Každý spadl by

do propasti hluboké

a cítil by jen

pocity pochmurné.

Vzlykal by do doby

než by byl konec pohromy.

Padal níž a níž,

to už dobře víš.

Bál se celého světa,

odvracel se od světla

a čekal až jiní,

budou mít síly,

aby ho zachránili.

Ale já, nebudu v koutě čekat,

budu světlo hledat.

Sama na nohy se postavím,

kolikrát bude zapotřebí.

Nečekám na ostatní,

kráčet budu osamocena,

do té doby,

než má přání budou uskutečněna.