Mraky stahují se,

Slunce prohrává svůj boj.

Bytosti litují,

těch dní, kdy bylo světlo,

z mraků se stává černý roj.

Vzduchem prožene se,

studený vichr.

Do skály udeří, okolím nese se.

Bere s sebou život,

celý svět, rázem ztichl.

Stahují se mračna,

k pohromě nevídané.

Přichází temnota,

zjevuje se z nicoty

tiše a chladně.

Na nebi, naposledy se zableskne,

paprsek slunečního svitu.

Náhle však pohasne,

temnota převládne,

v temnou nicotu.

A šero obestoupí celý svět,

ze všech stran, ztrácím těch vět,

které jem chěl světu dát,

které se změnily, v hejno černých vran.

Hvězdy zmizely,

Měsíc nevyšel.

Už jste to viděli?

Viděli jste temnotu?

A svět vás neslyšel?

V naprosté temnotě,

bez jediného světla.

V nekonečné nicotě,

vzhlížíte k nebi,

ptáte se světa.

Proč temnota obestoupila celý svět,

hledáte záblesk světla.

Jediný květ,

ale temnota však,

spálila i květinu, jež kvetla.

Spálila vše,

Zanechala ve vzduchu pouhý prach,

který ze všech stran obklopuje mě,

plachtí bezstarostně vzduchem

a tíha sjíždí strmý svah.

Temnota žene se,

tajemnou prázdnotou

Pochmurný smutek nese se

Seschlým vzduchem.

Bez života.

    -Princ Temnoty