Netušíme, co děláme s našimi životy.
Necháváme se unášet. Unášet proudem společnosti. Jsme ovečky, co nikdy neopustí stádo. Jdeme tam, kam jdou ostatní. Nikdy jsme nedokázali šlapat vlastní cestu. Vždy tu byl někdo, kdo nás vedl. A my jsme šli podle něj. Chovali jsme se podle něj. Byli jsme posedlí tím, stát se někým jiným. Ale nikdy nám nedošlo, že to nejcennější, co jsme kdy měli a to nejcennější, co jsme kdy ztratili, byla právě naše mysl, duše, kterou proud odnesl.