Čím jsme starší, tím je hudba pomalejší.
Dříve byla hudba pouhými několika tóny, do nichž jsme se pohybovali a žili. Ale jak jsme tak dospívali, začali jsme hledat něco, v čem se budeme moct ztratit, protože nás nebavilo ztrácet se jen v nás samotných. A čím víc jsme po tom toužili, tím víc se ta hudba zpomalovala, jakoby si naše duše chtěla zapamatovat každý tón a prostě se v každém na chvíli ztratit. A možná už jsme prostě dospěli. Možná už z nás nikdy nebudou ty bezstarostné děti.