Hinamori si zvykala na prostředí i základnu Anbu. Připadala si jako závaží. V Narutově doprovodu poznávala Konohu i její okolí, ale šťastná si nepřipadala. Potřebovala něco dělat, cokoliv.

Zastavila. Nohy ji zavedly na kryté cvičiště v lese.

Proč vlastně ne? Jsem shinigami a potřebuju trénovat. Musím být v kondici, dohnat všechno, co jsem zmeškala. Dohonit Renjiho i Kiru. Dohnat je všechny.

„Trénuješ?"

Lekla se, nečekala ho. Cosi ji ovšem zaujalo. Neslyšela sebemenší pohyb, nic. Zničehonic se prostě vynořil.

„Chtěla jsem, ano. Jak dlouho budu ještě pod dohledem?"

„Nebudeš. Byl jsem za Hokagem, poradit se, co s tebou dál. Nechceme, aby sis tu připadala jako vězeň. Došli jsme k závěru, že tě dočasně zaměstnáme."

„Zaměstnáte?"

„Ano, budeš pracovat se mnou ve dvoučlenném týmu. Je to nejsnazší řešení, které máme, Hinamori. Bude to dočasné, než se vrátíš domů a nám se vrátí Hinata."

„Dobře." Pochopila, že nemá na výběr. Musela se začlenit mezi shinobi, alespoň dokud se nevrátí domů.

Nehodláš jí to doříct, Naruto?

Ne. Nemusí to vědět, Kuramo. Z naší strany se ta brána neotevře. Slyšel jsi to sám. Jsou tam rizika, a ne všichni shinigami mohou být tak milý jako Hinamori. Oni možná něco vymyslí, ale od nás to nepřipadá v úvahu. Musíme dělat to, co se nám řekne.

Dospěl jsi. Kdykoliv jindy bys pravidla porušil nebo obešel. Všechno pro přátele.

Ano a rád bych to udělal i teď, ale to vysvětlení bylo důrazné. Nepůjdu proti rozkazům mistra Kakashiho.

„Naruto?"

„Ano?" Vytrhl se z vnitřní rozmluvy s Kuramou.

„Co ti je? Občas jsi nepřítomný... a taky ti kolikrát zrudnou oči."

Všímavá. To se mi líbí, Kyuubi se zasmál.

„Nejsem tak úplně normální člověk. Mám v sobě zapečetěného démona. To proto se někdy chovám divně," rozhodl se nezabíhat do přílišných detailů.

„Démona? Je to něco jako hollow?" Tohle jediné přirovnání jí dávalo smysl. Vzpomněla si na Ichiga i svého nynějšího kapitána. Oba měli vnitřní hollow.

„Něco takového," absolutně netušil, co je to hollow, ale pochopil přibližnou podstatu. Dokonce i v jejich světě mají démony, rozešel se.

„Půjdeš?"

„Kam jdeme?" Nevraceli se do vesnice.

„Na základnu. Musíš si vybrat úbor a taky svoji masku. Ukážu ti i nějaké další prostory, kde jsi ještě nebyla. Za pár dnů bychom pak vyrazili na misi."

Úbor... maska... mise... Opravdu tu budu pracovat a žít, alespoň na čas. Vím, že mně bude mít Naruto pod dohledem i tak, ale nevadí mi to tolik. Třeba... třeba se mi tu začne líbit. Co kdybych se pak nechtěla vrátit?

***

Neklidně přešlapovala. Přenášela váhu z jedné nohy na druhou. Odhodlávala se vzít za kliku. Tak dost! Okřikla se v duchu. Dávno nejsi zbabělec ani sobec. Tady jsi našla lepší domov. Nikdo ti tu nepředhazuje, že jsi k ničemu. Chceš tu zůstat a je to správné rozhodnutí. Tak se sakra vzchop!

Zaklepala na dveře. Bylo to slabé zaťukání, ale věděla, že ji slyšel.

„Dále!"

To jediné slovo ji vyzvalo ke vstupu.

Stiskla kliku. Neměla se čeho bát. Na rameni měla zástupcovskou pásku páté divize. „Zástupce páté divize, Hyuuga Hinata, pane."

***