Protáhla jsem si křídla,

setřásla ze sebe prach,

ztracená víra,

nemám ze smrti strach.

Pohlédla jsem k nebi,

k samotným hvězdám,

zde však pomoci není,

ale tak snadno se nevzdám.

Za obzorem spatřím,

nemilosrdné nepřátelé,

živote, byl jsi krásný,

vše je již zhacené.

Černé oděná armáda,

pochoduje vpřed,

kéž by celá padla,

kéž by požila jed.

Temné nebe se smráká,

hvězdy zanikají

a obloha vzlyká

staneme se součástí bájí,

žijeme na pokraji.

Řinčení kovů,

donese se mému sluchu,

stejně jako nářek bohů,

znajíc tuto předtuchu.

Bojový pokřik,

chladného vojska,

zazní lidský výkřik,

nahlas jsem polkla.

Nabírají na rychlosti,

tasí své zbraně,

není čas na podrobnosti,

bitva začíná právě.

Pět draků čelí,

celé armádě

a z druhé strany se blíží,

druhé vojsko nenápadně.

Ticho protrhne první výstřel,

a v tu chvíli,

na obloze se blýskne,

výboj energie nezadržitelně se řítí...

  -Sargona