do posledního svého dechu chci po tvém boku věrně stát
do posledního svého dechu dobré i zlé chci s tebou nést
a ty zas pod laskavou střechu
do posledního svého dechu
do posledního svého dechu budeš se vracet ze všech cest
- Andrej Andrejevič Vozněsenskij

Další den, další nedopitá káva. Nahá prošla pokojem a stoupla si k zataženým závěsům, aby propustila do místnosti trochu světla. Vzpřímila se, zvedla ruce nad hlavu a protáhla se. Cítila, jak se její kosti rovnají. Tah ve svalech ustal. Oblékla se a vyšla ven. Ladně seběhla schody. Ve stejnou vteřinu, kdy se za ní zavřely dveře, její ramena klesla a všechna síla zmizela. Rozhlédla se kolem sebe, jen prázdná ulice, stále chladná od večerního deště. Ještě trochu poprchávalo, tak si připravila deštník a všechnu svou energii věnovala tomu, aby ho udržela v třesoucí se ruce. Pomalým krokem procházela městem. Míjela lidi, kteří vypadali stejně jako ona. Jejich oči byly prázdné a Pansy věřila, že i jejich sny se roztříštily při srážce s realitou. 

Další den, další plné pracovní nasazení. Jakmile se zavřel výtah, padl na Pansy pocit, že musí utéct. Výtah dorazil do přízemí, vystoupila jako sebevědomá osoba, která má jasno ve svých prioritách. Rozloučila se se spolupracovníky. Asi ani nepostřehli, že kolem nich prošla, pomyslela si trpce a kdyby měla sílu, možná by se tomu i teatrálně zasmála. Poslední týdny se ji snažili všichni ignorovat. Nejdřív na ni soucitně koukali, někteří jí dokonce nabídli pomoc a podporu - a to věděli pouze o potratu. Nikdo netušil, že se rozešla se svým partnerem.A vlastně by to nikoho nezajímalo, obzvlášť mudlovské Rumuny, kteří měli dost vlastních starostí.

Seděla sama v obývacím pokoji a popíjela víno. Nemyslela na Charlieho. Nepřemýšlela nad ním. Nevzpomínala na jeho vtipy, úsměvy a ten jeden knoflíček u košile, který vždy omylem opomněl a tím pádem měl celou košili zapnutou nakřivo. Neplakala nad představou, že už ty knoflíčky nikdy nebude napravovat. Už nikdy mu tu košili nesvlékne a neřekne něco svůdně sprostého, aby ho okouzlila a dostala do peřin.

Stál uprostřed dračí rezervace a hleděl na prázdné údolí, které se před ním rozprostíralo. Skoro nikdo tam už nebyl. Jen ti, kteří měli pracovní víkend. Lidé se vraceli domů. Rád by se vrátil i Charlie, ale neměl domov. Už ne. Najednou ji uviděl, Pansy, srdce se mu zastavilo. Určitě to byla ona. Takhle si pletla cop jen ona. Ty pohyby, to byla ona. Otočila se, protože za ní někdo běžel. Byla to cizí žena. Charlie zklamaně odvrátil zrak. Věděl, že Pansy už nikdy do rezervace nezavítá. Stejně jako on nechodil domů. Domluvili se, že dva týdny bude mít Pansy na vyřízení potřebných věcí k přestěhování. Nabízel jí, aby zůstala v Temešváru, že by jen občas přespal v pokoji pro hosty, ale Pansy odmítla. Někdo ho plácl do zad. ,,Seš v pohodě, Chucku?" zeptal se jeden z kolegů.
,,Já nevim, Tome," odpověděl Charlie. Muž se na Charlieho zadíval.
,,Zvu tě k sobě na víkend. Potřebuješ vypadnout a vyčistit si hlavu."
,,To nemůžu přijmout. Vždyť tvoje žena..."
,,Bude nadšená, že mám kámoše, kterej si umí mýt ruce před jídlem," dokončil za něj a bodře se zasmál.

Charlie díky Tomovi a palince na chvilku zapomněl na všechny své smutky... Nezapomněl úplně, jen se ta bolest na moment zjemnila a zmírnila. Když opilý zpíval písně o zlomeném srdci, nemyslel přitom na tu drobnou černovlásku, které už nikdy nebude moct cuchat vlasy. Rozhodně nevyprávěl Moiře o tom, jaká Pansy byla nádherná a jak moc ji miluje a že asi umře. A Moira na to neodpovídala: ,,Tome, tenhle kluk v tom lítá. Hlavně ho nenechávejte samotného, až se ta jeho slečna odstěhuje."

V pondělí do rezervace doputovala malá sovička s dopisem. Charlie se po příjemně stráveném víkendu obával, co v dopise bude. Věděl, že mu píše Pansy. 

Charlie,
v pátek bych měla mít vše připravené a sbalené. Pokud by ti to vyhovovalo, počkala bych, až se vrátíš na víkend. Předám ti klíče a tak...
Nejde samozřejmě jen o klíče. Hlavně se s tebou chci rozloučit.
Pansy