Lyra se naposled podívala na spícího Blaise, než opatrně vstala a přešla ke svému nočnímu stolku. Z prvního šuplíku vytáhla pergamen a kalamář s brkem. Nevěděla proč tohle dělá a k čemu jí to bude, ale rozhodla se, že napíše dopis své matce.

V tenhle moment to ještě nevěděla, ale tímhle jedním dopisem se znovu připoutala ke své minulosti.

A od té doby se nestalo, že by jediný den nenapsala aspoň jeden řádek adresovaný její matce.

(...)

„Tak už ty svíčky sfoukni," ozval se otrávený Cepheus, neb Andromeda se stále neměla k činům, a její starší sestra Marianne mu slíbila, že jej provede po jejich obrovském domě. Nebyl sice tak velký jako Malfoy Manor, ale bylo z něho cítit tajemno a nejmladší Malfoy miloval záhady. A trvalo mu velmi dlouho přesvědčit Marianne, takže nechtěl riskovat, že by si to třeba rozmyslela.

„Zmlkni, Cephe, nevím, co si přát," napomenula jej nejmladší Zabiniová, na které už se projevovala povaha proslulých Zabiniových žen.

Lyra sledovala svou dceru s úsměvem na tváři. Nemohla uvěřit, že už jí je šest let. Bohužel pro ni, Andromeda nemá se svou babičkou jen stejné jméno (Berta pro ty, kteří se ztrácí, Andromenino druhé jméno, kterým jím všichni běžně oslovují), ale její narozeniny jsou v den, kdy byla její babička, Lyrina maminka, zabita.

(...)

Lacerta zrovna odešla ven se svou kamarádkou, když se Lyra vrátila z Bradavic na zimní prázdniny, takže doma byla jen jejich matka.

„To je mi ale milé přivítání," křikla do domu, když v hale odhodila kufr. Nevěděla jestli má být naštvaná, nebo ne.

„Lyro?!" ozval se hlas její milované maminky a hned na to se objevila v hale a svírala ji v objetí. „Co tady děláš? Měla jsi přijet až zítra."

„Zase jsi se příliš zabrala do té věci s Ty, víš s kým," řekla, neb jí bylo hned jasné, že si opět popletla dny.

„Jsem to ale hrozná matka. Lacertu jsi právě minula."

„To nevadí. Půjdu si vybalit a večer, až budeme pohromadě, si to všechno povíme."

„Dobře, a já ti zatím připravím jeden punč bez alkoholu, ano?"

„Ty víš, že tvému punči nikdy neodolám," odpověděla s úsměvem, políbila ji na tvář a odešla do druhého patra, kde se nacházel její pokoj. Kufr odhodila na postel a mávnutím hůlky vše vybalila a roztřídila, neb byla příliš unavená z cesty, aby to udělala mudlovským způsobem. Kufr strčila pod postel a následně se na ni natáhla. Byla ráda, že je doma, ale její maminka jí dělala starosti.

„Zlato, máš tady ten punč," ozval se křik z kuchyně.

„Za chvíli přijdu," zakřičela nazpátek a posadila se na posteli. Sebrala fotku z nočního stolku a upřeně na ni hleděla. Byla tam ona a Theo, její jediný přítel. Vypadali na té fotce tak šťastně, ale posledních pár dní si jí ve škole vůbec nevšímal a jí to celkem ranilo, i když na sobě nenechala nic znát. Položila fotku zpátky a na malý okamžik se pohledem zastavila na fotce druhé, kde byla ona s Lacertou a jejich maminkou. Od otcovi smrti se jim žilo mnohem lépe. Natahovala se po fotografii, že si ji také prohlédne zblízka, ale v ten moment uslyšela ránu a následně křik. „Mami," zamumlala a rychle vyběhla ze svého pokoje.

Byla v půlce schodů, když uviděla scénu, o které si vždy myslela, že musí spolu s matčiným pátráním přijít, Ale na druhou stranu věřila, že by se Voldemort nezabýval jednou obyčejnou čarodějkou.

„Avada kedavra," vyslovil kletbu jeden ze Smrtijedů a ona si zakryla pusu rukou, aby nevyjekla. Počkala dokud ti ohavní chlápci nezmizeli a rozběhla se ke své matce.

„Mami! Prosím," vzlykla a zatřásla s mrtvým tělem, i když dobře věděla, že to žádný účinek mít nebude.

