V noci za měsíčního svitu tancujeme.
S flaškou v ruce, vlasy nám vlají ve větru. Noc pohltí naše tváře a my se cítíme svobodní. Nehledíme na pravidla ani na to, že na nás doma čeká třeba milující rodina. Takto se vypořádáváme s naší duševní válkou a s našimi prohrami. Je nám jedno, jak dopadneme ráno, nebo třeba za dvacet let. Ne, mi jsme živí v tomto okamžiku. V tomto okamžiku dýcháme, právě teď se cítíme nejživější a to i přesto, že toto nemá s životem absolutně nic společného.