rok vytvoření; 2019

Proč musíš mít ty oči,

ve kterých se věčně ztrácím.

Posloucháš ty řeči?

Však já se ti vracím.

Proč hledíš do kouta

a tiše brečíš?

Když víš, že máme pouta,

pouta, v která věříš.

(kterých nás ani hvězdy nezbaví)

Proč ty řeči,

že měl jsem tě rád?

Já bych tě neopustil přeci,

nejsem jen kamarád.

Proč věříš lžím,

které ovládnou svět?

Říkáš, že byl jsem vším,

slýchaval jsem řadu let, a teď?

Sedíš v koutě uplakaná,

oči zalité slzami.

Válka není prohraná,

jen tvé představy.

A proč se vzdáváš

s hlavou skloněnou?

Proč mi máváš

na rozloučenou?

Copak ty časy uplynuly?

To jsme se tak změnili?