Zaklepal. Počkal na vyzvání, než vstoupil do kanceláře Hokageho. Zastavil se mlčky před stolem.

„Probrala se?"

„Ano. Jmenuje se Momo Hinamori. Prý je shinigami."

„Shinigami?"

„To mi sama řekla. Dokonce, že je zástupce kapitána."

„Myslíš, že lhala?"

„Ne. Kurama by lež odhalil. Říkala pravdu. Nějaká stopa z její zbraně?"

„Je z cizího kovu a dost ostrá. Nic jiného. Po Hinatě taky žádná stopa. Kiba a Akamaru vystopovali její pach kus cesty od vesnice, ale pak se vytratil."

„Mohl ji někdo unést?"

„Nebyly tam žádné známky boje. Zmizela beze stopy. Pátrací skupiny se postupně vrací zpátky."

„Vrací zpátky? Mistře Kakashi, to nemů..."

„Dost, Naruto!" Dosud přívětivé oči ztvrdly. „Neříkej mi, co můžu a nemůžu. Nechat vesnici delší dobu nechráněnou by byla katastrofa. Ty nejsi Hokage. Jsi sice hrdina poslední války, ale pořád se máš ještě, co učit o zodpovědnosti. Nepoučuj mě, jak mám dělat svoji práci."

Tvrdošíjně si skousnul rty, aby se neohradil proti mistrovým příkrým slovům. Zaposlouchal se, Kakashi mluvil dál.

„Já ti rozumím. Máš o ni strach a obavy. Sám to znám moc dobře, ale Hinata je chytrá a schopná. Dokáže se o sebe postarat. Určitě je v pořádku. Tak... a jestli dovolíš, půjdu se podívat na tu naši laňku."

„Mistře..."

„Co? Taky snad můžu ocenit ženskou krásu, no ne?"

Naruto radši mlčel. Na tohle neměl žádné pádné argumenty.

*

„Mám pár otázek, slečno Hinamori. Můžu vám tak říkat?"

„Už se ptal váš společník," poznala jeho masku.

„To vím. Jsem Hatake Kakashi, zdejší Hokage. Kde jste se u nás vzala?"

„Prošla jsem... něčím. Připadalo mi to jako závoj."

„Závoj, dobře. Podřízený mi řekl, že jste... hm... shinigami. Jistě chápete, že jsme k tomu skeptičtí. Možná, kdybyste nám něco ukázala... abychom uvěřili."

„Hned?"

„Bylo by to ideální. Vaše zranění jsme vyléčili. Dlužíte nám informace na oplátku."

„Poutací technika číslo 4: Hainawa!"

„Výborná práce," pozoroval paprsek, který spoutal Naruta. „Hinamori... pokusíme se přijít na řešení, jak tě vrátit domů. Do té doby na tebe bude dohlížet Naruto."

„Naruto?"

„Já." Potřásl hlavou nad zlatým řetězem, který ho poutal. Oči mu zrudly, stejně tak změnil barvu i řetěz. Soustředil se. Obtěžující překážka popraskala. Vzápětí se rozprskla a zmizela.

„Ještě něco... tím závojem jsi prošla sama?"

„Ano. Poznala bych, kdyby tu byl někdo další od nás."

„Hm..."

„Mistře Kakashi... k čemu tím směřujete?" Začínal tu odpověď tušit a bylo jasné, že líbit se mu nebude.

„Hinamori prošla sem k nám, co když... Hinata prošla na opačnou stranu? Nikde ji nenašli, nebyly tam ani stopy boje. Je možné, že se prohodily a Hinata je tím pádem mezi shinigami."

„Jestli to tak je... musíme ji dostat zpátky. Nemůžeme ji nechat v cizím světě," v rozrušení mu zůstaly rudé oči.

„Naruto... zkusíme, co půjde. Možná ten portál ani neotevřeme, uvidíme. Promluvím si o tom s Tsunade. Ty máš každopádně misi. Dohlédni na Hinamori. Ideálně se od ní nehni ani na krok, rozumíš?"

„Ano, pane," odtušil. Věděl, kam dívku vezme.

Pravděpodobně se vyměnily... to je neuvěřitelný. Můžu tu jen sedět, dělat dozor... a to je všechno. Hlavně... jak tohle chtějí vyřešit, pokud to vůbec půjde?

Uklidni se, Naruto. S tímhle nenaděláme nic, ale máme úkol. Budeme ho plnit, než dostaneme nové rozkazy.

Vydechl, jen krátce sejmul masku, aby Hinamori věnoval konejšivý úsměv. „Půjdeme odsud, ano? No a... moje jméno jsi už slyšela."

„Dobře, Naruto."

Prohodily jsme se, určitě. Nechci ani pomyslet, jak se k ní chovají divize. Určitě mě taky hledají a mají obavy. Co teprve ten průchod... je jediná divize, která dělá výzkum. Sama bych se raději pomoci od kapitána Kurotsuchiho vyhnula. Třeba to odmítne. No, počkáme a uvidíme.

Vstala. Vyrazila za Narutem.

***