A svět je plný prázdných lidí.
V dnešní době. My, kteří se nazýváme budoucností. Jsme prázdní. Po většinu času. Někdy cítíme příliš. Někdy našemu tělu vládne beznaděj. A někdy jsme prázdní. Bez pocitů. Protože je až příliš složité všechny ty pocity cítit. A tak raději sedíme v koutě. V temném koutě našich temných životů. Chceme plakat. Chceme se smát. Chceme křičet a volat o pomoct. Ale nemůžeme. Protože jsme prázdní a na nic se nezmůžeme.

Žiletky kloužou po kůži. Na zápěstí píšeme příběh našich životů v naději, že náš příběh bude dost dobrý, aby ho někdy někdo četl.