Když před týdnem Deenová napsala rodičům, že jsem neodevzdala projekt, bylo mi to líto, zklamala jsem je. S rodiči jsme se dohodli, že se teď ve škole budu hodně snažit abych si to napravila.   Dělala jsem, co jsem mohla, abych si mohla podat přihlášku znovu, zároveň jsme se snažili sehnat Leně peníze, ale naše brigády moc peněz nedali, ještě to nevzdáváme. Co si o tom myslí rodiče? No tak to je trochu jinak, než bych si přála, to že pomáhám Leně, a chodím kvůli tomu na brigády znamená, že nemám moc času se učit, fakt se snažím.

Například teď, dělám dobrovolný referát do herectví a historie zároveň. Paní Deenová na mě od té doby, co jsem sem nastoupila a byla vzornou studentkou trochu změnila názor, ale upřímně je mi to docela jedno, protože teď jdu na snídani.

„Dobré ráno, jak jsi se vyspala Amy?" Myslím si, že mámě bylo taky docela líto jak jsme se naposledy hádali. „Dnes mi nešlo spát, pořád jsem se budila." To jsem sice řekla, ale že by to byla pravda, to se říct nedá. „Amálie nelži, já vím že jsi byla zase vzhůru do tří, svítila jsi." Aha, díky za informaci mami, teď už budu vědět že když budu dodělávat úkoly do rána mám to dělat pod peřinou, abych ráno neměla zase výslech. „Ale já si jen zapomněla zhasnout." Namítala jsem. Bylo vidět že mi nevěří, ale už toho nechala, a položila přede mě talíř plný lívanců. „Ahoj Jacku," máma viděla že se bráchovi něco děje, ale asi ho chtěla chvíli nechat, jestli o tom nezačne mluvit sám „jak si se vyspal?" Jack si nahlas zívl a pak odpověděl že ne moc dobře. „Proč co se stalo?" zajímala se máma. Proč nás pořád takhle vyzpovídává?! „Bál jsem se, celou noc někdo svítil k sousedům baterkou, někdo je asi sledoval, ale bál jsem se podívat." To je divné, hned vedle našeho domu bydlí Sintia a její rodina. Radši ji jdu napsat.

Jak je možné že Leny je na srazu do školy u zatáčky vždy první, i když to má nejdál?! „Ahoj Leny" mávám na ni už z dálky. Mává mi zpátky, a hned se ke mně připojí Sintia. „Holky..." tvářím se co nejvážněji, to jde „... dnes budu prezentovat referát do historie, myslím že mě ta učitelka fakt nesnáší, ale když to zvládnu, třeba mě nechá podat přihlášku. Pak už jen dostat místo." Což bude mimochodem ta nejtěžší část, ale to bude v pohodě. „No nevím... myslím si, že to zvládneme." Ta Leny je vždy tak pozitivní.

Crrrr ozývá se ze zvonku ve třídě historie. To je tak depresivní. „Dobrý den třído." Deenová nikdy nechodí pozdě, mohla by si se Sintiou podat ruce. Celá třída se postaví, a na pokyn učitelky se opět usadí. „Dnes má referát Amélie Morrenová." Celá třída se podívá mým směrem, je to snad proto, že si myslí že to nezvládnu? Cesta k tabuli mi připadá kilometry dlouhá. Jsem u tabule a začínám..."Takže já jsem na dnešek připravila referát..."

Mám to za sebou, hodina dějepisu už konečně končí, myslím že jsem si u ní trochu napravila reputaci, ale přímo mi neřekla že mohu podat přihlášku, snad mi dá co nejdříve vědět.

Je tu někdo, kdo dává opravdu pozor při třídnických hodinách?! Ano, já. Ale jen kvůli tomu, že se řeší ten prázdninový výlet. „Takže..." začíná učitelka hodinu, „Náš zájezd se uskuteční ode dne po vysvědčení, tudíž prvního července a bude do druhého srpna. Navštívíme kurzy francouzštiny, celkem patnáct hodin týdně, a poté herectví celkem deset hodin týdně. Zbytek bude procházka po Paříži a okolí, samozřejmě vy, kterým již při odjezdu bude osmnáct let jste zodpovědní sami za sebe, všichni nás budete muset poslouchat, ale mladší osmnácti let budou mít trochu pevnější program. Netolerujeme pití alkoholu a další věci které zákon neschvaluje. Zájezd stojí čtyřicet tisíc korun.". S holkami se na sebe podíváme, a všechny myslíme na to samé... Dělá si srandu?! Tak to je konec, na to nemáme šanci vydělat.