Hvězdy jsou magické,

hvězdy jsou krásné,

život je ranící,

život je bezcitný.

V zamrzlé krajině,

poseté sněhem,

promrzlé ledem,

po ledové pustině.

Je třeba se dát,

vstříc osudu,

nikdy se nevzdát.

Jíti dál,

po tenkém ledě,

po boku hvězd

 a nepřestat se smát,

nikdy se nevzdát.

Hvězdy ptaly se osudu,

musí-li to tak býti,

on odvětil, je třeba se bíti.

Je třeba jít dále za vlastním snem,

nenechat se odradit,

zůstat sebou sám,

nikdy se neptat, má cenu-li to vzdát.

Miliardy hvězd,

Tisíce pádů

Tisíce neúspěchů,

jeden život,

jedna víra.

Život je překrásný,

jedinečný

a při tom ledový

Je třeba se nevzdát,

vstříc osudu se dát,

navzdory předsudkům,

napříč životu.

Býti sebou sám,

neztratiti víru,

neztratiti cíl,

po ledové nicotě,

naleznouti mír,

splnit si sen,

i za cenu pádu

až na samotné dno.

   -Sargona