Bylo to tehda, před lety,
kdy střep byl vražen do naší planety.
Ale lidstvo dál, nevědomky
metalo její cenné části na úlomky.

Bylo to dávno, před lidmi,
kdy jiní opustili svět nevlídný.
Zjevili se jako neviditelná tma
jako prázdnota samotná (nezkrotná).

Bylo to kdysi, před věky,
kdy přebrali vládu naší planety.
Klaněli se jí stejně jako hvězdám,
stejně jako já, když Tebe hledám.

Bylo to dávno, před těmi,
kteří zahlédli Tvé plameny.
Vládla jsi větru a celému světu
a přesto, jiní, zajali tě za letu.

Bylo to, když hvězdy pohasly
a tys pochopila jejich úmysly.
V ponuré prázdnotě, bez svitu hvězd,
bez světel, mizíce tisíce nebeských cest.

Bylo to v období temna,
kdy ukázala se Tvá duše nezlomná
každý večer, ve vražedné nicotě
čelila jsi nekonečné prázdnotě.

Bylo to brzy po setmění,
kdy na nebi zablesklo se znamení
Měsíční svit obklíčil svět
každý z nás, chtěl Tvou duši zpět.

Bylo to před časem úsvitu,
při tichu, celý les vybízel k soucitu.
Koruna nebe s větrem splynula
naše šance a ty s ní, pominula.