Za okny byla tma. Ve větvích si hrál svěží večerní vítr a na nebi zářily překrásné hvězdičky. Měsíc stál na stráži a zvysoka shlížel na zem. Pozoroval mudly i kouzelníky a nejspíše přemýšlel o zbytečnosti lidského bytí. 

I Bradavický hrad byl potemnělý a jen za několika málo okny svíce dosud hořely. Jednou z mála místností, kde se stále svítilo, byla pracovna pana ředitele.

 Albus Brumbál seděl za stolem a zamračeni si prohlížel předměty na stole. Byli to neobyčejné předměty a on si toho byl velice dobře vědom. Prsten i deník, obě věci byly spojeny s tou nejtemnější magií. 

Ozvalo se zaklepání. Ředitel oba předměty schoval do šuplete svého stolu a vyzval návštěvníka ke vstupu. Dveře se otevřely a do místnosti vstoupil bledý černovlasý muž s hákovitým nosem.

"Brumbále."

"Á, dobrý večer Severusi. Jste přesný," konstatoval ředitel, když zkontroloval své zlaté kapesní hodinky s dvanácti ručičkami a shledal, že je přesně jedenáct. 

"Chtěl jste se mnou mluvit."

"Prosím, posaďte se."

Snape se posadil, Brumbál naopak vstal. Začal přecházet sem a tam. Občas se zastavil, zamyslel se a pokračoval v chůzi opačným směrem. Snapea to neskutečně iritovalo, a když už toto přecházení trvalo moc dlouho, vydal ze sebe dosti otráveně: "Mohli bychom přejít rovnou k věci?!" 

Brumbál neodpověděl, na chvíli se zastavil, ale potom se zase rozešel. "To, co vám chci zdělit Severusi, je tajné, nesmírně diskrétní. Proto vás musím požádat, abyste se o tom před nikým nezmiňoval, rozumíte mi?" Snape přikývl.

"Jde o Harryho."

"Jak jinak."

"Prosím vás Severusi, abyste mě nepřerušoval."

Profesor odevzdaně zamručel a ředitel konečně přešel k tématu: 

"Harry nesmí nic vědět, nesmí se to dozvědět až do posledního okamžiku, dokud to nebude absolutně  nutné, protože jak jinak by našel sílu k tomu, co je třeba vykonat?"

"Co ale musí udělat?"

"To je mezi Harrym a mnou. Teď mě dobře poslouchejte, Severusi. Přijde čas, bude to po mé smrti....nehádejte se se mnou a nepřerušujte mě! Přijde čas, kdy se Voldemort začne bát o život svého hada."

"O Naginiho?"

"Ano. Nebude ho vysílat na žádné akce, bude ho držet pod kouzelnou ochranou a tak podobně. Nastane-li takováto situace a já vím, že nastane, nebude již riskantní to Harrymu povědět."

"Ale co?"

Brumbál si zhluboka povzdechl a přivřel oči. 

"Povědět mu, že toho večera, kdy se ho lord Voldemort pokusil zabít a  kdy mezi ně  Lily jako štít nastavila svůj vlastní život, se vražedná kletba odrazila zpět k lordu Voldemortovi a odštípla kousek jeho duše. Ten úlomek odlétl a přichytil se k jediné další živoucí duši, která v tom polorozpadlém stavení zbývala. V Harrym žije část lorda Voldemorta a právě díky této části se umí dorozumívat s hady a dokáže navázat s myslí lorda Voldemorta spojení, jehož podstatu nikdy nepochopil. A dokud ten úlomek duše, o jehož ztrátě Voldemort sám vůbec neví, zůstane v Harrym a pod jeho ochranou, nemůže lord Voldemort zemřít."

"Takže ten kluk... bude muset zemřít?" zeptal se chladnokrevně Snape.

"A musí ho zabít vlastnoručně Voldemort, Severusi. To je absolutně nezbytné."

Nastala další dlouhá chvíle ticha, kterou nakonec přerušil Snape: "Myslel jsem... po celá ta léta... že ho chráníme kvůli ní. Kvůli Lily."

  "Chránili jsme ho, protože bylo důležité a nezbytné dohlédnout na jeho výuku, vychovat ho a umožnit mu, aby vyzkoušel svoje síly," pokračoval Brumbál s očima stále pevně zavřenýma. "Mezitím se stává propojení mezi nimi stále silnější, roste až paraziticky; někdy jsem myslel, že Harry sám tuší pravdu. Pokud ho dostatečně dobře znám, zařídí všechno tak, aby zajistil, že až se vydá smrti vstříc, bude to zároveň znamenat skutečný Voldemortův konec."

Brumbál otevřel oči. Snape se tvářil zděšeně.

"Udržoval jste ho na živu jen proto, aby mohl ve správnou chvíli zemřít?"

"Netvařte se tak šokovaně, Severusi. Kolik mužů a žen už jste viděl umírat?"

"Poslední dobou jen ty, které jsem nemohl zachránit," odsekl Snape a vstal. "Zneužil jste mě."

"Co tím myslíte?"

"Dělal jsem vám špeha, lhal jsem kvůli vám, vystavoval jsem se kvůli vám smrtelnému nebezpečí. Domníval jsem se, že to všechno dělám proto, abych zajistil bezpečí synovi Lily Potterové. A vy mi teď řeknete, že jste ho choval jako vepře na porážku - "

"To je ovšem dojemné, Severusi," pravil vážně Brumbál. "Že by vám ten chlapec nakonec přece jen přirostl k srdci?"

"Ten chlapec?" zaječel Snape. "Expecto patronum!"

Ze špičky jeho hůlky vyrazila stříbrná laň. Dopadla na podlahu pracovny, jediným skokem se přes ni přenesla a vyskočila z okna. Brumbál sledoval, jak odlétá, a když její stříbřitá záře pohasla v dáli, otočil se znovu ke Snapeovi. Oči měl plné slz.

"Po takové době?"

"Navždy," ujistil ho Snape.