Byl pátek a Radek se chystal jako obvykle do školy. Tentokrát si ale nemusel brát žádné učebnice, ani sešity se školními pomůckami. Dnes totiž měli besídku. Mohli si udělat čaj, hrát společenské hry, dívat se na filmy a prakticky měli celé dopoledne volno. Dokonce měli zkrácenou výuku o dvě hodiny, takže měli místo 8 hodin 6.

~~~

Radek stál v rohu místnosti, zatímco se ostatní skvěle bavili hraním stolních her. Musel si promyslet ten den, kdy viděl Štěpána s tou holkou. Nevěděl, proč mu to tak vadí. Nejspíš jen nechtěl přijít o dobrého kamaráda.

Pár krát je již viděl se procházet po chodbě se spojenýma rukama nebo jak si dávali pusu. A když je viděl, jeho vztek se nahromadil ještě více.

Nežárli, kruciš. Řekl si v hlavě a přestal myslet na Štěpána. Teď se mu nahromadily o něco jiné myšlenky. Nebyly sice o Štěpánovi, ale měly dost společného se Štěpánem.

Nejsem nakonec opravdu gay? Vždyť jsem i říkal, že pokud nebudu chtít chodit s žádnou holkou, tak buď budu sám nebo se ze mě stane gay. Připomněl si svá slova a přejel mu mráz po zádech.

Ne. To byla jen chvilková záležitost. Ne. Nejsem teplej. Nejsem. Nejsem... Když nad tím tak přemýšlel, možná se z něj stal doopravdy gay a tu větu, kterou kdysi řekl Toxickým psům, byla možná pravdivá.

~~~

Bylo po besídce a Radek se chystal domů. Venku sněžilo, ale ne moc. Když scházel po schodech, všiml si Štěpána, jak si dal pusu s tou holkou. Ta následně odešla k nějakému autu a Štěpán se vydal svou cestou domů.

Běž za ním. Říkaly mu hlasy v hlavě. No tak. Dělej! Jindy nemusíš mít šanci! Přesvědčovaly ho.

Radek si povzdechl a vydal se za ním. Rychlým krokem k němu došel a on se na něj podíval.

,,Jé. Ahoj, Radku. Dlouho jsme se neviděli,"pozdravil ho Štěpán a zářivě se na něj usmál.

,,Ahoj... No, ano dlouho jsme se neviděli. A tak jsem se tě chtěl zeptat, jestli by jsme nezašli třeba zítra ven. Mohl bych ti dát zrovna i dárek k Vánocům,"navrhl rozpačitě.

Štěpán se nad otázkou zamyslel a pak řekl: ,,Tak jo. Nevidím v tom problém. Já ti taky dám svůj dárek."

,,Super!"odpověděl nadšeně Radek, že měl co dělat, aby tu nezačal skákat a výskat radostí.

~~~

Radek došel celý nadšený domů a vybalil si všechny věci z batohu. Když došel do kuchyně, aby vybalil hrnek, překvapila ho jeho matka.

,,Ahoj, mami. Děje se něco?"zeptal se vesele Radek a vyndal hrnek z batohu.

Matka se hlasitě nadechla a podívala se na něj se smutným pohledem. To už zvážněl i Radek a čekal, co z jeho matky vypadne.

,,Zemřela tvá babička. Už byla moc stará a nezvládla to,"řekla a přitom potlačovala slzy.

Radek se na ni podíval s překvapeně smutným pohledem a poté mu po tváři stekla slza. Byla to jeho poslední babička, kterou měl že všech nejradši, jelikož chápala jeho problémy a vždy, když ho něco trápilo, mohl se svěřit u ní.

,,Pojď sem,"řekla se slzami, které jí tekly po tvářích a rozpřáhla ruce.

Radek ovinul své paže kolem jejího pasu a nechal své slzy téct naplno. Svou matku svíral velkou silou. Nedokázal si představit Vánoce bez jeho milované babičky. Prostě nedokázal.

