rok vytvoření; 2017

Hvězdy jsou magické,

hvězdy jsou krásné,

život je ranící,

život je bezcitný.

V zamrzlé krajině,

 poseté sněhem,

 promrzlé ledem,

po ledové pustině

je třeba se dát, vstříc osudu,

nikdy se nevzdát.

Jíti dál, 

po tenkém ledu,

po boku hvězd,

nepřestat se smát

a nikdy se nevzdát.

Hvězdy ptaly se osudu,

musí-li to tak býti,

on odvětil;

je třeba se bíti,

je třeba jít dál za vlastním snem,

nenechat se odradit,

zůstat sebou sám,

nikdy se neptat, 

má cenu-li to vzdát.

Miliardy hvězd,

tisíce pádů.

tisíce neúspěchů,

jeden život, jeden svět.

Život je překrásný, 

jedinečný,

a přitom ledový...

Je třeba se nevzdar,

vstříc osudu se dát,

navzdory předsudkům,

napříč životu.

Býti sebou sám,

neztratit víru,

neztratit cíl,

po ledové nicotě,

naleznouti mír.

Splnit si sen, 

i za cenu pádu, 

až na samotné dno.