„Jsem doma!" ozval se domem hlas Lacerty a Lyra zpanikařila. Nemohla dovolit, aby její mladší sestřička viděla jejich maminku mrtvou, proto rychle vyskočila na nohy, doběhla do vstupní chodby, kde objala Lacertu, a než stihla cokoliv říct, přemístila je k člověku, kterému jako jedinému věřila.

(...)

„Lyro, jsi v pořádku?" zeptala se Hermiona, když si všimla jejího nepřítomného výrazu.

„Ano, jen jsem se zamyslela," odpověděla a věnovala jí malý úsměv, ale Hermionu to příliš nepřesvědčilo.

„Je mi to líto, musí to být těžké," řekla a Lyra se na ni překvapeně podívala. Nikdy jim neřekla, že její matka zemřela ve stejném datu, jako se narodila Andromeda. Vlastně jim ani neřekla, že byla u toho.

„Jak o tom víš?" zeptala se a Hermiona těžce polkla.

„Už běžím, drahý," vykřikla směrem k Dracovi, který jí věnoval zmatený pohled a pak pokračoval v konverzaci s Harrym. „Musím jít, Draco mě volal," řekla s nervózním úsměvem a už byla pryč.

„Jistě," odfrkla si a zadívala se na svého milovaného muže, který pomáhal jejich dceři s rozbalováním dárků.

(...)

„Opravdu nevadí, že tu jsme? Vím, že v poslední době jsi byl odtažitý a rozhodně se nechci vnucovat," zamumlala Lyra a otřela si slzy z tváře.

„Samozřejmě, že to nevadí! A omlouvám se, jestli jsem se choval tak, že jsi nabrala dojem, že na tebe kašlu. Jen to bylo náročnější období ve škole," odpověděl Theo a chytil ji za ruku. Stále nemohl uvěřit tomu, co právě prožila.

„Je mrtvá, Theo," vzlykla a schoulila se u něj v objetí.

„Jsem tu pro tebe, Lyro, my všichni," povzdechl si a sevřel ji pevněji. Nemohl přestat myslet na to, že spolu s Bertou mohla umřít i ona.

„Slibuješ?"

„Por siempre, mi angelito," řekl a Lyře se na tváři objevil malý náznak úsměvu.

„Víš, že miluji, když mluvíš španělsky, ale já ti stále nerozumím, Theo."

„Nevadí, jednou to ode mě třeba pochytíš," zasmál se a Lyra na malou chvíli taky, což byl jeho záměr.

(...)

„Mami! Koukej, moje první koště!" vykřikla nadšeně Andromeda a už běžela směrem k Lyře.

„To je úžasné, čumáčku, tak na jaký post to vidíš?" zeptala se jí s úsměvem a zandala jí neposedný pramen vlasů za ucho.

„Chytač," odpověděla bez zaváhání.

„Tak to budeš bezpochyby ten nejlepší chytač v celém kouzelnickém světě," řekla, načež se ozvalo zakašlání dvou dotčených mužů.

„Smůla, kluci," zasmála se Andromeda a i Dracovi a Harrymu se zacukaly koutky úst.

„Oba jste úžasní, my víme," odfrkla si Lyra.

(...)

„Lyro, o všechno jsme se postarali a chceme, abys věděla, že je nám to opravdu líto, a budeme tu pro vás. Teď samozřejmě zůstanete u nás. A také bychom ti chtěli nabídnout možnost manželství s naším synem. V klidu si to promysli, vím, že teď není vhodná doba, takže si dej načas," dořekla paní Nottová. Lyra se podívala na Thea a věděla svou odpověď ve vteřině. Kvůli jejímu otci nevěřila na šťastné konce, či snad lásku, takže tenhle nápad nebyl zase tak špatný. Aspoň budou mít s Lacertou nějakou rodinu.

„Za všechno vám moc děkuji, a co se týče vaší nabídky, tak přijímám," řekla a pak Theovu matku objala, neb v ten moment potřebovala aspoň nějakou mateřskou lásku.

(...)

Blaise se rozhlédl po salonku, ale svou ženu nikde neviděl, proto se ji rozhodl jít hledat. Věděl, že tento den pro ni není lehký, a taky věděl o těch dopisech.

„Lyro? Copak tady děláš tak sama?" zeptal se, když ji našel v kuchyni, jak hledí z okna.

