V tvém objetí se kolébám
tak tiše.
V mém objetí se kolébáš
tak tiše.
V tvém objetí jsem děcko zas,
nevzlykám.
V mém objetí jsi děcko a já jen
naslouchám.
V objetí pevně sevřeš mně,
když strach mám.
V objetí sevřu tě a strach
je ten tam.
V tvém objetí mne nezděsí ani smrt
v svém klidu
nesmírném.
V tvém objetí i chvilka smrti
bude mi
pouhým snem.

- Miklós Radnoti

Pansy se posadila do jednoho rohu pohovky. Pokrčená kolena zakrývala noční košilka. Charles seděl v druhém rohu. Byl mezi nimi skoro metr volného prostoru. Dívali se na sebe. Pansy pak zavřela oči a pravila: ,,Byla jsem si jistá, že jsem prokletá. Byla jsem sama, ztracená, nejistá - a myslela jsem si, že si to prostě a jednoduše zasloužím. Pak jsi mě našel. Spravil jsi mě. Dal jsi mi svou lásku." Znovu otevřela oči. ,,Nemůžu ani slovy vyjádřit, jak moc jsem za to vděčná, žes mě naučil milovat."
,,Neumim tak hezky mluvit jako ty, ale věř mi, že to cejtím stejně." Narozdíl od Pansy měl chodidla na zemi. Seděl rozkročen a lokty se opíral o svá stehna, byl tím pádem mírně předkloněný. Natočený byl směrem k Pansy. Nervózně si hrál se svými prsty. Pansy se koukala na jeho prsty. Milovala jeho prsty. Nebyly to nijak elegantní prsty, na dotek byly hrubé a Pansy věděla, že v nich kvůli opakovaným zraněním ztratil cit, ale stejně to podle ní byly nejnádhernější prsty na světě. Pansy si přála dát Charlesovi volnost, ale stejně tak si přála s ním (klidně i potají) zůstat. Být maličká, menší než mravenec, vyšplhat se do zákoutí jeho ucha a špitat vše, co by v životní velikosti nikdy Pansy nevyslovila. Běhat pod jeho patou bez bázně, že bude zašlápnuta tíhou těla i duše. Nebo si to zbožně přát, však by to bylo poetické umírání. Každou noc spát na jiném polštářku jeho prstů a místo oveček počítat kruhy a polokruhy jeho otisků. Houpat se na konečcích jeho vlasů, padat mu do tváře. Chytat pod bradou jeho slzy, které dřív nechávala kanout. Podpírat mu páteř, aby se jeho krásné kosti nezhroutily do sebe. Poskakovat na jeho hrudi, aby náhodou nepřestalo jeho křehké srdce bít. Být malým svědkem jeho života. Být jeho tajnou součástí. Pansy nechtěla plakat, tak stírala slzy hned, když se objevily v očích.
,,Nechci ti bránit ve štěstí," zašeptala a nepoznávala svůj hlas. Byl tak zlomený, že i ji samotnou ten zvuk bolel.
,,Ty seš sakra moje štěstí," řekl Charles.
Jindy by se nad tím Pansy pousmála, teď však odpověděla: ,,To je jen klišé, pouze a jenom otřepaná fráze..."
,,Můj vztah k tobě není žádná fráze," opáčil Charlie, ale neznělo to vyčítavě, spíš naléhavě, aby mu porozuměla. Ach, ona porozuměla.
,,Chci se dotýkat tvých vlasů," řekla zničehonic Pansy. Charlie byl jejími slovy překvapený, ale nic na to neřekl. Posunul se tak, aby si mohl na pohovku lehnout. Svou hlavu jí položil do klína. Pansy nejdřív jen rukou obkreslila ve vzduchu jeho hlavu, pak se teprve odvážila položit svou dlaň do jeho vlasů a pohladit ho. Oba si skoro až úlevně oddechli. Padl na ně podivný klid. Po vší té bolesti, po všem to napětí... Svět se zastavil, ustal ten šelest pochyb.

Lehli si do společné postele. Objímali se, proplétali se svými těly, drželi se toho druhého křečovitou silou. Spolu tak bojovali proti vlnám smutku a obav, až se k ránu zdálo, že přišlo smíření. Došli vítězství, stále zůstávali v náručí toho druhého, ale už se nebáli povolit sevření, dopřát si odpočinek. Napjaté svaly v jejich tělech se uvolnily, jejich myšlenky přestaly vířit, srdce tloukla pomaleji, pravidelněji. Slzy uschly. ,,Můžu tě políbit?" zeptal se Charlie, když už skoro usínali. Pansy zvedla bradu, aby mu lépe viděla do tváře. Sice neplakala, ale její řasy stále nesly tu vlhkou tíhu. Souhlasně na něj mrkla v doprovodu malého přikývnutí. Přestala na vteřinu dýchat, když se přiblížil. Jejich rty se setkaly v polibku. Cítila, jak se Charlesovy rty chvějí nesmělostí a vyčerpáním. Zavřela oči, aby se znovu nerozplakala. Bylo jedno, co si Pansy zaslouží. Nezáleželo, jak moc těžké to bude. Pansy při tom polibku zjistila, že nemůže odejít. Nedokáže odejít. Nesmí odejít. Tady byla doma - v Charlesově náruči. Nebyla jiná možnost. Neměla kam jít. Neexistoval jiný domov. Pro Pansy byl Charles všechno a vším.