Neměl jsem dovolit, aby se mnou šla... To proběhlo jeho hlavou.

Všechno šlo dobře jako vždycky. Vesnici opustili v tichosti. Skrýš byla málo hlídaná. Rozhodli se ji víc prozkoumat. Rozdělili se... a právě to byla chyba. Od začátku to byla léčka.

Díval se. V ruce svíral kunai.

„Odhoď zbraň!"

Slova vnímal vzdáleně. Existovala pro něj jedině shinigami. Nikdo jiný.

Netřásla se. Nehýbala. Pod krkem měla kunai. Její zanpakuto ležela mimo dosah.

„Zahoď to nebo ji podříznu!" Nevyhrožoval planě. Přitlačil.

Objevila se kapička krve. Stekla dívce po krku.

Kunai zarachotil. Cinkl o zem. „Teď ji pusť, ty šmejde."

„Blafoval jsem." Kunai se zakousl hloub.

Z krku se vyřinula krev. Nestačila ani vykřiknout. Sesula se na stranu.

„Hinamori!"

Oči pod maskou zrudly. Navenek necítil vztek, zlost... vůbec nic. Uvnitř zuřil.

„Kuramo... půjč mi sílu!"

Vyhověl. Jejich vztek, zuřivost, to všechno se smísilo.

Narutovo tělo tentokrát nezalila zlatá chakra. Pokryly ho rezaté chloupky. Ruce i nohy se protáhly, zakončené smrtícími drápy. Následovaly ocasy, všech devět. Lidská podoba zmizela. Řev, který vyšel z liščí tlamy, otřásl zbytkem nukeninů. Rudé oči se upřely na jejich vůdce.

„Sli... slitování," vykoktal.

Kyuubi roztáhl ústa v parodii úsměvu. Tyčil se nad všemi. Démon plný vzteku.

„Na to jste měli myslet dřív." Jeho hlas burácel. Vzápětí... zaútočil.

*

Naruto zamrkal. Musel být mimo jen pár minut. Stál v krvi. Kolem něj se povalovala mrtvá těla. Cítil i pach spáleniny z Bijuu Dama. Připadal si vyčerpaný. Nohy se mu třásly.

Není čas, Naruto.

Rozběhl se. Padl na kolena u Hinamori. Přitiskl prsty na ránu. Neměl žádný obvaz, neovládal ani lékařská ninjutsu.

Žije, ale na jak dlouho? Ucítil slabý puls.

„Na... ruto..."

„Nemluv."

Mysli! Nesmí umřít, nedovolím to!

Nadechla se. Hruď se jí přestávala zvedat.

„Ne! Hinamori!" Zachvátila ho panika. Bylo to čiré zoufalství. Ujistil se, že cítí nitkovitý tep. Sklonil se. Políbil ji na rty. Předával jí veškerý zbytek chakry, kterou on i Kurama měli. Nešlo jen o chakru. Měl v sobě buňky Prvního Hokage.

Rána se začala pomalu hojit. Krvácení ustalo. Kůže se stahovala k sobě.

Povedlo se to.

Zamotala se mu hlava. Vydal ze sebe všechnu sílu. Svět zčernal. Složil se přes ni v bezvědomí.

*

Procitl. Ležel v nemocničním pokoji. Na hrudi cítil zvláštní tíhu. Sklouznul tam očima. Hinamori... ulevilo se mu.

Spala s hlavou položenou na jeho hrudi. Na tvářích měla zaschlé cestičky po slzách.

Brečela... kvůli mně? Kvůli nám, Kuramo. Bála se o nás.

Pohnula se. „Naruto?"

„Jsi v pořádku," zadíval se na její krk.

„Zůstala jen malá jizva. Děkuju." Uvědomovala si, že jí zachránil život. Nebýt jeho byla by mrtvá. Probudila se, stejně jako on, až v nemocnici. „Našel nás jiný tým a dopravil sem."

Ulevilo se mu. Byl rád, že ta rozervaná těla neviděla.

Odmlčela se. V duchu slyšela slova Tsunade po vyšetření. Hokage tomu sama nechtěla věřit.

„Máš v sobě nejen svoje reiatsu, ale i chakru. Je Naruta a zároveň Kyuubiho, dvě různé chakry. Nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala, Hinamori. Stalo se z tebe něco jako míšenec, ale Naruto k tomu měl zcela určitě vážný důvod." Hokage zaváhala. „Umírala jsi. Byl to jediný způsob, kterým tě mohl zachránit. Cítím z tebe i chakru svého dědečka," pousmála se.

Naruto ji vrátil do přítomnosti. Vzal ji za ruku. Ucítil její smíšené síly takřka okamžitě. „Omlouvám se... tohle jsem nechtěl." Netušil, co jiného říct. Chtěl ji zachránit, nad následky neuvažoval ani trochu. Chtěl jen, aby přežila, na ničem jiném nezáleželo.

„Já... zvyknu si," stiskla mu ruku. „Zatím ani nevím rozsah těch schopností. Léčení vlastního těla ano, ale co to ostatní? Budeme to muset zjistit."

Zarazil se. Množné číslo?

„My?"

„A kdo jiný? Tvoje a Kyuubiho chakra... musíte mě s nimi naučit zacházet vy dva. Nikdo jiný to nezvládne."

„Dáme se do toho, co nejdřív. Půjde to." Nepustil její ruku. Nechtěl. Čerpal z jejího klidu a rozvahy vlastní pocit jistoty. Neměl proč litovat, udělal správnou věc. Byl si tím jistý.

*