaveně.
"Hej, to je mi jasný. Ale spíš, kdo další?"
" Nejspíše jejich polovičky, ostatně já si přivedu tebe. A možná pár významnějších lidí."
" Myslíš, že tam přijde i Malfoy?" roztřásl se Harry odporem. Představa, že se s Malfoyem znovu setká ho děsila. Ten chlap byl šílený.
" Hádal bych, že si nejspíše bude lízat rány po tom výprasku, nicméně nemůžeme si tím být jistí. Je možné, že se tam objeví, ale tentokrát bys měl být v klidu. Mezi lidmi sotva něco zkusí. Potřebuje si napravit reputaci, na veřejnosti se nebude chtít ukázat ve špatném světle,"
" I tak ho nechci vidět... To co mi dnes řekl...," zatvářil se Harry náhle vyděšeně.
" Co přesně?" zajímal se Snape.
" Asi to nechci opakovat," zavrtěl Harry hlavou.
" Pottere, aby to fungovalo, musíme být k sobě upřímní. Jak že mám chránit, když nevím před čím?" zamračil se Snape. Ano to dávalo smysl...
Harry si povzdechl a všechno mu řekl. Snape bedlivě sledoval mladíkovo reakce. Zdálo se, že ta část, kde se Lucius zmiňuje, že jej přemění a bude zneužívat je mimořádně děsila.
" Čeho přesně se obaváš?" zeptal se po chvíli.
" Že Malfoy udělá něco, nad čím nebudu mít vůbec kontrolu, něco co nebudu moct nijak ovlivnit.... A že to nakonec odnese někdo nevinný. Jako tenkrát, když Voldemort na hřbitově zabil Cedrika," hlesl Harry dal si hlavu do dlaní. Neměl daleko k tomu, aby se rozbrečel. Snape se na zamračil.
" Nebyla to tvá vina," řekl Severus zbytečně. Harrymu to tenkrát tvrdili všichni, stejně jim nevěřil.
" Ale byla, kdybych při svojí pitomý povaze nechtěl každýmu pomoct, mohl žít. Možná kdybych se aspoň jednou z schoval jako Zmijozel a myslel v tu chvíli jen na sebe, Cedrik by byl naživu."
Snape se mračil čím dál víc. Tohle se mu nelíbilo. Nemohl dovolit aby se teď hroutil. Potřeboval, aby se Potter sebral, potřeboval dnes vedle sebe hrdinu kouzelnického světa a ne chodící trosku.
Cože to tenkrát říkal, ach ano že jeho chování bylo nakonec osvobozující. Rozhodl se toho využít.
" Pottere, přestaň se pořád vyžívat ve své sebelítosti. To minulost stejně nezmění. Nejsi jediný, kdo musel ve válce mnohé obětovat, " řekl Severus. Jeho slova byla jako ostrá břitva, ale zafungovalo to, Harry sebou doslova škubnul. V okamžiku se naježil, v očích odhodlání se s ním přinejmenším pohádat. Ale Snape ho utnul.
" Na to teď není čas Pottere. Musíme jít," Harry se ostře nadechl, ale po chvíli přikývl. Před odchodem se ještě zastavil.
" Jen mi slib, že nedovolíš, aby mi něco z toho co říkal udělal. Proto jsem si tě vlastně vybral."
" Je mi stejně záhadou, z jakého důvodu se ho tolik obáváš. Přemohl jsi přeci nejmocnějšího kouzelníka naší doby," ušklíbl se Snape.
" No... Abych pravdu řekl, když se Voldemort nakonec vypařil jako pára nad hrncem, nepoužil jsem bůhví jaký zaklínadla. Stačilo Expelliarmus. Pomohli mi hlavně relikvie, měl jsem prostě štěstí," zatvářil se Harry rozpačitě. Snape tomu nemohl uvěřit. Vlastně se o detaily bitvy nikdy nezajímal, bylo pro něj hlavní je je Pán zla pryč.
" Chceš tím říct, že neumíš vůbec bojovat?"
" Něco samozřejmě zvládnu, ale to co umíš ty, je vážně mnohem efektivnější," přiznal Harry celý rudý. Snape byl zralý na panáka. Už po několikáté se divil, že tohle dítě dokázalo Pana zla porazit. Severus nakonec zavrtěl hlavou. Museli vážně vyrazit.

