Otevřela oči. Rty měla suché, tělo ztuhlé. Na hrudi ucítila cizí váhu. Byla to její zanpakuto. Prohlížela si ji.

Je o něco menší a... ten zdobený jílec...

Zbraň měla na jílci drobné vlnkové motivy.

„Tak krásná," vyděsila se. Z úst jí vyšlo zachrčení.

„Jen klid... pomalu... vodu?" Nehnul se od ní, jak slíbil. Přiložil jí ke rtům skleničku. „Pošlu pak někoho, aby tě dostali do lázně. Sama neuděláš ani krok. Budeš skoro jako novorozeně. Půjde to den za dnem."

Zmohla se na slabé přikývnutí. Zastyděla se, když si uvědomila sliny.

„To nic. Bojovala jsi a vyhrála," odstoupil. „Teď jsi zaslouženě jedna z nás. Odpočívej, musíš nabrat síly." S těmi slovy odešel.

Jedna z nás... znělo jí v hlavě. Shinigami.

Zavřela oči. Byla tak unavená. Stiskla pevněji svoji zanpakuto.

*

Cvičištěm v lese se nesly zvuky boje.

Seknout, uskočit, sklonit hlavu. Hinamori se pohybovala ladně. Všechny její kroky byly součástí tréninku. Zanpakuto sekala, bodala. Odrážela i zabíjela imaginární protivníky. Ukročila bokem. Napřáhla zanpakuto. Bodla, než se prudce otočila. Z její ruky vystřelilo kido.

„H... Hej!" Uhnul na poslední chvíli. Modrý paprsek by ho málem zasáhnul.

„Nevšimla jsem si tě, Naruto. Promiň." Zatvářila se rozpačitě. Neměla masku, byli na soukromém cvičišti.

„Nevšimla? Málem jsem byl na škvarek," ublíženě. „Nauč se mířit." Musel si ji dobírat. Neodolal.

„Pche," sklonila zbraň. „Umím mířit."

„Pochybuju... u," protáhl. „Dokaž to." V hlase mu zazněla výzva.

Ušklíbla se. Čekala, co dalšího řekne.

„Zkus zasáhnout nejvzdálenější terč."

„Co za to?"

Fascinovala ho její sebejistota. „Rámen. Zasáhneš, platím já..."

„Platí... a k tomu si vezmu hlídku u budovy Hokage."

„Jedině, jestli mineš," zaskočila ho. „Jinak bez hlídky." Postavil se jí za rameno. Nechtěl překážet. Drobet se k ní naklonil, když zaujala postoj.

„Ničivá technika číslo 31: Shakkaho!"

Jen lehce jí fouknul do ucha.

Cukla rukou do strany. Rudá koule opustila její napřaženou dlaň. Vyrazila mezi stromy. Za sebou nechala spálenou trávu a popadané stromy.

Uchechtl se. „Vypadá to, že nebudu mít dvě večerní hlídky, a ještě mi zaplatíš večeři."

„Mizero! To byl podvod..."

„To bylo využití situace. S tím jídlem žertuju, zvu tě." Viděl, jak napřáhla ruku. Přišlo mu to zpomalené. Neuhnul, nechal ránu dopadnout. Zmateně zamrkal. Nechápal, čím si facku vysloužil. Natáhl ruku, ale vysmekla se.

Nedala mu šanci něco říct, udělat. Zmizela. Využila shinigamské shumpoo.

Stál s nataženou rukou.

Naruto... jsi opravdu pitomec.

Proč? Co jsem udělal?

Vyděsils ji. Stačilo, aby se lekla víc a ta technika by nás oba zabila.

To mě nenapadlo, povzdechl si. Omluvím se.

To bys měl.

*

Nadával by, kdyby mohl. Od tréninku ji neviděl. Potuloval se kolem cvičišť, ubikací, dokonce i u jejího bytu... a nic. Dokonale se mu vyhýbala. Nebyla k zastižení. Konoha nebyla tak velká, aby zmizela beze stopy.

Vstoupil do kanceláře Hokageho. Byl rád, že maska skrývá jeho chmurný výraz.

„Výborně, jste tu oba."

Oba? Srdce mu poskočilo.

Stála kus od něj. Mlčela, ani na něj nepohlédla.

„O jakou misi jde?" Přešel k věci. Kakashi je volal jen kvůli misím, jinak ne.

„Nukeninové. Kolují zvěsti, že se pokoušejí dát dohromady coby nový Akatsuki. Rozprašte je." Na mapě ukázal přibližnou pozici úkrytu.

„Rozkaz." Nechal si svoje myšlenky pro sebe.

Akatsuki... Kurama zavrčel.

Zvládneme je. Snaží se je napodobit, ale schopnostmi budou mnohem slabší.

Pravda, Naruto.

Následoval Hinamori ven. Zastavil ji. „Omlouvám se, Hinamori. Jsem pitomec. Nechtěl jsem... nedošlo mi..."

„Došlo ti to opožděně. To mi stačí." Ulehčeně se usmála, i když ten úsměv neviděl.

„Vyrazíme."

*