~~~

Druhý den se vzbudil proto, že slyšel rachot hrnců. Otráveně se přetočil na druhý bok ve snaze ještě usnout. To se mu však deset minut nedařilo, a tak se otočil zpět a podíval se na mobil.

To už je jedenáct?! Zeptal se sám sebe udiveně. Když bylo volno, tak vstával pozdě, ale ne až tak pozdě.

Vstal a oblékl si jeden z jeho vánočních svetrů. Navlékl na sebe tepláky a teplé ponožky. Poté si nasadil brýle a zamířil do kuchyně.

,,Dobré ráno,"pozdravil matku zdvořile.

Ona klečela u jedné ze skříněk a hledala hrnec hodící se na její jídlo, které bude připravovat. ,,Spíš dobré odpoledne,"odvětila s pohledem upřeným na hrnce.

Radek se uchechtl a šel do koupelny. Tam si opláchl obličej a odstranil ospalky z očního koutku. Poté si na svou tvář rozetřel mast.

~~~

Po umytí zubů po obědě došel zpátky do pokoje a zapl mobil. Najel na messenger a tam najel na chat se Štěpánem.

Radek: Ahoj, tak kdy a kde se sejdeme?

Nedočkavě se díval, dokud si to nezobrazil. Jakmile uviděl 3 tečky na znamení, že odepisuje, z ničeho nic znervózněl. Bál se snad odmítnutí? Nebo se spíše bál, že na něj opět nebude mít čas kvůli té holce? Bál se obou možností, ale té druhé více.

Štěpán: Jo jasně. Tak třeba o půl třetí zazvoň na mě a půjdeme k nám. Nechceš přece zmrzat tam venku, ne?

Nad Štěpánovou odpovědí se poněkud podivil. Vždy se chtěl sejít u toho obchodu. Ale později to pochopil.

Vždyť je venku zima ty 'inteligentní' jedinče. Tak to je asi rozumnější, ne? Nadal si za své 'logické' myšlení.

Radek: Okej. Budu tam.

Odpověděl a lehl si na postel.

Proč mám tak divný pocit? Proč se cítím tak, jakoby se mělo něco zlého stát? Ksakru. Umíš ty vůbec myslet i pozitivně, idiote? Pomyslel si a následně ihned zavrtěl hlavou, aby myšlenky zahnal.

Nevěděl proč si z toho dělá tak velkou hlavu. Proč mu všechno připadalo podezřelé a proč se tak něčeho bál, i když nebylo čeho.

Štěpán je tvůj nejlepší a jediný kamarád (pokud se nepočítají spolužáci, kteří s ním někdy prohodí pár slov) a ty ho tak podezříváš. Vždyť se ani nic nestalo. Nechápu nad čím pořád tak přemýšlíš. Začal si opět v hlavě nadávat.

Umíš ty myslet i na něco jiného než na tyhle paranoidní věci? Proč máš takový divný pocit? Vždyť ti Štěpán nic neudělal. Jen teď trávil více času s tou holkou, nic víc. Radek se snažil myšlenky setřást, ale jakmile se snažil na všechno tohle zapomenout, proudy myšlenek mu stále a stále protékaly hlavou a nemohl to zastavit.

,,Áárgh!"zařval držíc se za hlavu. ,,Přestaň na to už myslet!!" zakřičel o něco hlasitěji a vtom do jeho pokoje vešla matka.

,,Miláčku. Co se děje?"zeptala se starostlivě a posadila se vedle svého syna na postel.

,,Kdyby tu byla babička... Tak by mě pochopila,"řekl tiše a padl matce do náručí.

Omlouvám se, že nejsem stále nějak moc aktivní, ale stále nemám mobil, pracovala jsem na té vánoční jednodílovce a k tomu byly ty svátky. Prostě jsem nestíhala a ani jsem neměla nápady. Snad to chápete a já se s vámi zatím loučím ☺️.