"Pottere, svou část úkolu zvládnu. Nyní bys měl ty zvládnout tu svou," řekl Snape.
Harry přikývl a společně se vydali do společnosti.

***

Sirius postával u baru, raději si dal pár panáků na kuráž. Čekal ho obtížný rozhovor. Moc dobře věděl, že se choval jako idiot, ale neuměl si přiznat pravdu.

Když Sirius vstoupil do sálu a uviděl svého kmotřence se Srabusem, téměř uviděl rudě. Harry byl zavěšený do muže vedle něj a vypadalo to, že se spolu náramně baví. Raději si dal na kuráž ještě jednoho panáka a už už se chystal jít za Harrym, když v tom uviděl Malfoye, jak se k těm dvěma blíží. Zarazil se. Co ten tu chce?

Viděl jak Harry div nevyskočil z kůže, když se ho mužova ruka dotkla na rameni. Také viděl, jak Snape bleskově vytáhl hůlku a tak aby to nebyl kdo neviděl s ní mířil Luciovi pod krk. Neslyšel co si řekli, ale nebylo to určitě nic příjemného. Malfoyovi se rozšířili vzteky zorničky.  Sirius se rozhodl pomoct.
" Potřebuješ ještě jednu hůlku?" zeptal se Sirius a tím dokonale rozhodil všechny zúčastněné.
" Siriusi?" Harry na muže třeštil své vyděšeně oči. Snape se vzpamatoval rychle.
" Blacku, buď jednou užitečný a doprovod tady Luciuse ven ze sálu, udělalo se mu nějak nevolno," zúžil Snape oči. Sirius přikývl a odtáhl Malfoye pryč. Snape obrátí pozornost na Harryho
" Uklidni se Pottere, všichni se sem dívají nemůže tě přeci rozhodit, když se že ten idiot dotkne," mračil se Snape.
" Omlouvám se, nemůžu se přestat třást," řekl potichu. Snape protočil panenky a z jedné kapsy vytáhl uklidňující lektvar. Nalil jej nenápadně Harrymu do šampaňského. Ten to do sebe, co nejdřív kopnul a udělalo se mu konečně dobře.
" Dávej si na to pozor. Nezapomeň, že i ty musíš hrát svou roli dokonale,"  připomněl mu.
" Jistě, promiň," povzdechl si Harry a nasadil zářivý úsměv.
" To je poněkud přehnané, nicméně lepší, než když ses tvářil jak poraněné zvíře," sykl Snape a už Harryho táhl k hloučku lidí. Hodlal jim představit svůj nový lektvarový projekt a Potterova sláva mi v tom měla pomoct.

***

Zatímco Snape se chlubil výsledky své práce s lektvarem na potenci, Sirius se vrátil do sálu. S Harrym na sebe chvíli hleděli a pak se mladík vymluvil Snapeovi a přesel ke kmotrovi.
" Ahoj,"
" Co ty tu?" zeptal se Harry.
" Musím s tebou mluvit."
" O čem?" Harry mu to nehodlal  Siriovi nijak usnadňovat. Sirius se zhluboka se nadechl. Ať už to má za sebou.
" Choval jsem se jako blbec. Omlouvám se. Mohl by ses vrátit domů?" Harry si ho chvíli prohlížel, než odpověděl.
" Tos to tentokrát moc dlouho nevydržel, Remus ti vyhrožoval?" ušklíbl se Harry. Znal své kmotry dokonale. Sirius trochu zčervenal.
" Harry," prosím ho Sirius. Ten se na něj ještě chvíli mračil.
" Víš měl bys konečně začít respektovat má přání. Vím, že to pro tebe bude těžké, ale snad časem bude Severus chtít víc než co máme teď a potom bychom se vídali všichni. Vím jaký dokáže být, ale snaží se měnit. Prosím nevymlouvej mi to, nevzdám se ho. Jedině, že by to po mě sám chtěl," řekl Harry a pohledem sledoval černovlasého muže před sebou.
Sirius nakonec přikývl. Co mohl dělat, buď to nebo se už s Harrym nevídat a to by sám sobě nikdy neodpustil. A ani Remus jemu ne.

Stejně co na něm vidíš," povzdechl si Sirius.
" Někdy si že tě to prostě vybere samo a nemůžeš tím nic udělat," pokrčil Harry rameny a zadíval se na Snapea. Harry věděl, že ho čeká ještě trnitá cesta ke Snapeovo srdci, ale hodlal to podstoupit. Láska si nevybírá.