Blížil se čas Vánoc a každý si na své domy začali viset světýlka různých barev. Na náměstí se tyčil vysoký jehličnatý strom s velkými baňkami a světýlky. Spousta obyvatel mělo již vánoční náladu a potulovali se mírně zasněženými ulicemi.

Radek se dnes vydal nakupovat dárky. Kupoval pouze dárek rodičům a Štěpánovi.

Zastavil se v drogerii, kde koupil nějaký šampón s voňavkou pro mamku a deodorant s pěnou na holení pro tátu.

Nakonec měl koupit dárek pro Štěpána. Chvíli přemýšlel, co by mu mohl koupit. A poté si vzpomenul na den, kdy šli spolu poprvé ven.

Vždyť říkal, že jeho nejoblíbenější postava z Marvel je Bucky! Vzpomenul si a mírně se pro sebe usmál.

Zašel do nějakého obchodu se smíšeným zbožím. Už tu pár krát viděl nějaké věci, které měly něco společného s Marvelem.

Rychlým krokem došel k regálu, kde je viděl naposledy. A ačkoliv bylo z nich spoustu vyprodaných, Radek se zaradoval, jelikož uviděl postavičku Buckyho.

Rychle ji vzal do ruky a podíval se na cenu. Byla na jeho vkus celkem drahá, ale tak co by neudělal pro jeho jediného kamaráda.

S postavičkou došel k pokladně a zaplatil za ní určitě jmění. Poté vyšel z obchodu, a jelikož měl již vše nakoupené, vyrazil domů.

~~~

Odemčel dveře a spokojeně vešel do domu, ve kterém bylo značně tepleji, než venku.

Sundal ze sebe tlusté vrstvy zimního oblečení a teplé boty. Popadl tašky a přešel z chodby do svého pokoje.

Všechny nakoupené dárky schoval a spokojeně si oddychl, že má už všechno nakoupené.

Únavou padl na postel a koukal se do stropu. Mírně se pro sebe usmál a poté uslyšel cinknutí. Vyšvihl se do sedu a popadl svůj mobil, který ležel na stole. Zapl ho a podíval se na nově příchozí zprávu. Byla od Štěpána.

Štěpán: Čus! Hej, kdy máme tu besídku? Asi už v pátek, co?

Radek hned na to odpověděl.

Radek: Ahoj. Ano, máme ji v pátek. :)

Štěpán: Ok. Díky :D.

Radek položil mobil zpět a povzdechl si. Už nějakou tu dobu nebyl se Štěpánem venku. Ve škole se moc nestřetávali a Radkovi to začalo dost chybět.

Zhluboka se nadechnul a opět popadl mobil. Najel na messenger a napsal mu.

Radek: Aaa. Nechceš jít ven? Dlouho jsme se nijak neviděli a chtěl bych si zase s tebou popovídat.

Netrpělivě čekal na odpověď, a jakmile tři tečky na náznak, že píše zmizely a objevila se tam nová zpráva, ihned své oči zabodl do textu na obrazovce.

Štěpán: Hej sorry. Ale dnes už jdu ven s někým jiným. Když tak jindy. Čus!

Radek u této zprávy posmutněl, ale chápal to. Rozloučil se s ním a mobil vypnul.

Achjo. Řekl si v hlavě. Opět jsi sám Radku. Štěpán se baví s někým jiným a ty? Ty tu ležíš a nemáš nikoho jiného, než jeho. Měl bys se sebou něco dělat.

Následně jak si tohle pomyslel v hlavě, vstal z postele a vydal se na chodbu. Oblékl se, obul si boty a do kapsy si dal klíče. Zamčel za sebou dveře a začal běhat.

Studený vánek mu zčervenal tváře a do nosu se mu dostával studený vzduch. Ve spoustu vrstvách oblečení se začal mírně potit a začal nepravidelně oddechovat.

Bolely ho nohy a píchalo ho v boku, ale stále běžel dál. Nějakým způsobem ho běh uklidňoval a cítil se o dost lépe. V hlavě si přehrával stále jednu písničku, kterou má nejraději a občas pozdravil kolem jdoucí lidi s přerušovaným oddechováním.

Po nějaké době se konečně zastavil a okamžitě se opřel rukama o stehna. Začal hlasitě oddechovat a přitom si setřel pod z čela.

Jakmile se jeho dech zklidnil, narovnal se a rozhlédl se kolem.

Vtom spatřil někoho, koho dobře znal. Vedle něj stála ještě nějaká holka a bavili se spolu.

Štěpán...

Přiblížil se o něco blíže, aby mohl lépe vidět. Holku, která tam s ním byla, nepoznával.

Slyšel Štěpánův smích a její též.

Alespoň už vím, s kým šel ven. Pomyslel si v hlavě a přiblížil se ještě o něco blíž.

~~~

Štěpán Lenku upjatě pozoroval a díval se do jejích očích. V modrých očích se jí zajiskřilo a stále ho těmi očima pozorovala.

,,Mám se zítra stavit za tebou? Mohli by jsme jít spolu do školy,"navrhl Štěpán a stále ji pozoroval s tou největší touhou ji políbit.

,,Jo, jasně. Klidně můžeš. A co máme zítra první hodinu?"zeptala se a mírně se usmála.

,,No, zítra máme první hodinu fyziku, myslím,"odpověděl a uchechtl se. ,,To bude zas nuda. S tím učitelem se nedá vydržet! Vždyť má tak uspávací hlas. Vždycky v té hodině usínám a věřím, že nejsem sám,"dodal a oba se zasmáli.

,,Jo no. A hlavně nás tam učí samé ptákoviny. Nevím, na co nám to jako bude. Pokud nebudu fyzikem, může mi to být pěkně u zadnice,"přitakala a zasmála se.

Štěpán ji nervózně pozoroval a touha byla čím dál více větší. Oba si hleděli nervózně do očí a nevěděli, co dělat.

V tu chvíli se Lenka začala přibližovat a stoupla si na špičky. Štěpán se začal přibližovat též.

Dělili je centimetry a po chvíli se jejich rty spojily v jedny. Oba ochutnávali rty toho druhého. Štěpán si ji přitáhl víc k sobě a začal sjíždět rukama po jejích bocích.

Po chvíli se od sebe odlepili a podívali se jeden na druhého.

~~~

Radek celé to divadlo pozoroval s otevřenými ústy dokořán. Vyděšeně kulil oči a nevěděl, jak na dotyčnou situaci reagovat.

Stále stál za stromem a čekal, co se bude dít dál.

Zdálo se, že se ta holka začala nervózně omlouvat. Alespoň si to Radek myslel, kvůli nemotorným gestům, a kvůli tomu, že se začala dívat všude kolem, ale ne na něj.

Štěpán vypadal taky vyveden z míry a nejisté gesta dělal též. Ale když se oba opět podívali do svých očích, oba si něco řekli zároveň.

Radek tohle už nedokázal vydržet a utekl z toho místa pryč. Nevěděl, proč ho to tak vzalo. Možná proto, že on holku nikdy mít nebude, protože je ubožák. A navíc si řekl, že s holkama už nebude mít nic společného.

Radek běžel po stejné cestě domů a po tváři mu stékala slza, aniž by o tom věděl.