Jsme králové a královny na nové zlomené scéně.
Naše těla jsou znetvořená. Znetvořená módou. Společnost nás zabíjí. Stahuje nás na dno. Každý z nás čeká na den, kdy bude konec. Očekáváme ten zvon, který odbije půlnoc, co si vezme naše duše. Představujeme si, že se za úderů onoho zvonu odpližíme z našich těl. Že utečeme za svobodou. Ale dá se za svobodou utéct? Dá se zbavit provazů společnosti, které nás svazují? Možná nám s posledním výdechem dojde, že společnost je náš život. Že my tvoříme společnost. A že se bez společnosti nedá žít. Ale má takový život vůbec smysl? Je to vůbec život?