Bělovlasý shinigami stál bez hnutí na místě. Šramot, který sledoval, ustal. Přičítal to nějakému všímavému hollow. Vyčkával. Čekal, až se hollow přiblíží. Prsty sevřel jílec zanpakuto. Hodlal tasit.

„Vím, že tam jsi. Vidím tě! Vylez!"

Jak mě může vidět? Zarazilo ho něco jiného. Ženský hlas. Poslechl. Střetl se pohledem s bílýma očima. Je slepá? Nepouštěl ruku z Hyourinmaru.

„Ty nejsi hollow. Vyzařuješ něco podobného našemu reiatsu. Kdo jsi a co děláš v Rukongai?" Pokoušel se mluvit klidně, bez důrazu. Nechtěl ji vyplašit.

„Rukongai? Ne... jsem v Konoze. Kousek odsud je vesnice. Jsem si tím jistá."

Slyšel to v jejím hlase. Nejistotu, strach a obavy.

Má pravdu, vím to. Konoha naprosto zmizela. Nepoznávám ani tenhle les. Nikde v nejbližším okolí žádná vesnice není. Jsem tu sama. Můžu mu věřit? Může to být nukenin. Ta jeho síla je... obrovská. Využívala svůj byakugan. Doslova bělovlasého skenovala.

„V blízkosti několika mil je jenom les. Znám to tady dobře. Jsem shinigami, kapitán desáté divize Hitsugaya Toushiro. Můžeš jít se mnou, jestli chceš." Chtěl mít tu cizí dívku pod dohledem.

Váhala. Tenhle klouček je shinigami? Kapitán? Copak jsem umřela? Sáhla si na zápěstí. Cítila tep. Slyšela i bušení vlastního srdce. Mrtvá nebyla.

Musím zjistit, co se to děje. Nezbývá mi než mu důvěřovat, prozatím.

„Dobře. Půjdu s vámi. Jsem Hyuuga Hinata, shinobi." Vykročila k němu. Byakugan nechala aktivovaný.

Doufám, že dělám dobře. Musela se spolehnout sama na sebe.

*

Hinamori procitla. Dívala se na bílý strop. Do místnosti pronikalo denní světlo.

Jenom sen... divný sen. Určitě sem každou chvilkou vrazí Rangiku. To je jí podobné. Moc dobře ví, že ještě nejsem v pořádku. Moje zranění... zarazila se. Necítila obvaz. Dotkla se místa rukou.

Divné. Dotýkala se zhojené kůže. Rána byla vyléčená.

„Jsi vzhůru. Dobře."

Lekla se, vyděsil ji. Na obličeji měl masku, kterou neznala. Dokonce i jeho oděv byl cizí. „Co...?"

„Otázky tu pokládám já. Odpovídej popravdě, rozumíš?" Zpod masky blýskly rudé oči.

Neuškodí trochu ji vyděsit.

Nepřežeň to, Naruto. Nikdy by nevěřil, že jeho hostitel bude zastrašovat lidi. Teď to sledoval z první řady. Díval se skrz Narutovy oči, jak dívka přikývla.

„Kdo jsi?"

„Shinigami." Zvedla poněkud hlavu. Nebude se před ním ustrašeně krčit. „Zástupce kapitána páté divize, Momo Hinamori."

Tlumeně se uchechtl. „Nechtěj mě rozesmát. Shinigami nevypadá jako ty. Rozhodně to není pohledná dívka. Kdo tě zranil? Vyléčili jsme tě. To zranění bylo vážné a ošklivé."

„Shiro-chan... Proč?"

Zachvěla se. „Bylo to zranění z boje. Děkuji za... léčbu." Nechápala, jak to mohli zvládnout, tak rychle. Dokonce i na dvanácté divizi ji léčili delší dobu.

„Poděkuješ naší Hokage. Dělala, co mohla." Viděl, jak zbledla. Na moment se bál, že omdlí.

„Takže to nebyl... sen. Nejsem v Seireitei."

„No... ne. Jsi v Konoze, mezi shinobi." Nepřišla mu v šoku. „Pro teď jsme skončili. Odpočiň si." Rudé oči změnily barvu v obvyklou modrou.

Neviděla to. Lehla si.

Opřel se zády o zeď. Dostal rozkaz a hodlal ho splnit.

Není to nepřítel, Naruto. Podívej se na ni. Vyčerpaná, zmatená.

Bráníš ji, Kuramo? Prý shinigami... tomu nevěřím. Oba víme, jak vypadá. Počkáme, co zjistí z její zbraně. Musíme taky najít stopu po Hinatě. Hledají ji a zatím nic. Sevřel ruku v pěst, ale z Hinamori nespustil pohled.

*