Jsme v pekle a nemůžeme odejít.
Všichni démoni z pekla unikli. Jsou na každém rohu. Ale jen marně budeme hledat rohy a kopýtka. Ne, oni žijí mezi námi. A jsou od nás k nerozeznání podobní. A nemyslím jen vzhledem. Snad i povahou od nich nemáme příliš daleko.
Věříme v nebe, i když se nacházíme v samotném pekle. Co když jsme svou příležitost na věčný ráj už propásli? Naše duše jsme zaprodali satanovi a stále doufáme v něco lepšího? Stále doufáme v místo, kde by nám mohlo býti lépe? Jsme naivní generace.

*Tímto nechci urážet nikoho, kdo věří v Boha :)*