„Šla jsem si pro pití, a asi jsem se zamyslela," odpověděla s malým úsměvem a vzala si z linky skleničku mimózy.

„Berta pořád mluví o tom, jaká je škoda, že je venku taková zima a nemůže jít vyzkoušet své první koště. Už se nemohu dočkat až uvidí svůj vánoční dárek. To vnitřní hřiště byl vážně skvělý nápad."

„Jistě, a je to dárek pro naše děti, nebo pro tebe?" zeptala se smíchem.

„Pro nás všechny přece," odpověděl a přitáhl si ji do polibku.

„Čumákuji tě," řekla s úsměvem, když se od sebe odtrhli.

„A já tebe, pojďme se vrátit na oslavu. "

„Běž napřed, ještě si odskočím," řekla a Blaise si ji zkoumavě prohlédl.

„Dobře," souhlasil, políbil ji na čelo a zanechal ji v kuchyni samotnou. Hned, jak odešel, se Lyra odebrala do ložnice, aby napsala pár řádků své matce. Nevěděla, co to s ní je, vždyť ona nikdy takováhle nebyla.

Usedla ke stolku a z prvního šuplíku vytáhla kalamář s brkem a několik dopisů. Ten nejnovější vytáhla z obálky a chystala se k němu připsat něco o narozeninách své mladší dcery, když byla vyrušena.

„Měla bys se rozloučit," řekl Blaise, který stál ve dveřích ložnice. Před tím zůstal za dveřmi a jakmile Lyra opustila kuchyň, následoval ji.

„Ty o tom víš?"

„Ano, vím," řekl a šel se posadit na stolek, aby k ní měl blíž, „Před tím, než jsi začala psát své matce už jsi byla s její smrtí smířená. Jenže pak jsi se znovu připoutala ke své minulosti a jenom se mučíš. Rozluč se a odešli ty dopisy. Jedině pak budeš zase volná."

„Poslat? A kam je mám asi tak poslat? Na hřbitov?" zeptala se ostře.

„Někam, je jedno kam, jde jen o symbolismus. Minulost nezměníš, teď žiješ tady se mnou a našimi dětmi. Máš mou matku, Hermionu s Ginny, Draca a Harryho, Lacertu, potomstvo Malfoyových i Potterových, a nezapomeňme na Narcissu. Tihle všichni lidé jsou tu pro tebe, není potřeba se zabývat tím, co bylo."

„Víš, že jsi můj čumiláček?" zeptala se s láskyplný úsměvem, který jí Blaise opětoval.

„Nové slovo?"

„Znáš mě, čumů není nikdy dost," řekla a lípla mu rychlý polibek, než se vrátila zpět k psaní. Blaise měl pravdu, takže se ve svých posledních řádcích rozloučila, pak svázala všechny dopisy k sobě a upevnila je na nohu sově, kterou mezitím Blaise přivolal.

„Kam jsi je poslala?" zeptal se, když jim sova zmizela z dohledu kdesi v dáli.

„Tam kam patří, zpátky do minulosti," odpověděla tajemně. Blaise na to nic neřekl, jen si ji přitáhl do polibku, ve kterém jí dokazoval všechnu tu lásku, kterou k ní přechovává už od druhého ročníku, a ne, nevadí, že pár let ji doslova vymazal ze světa, i v té době ji podvědomě miloval.

„Děti moje, další vnouče mi uděláte jindy, teď se pojďte věnovat hostům." Překazila jejich chvíli příchozí Charlotte, a zatím co Lyra se nad jejím prohlášení zasmála, Blaise zaúpěl.

A od této chvíle to byla zase ta stará Lyra, jakou jsme ji znali na škole. Blaise a Lyra se společně vrátili na oslavu chvíli potom, co jim Charlotte překazila jejich chvíli, ani jeden zatím netušíc, že se jejich rodina opravdu rozroste.

***

Věnováno nejúžasnější osobě sarhemanna jako jeden z dárků k jejím dnešním narozeninám! 💚🔥

Animae fidelium mi dost chybí, ale hlavně mi chybí Blaise a Lyra, můj milovaný pár, a právě proto jsem se rozhodla, že k příležitosti narozenin mé opravdové Lyry, napíšu jednodílovku s mými čumáky. 💚🙈

Nevylučuji, že někdy v budoucnu by se tu mohla objevit další. 🙈