Slzy proudily po tvářích a já je nedokázala zastavit. Nešlo to. Byl to jako volně tekoucí vodopád, který nemá konce. Po cchvíli jsem ucítila ruku na své hlavě. Hladila mě tak jemně a láskyplně až jsem zvedla hlavu. Byla to Lucy, klečela vedle mě a nic neříkala. Snad se mě tímto dotykem snažila uklidnit.

,, Tohle by jsme neměli. Není to správné, " řekla jsem a zvedla hlavu. Usmívala se. Usmívala se jinak.

,, Co by jsme neměli? Neděláme nic špatného. Nebo snad ano?" zeptala se a já zaslechla za sebou krátké odkašlání. Obě jsme strnuly. Věděli jsem, že teprve teď nastane problém.

,, Na to máme asi odlišný názor," řekla Katherine a obě nás sledovala.,, Takže ty mi nedokážeš odpustit, že jsem tě nazvala tím ošklivým slovem i když se ti pořád omlouvám. Já pitomá jela do města koupit kytku a měla snahu tě najít, aby jsme si promluvily," řekla a položila jí předemne. Pravda, byla nádherná.,, Ale ty se potají sejdeš s ní? tak, co potom jsi? Milující člověk ti nebude lhát a scházet se svojí milenkou," pokračovala a Lucy se zvedla. Kdyby to jen bylo možné, lítaly by tady blesky.,, A já idiot se ti omluvím a vezmu tě k sobě. Ja pitomá tě tak moc miluju, že bych udělala cokoliv," řekla a já v jejích očích zahlédla slzy.

,, Katherine, můžeš se posadit, když už jsi tady a na chvíli zmlknout? Plácáš jednu hloupost za druhou. Prosím," skočila jí do řeči Lucy a já čekala, že svoje nervy neudrží a něco provede. Překvapilo mě, že to udělala.

,, Chceš mi snad říct, že se vracíš do Bostonu a s námi je konec?" zeptala se a já jí podala kapesníčky. Slzy stejně jako já neudržela a jedna za druhou se jí kutálely po tvářích.

,, Nic takového nemám v plánu. Je to snad tvoje rozhodnutí? Chcešto tak snad ty?" zeptala jsem se najednou a i Lucy na mě překvapeně zírala.

,, Stacey, nic takového bych si nikdy nepřála. Chci, aby jsme byli spolu a šťastný. Ale vysvětli mi proč?"

,, Katherine, nevěděla jsem, že tu je. Byla to jen náhoda. Nic se tu nestalo, jen jsme si povídaly. Potřebovala jsem si normálně promluvit. Sama sebe se teď ptám, jestli tohle má cenu. Ptám se i na to, proč tu jsem," řekla jsem a sledovala Lucy i Katherine. Obě jen poslouchaly a mě samotnou překvapovala má vlastní slova.,, Ptám se, jsem tu proto, že máš pocit viny, za to, co jsi tenkrát udělala a tímhle to chceš napravit, nebo zda tu jsem proto, že mě opravdu miluješ? Tím, co jsi včera udělala, jsi zapříčinila tohle. A já si teď skutečně nejsem jistá vůbec ničím."

,, Jak tohle můžeš vůbec říct? Myslíš si, že bych něco takového udělala? Že bych si tě k sobě vzala, kdybych tě nemilovala?"

,, To samé mohu říct i já, Kath. Jak vůbec můžeš říct ty, že jsem to, čím jsi mě nazvala. Jak si můžeš myslet, že bych tě někdy podvedla, byť jen myšlenkou?" zeptala jsem se a nevěřícně na ní koukala.,, To ty by jsi se měla zamyslet nad tím, co děláš."

,, Nechci se do toho plést, ale myslím si, že k tomu mám taky, co říct," vstoupila do toho Lucy a já souhlasně přikývla. Katherine nadšeně nevypadala, ale neprotestovala.,, Vynechám to, že jsi jí urazila, zapomeneme i na to, co se stalo v minulosti. Ano, Stacey jsem opravdu milovala, miluju jí stále, ale nikdy bych jí  nechtěla zničit vztah. Je pravda, že jsme se spolu vyspaly, ale bylo to dobrovolné. Jess s ní pouze manipulovala a u mě našla porozumění a lásku."

,, Porozumění a lásku? Vždyť kvůli tobě se vybourala! Tak kde je ta láska a porozumění?"

,, Laskavě mi neskákej do řeči. Tohle totiž nesnáším. A nekřič tady ," upozornila jí Lucy až sem sama byla překvapená.,, Nemysli si, že si tu nehodu nevyčítám. Stacey, mě stále uklidňuje, že to není moje chyba, ale vím, že na tom svůj podíl mám," pokračovala a já se natáhla po batohu a vyndala si své léky.,, Ale, nikdy jsem jí neviděla plakat, tak jako dnes. Chceš s ní sakra žít, nebo jí zničit? To, co děláš, tím jí vůbec nepomůžeš!" zvýšila hlas Lucy a já si raději zapila léky. Bylo skvělé jak bojovala za můj klid a jak nás bránila.

,, Já jsem tohle, ale vůbec nechtěla. Vylezlo to ze mě jako nic a na pmluvy už bylo pozdě," řekla a sklonila hlavu.,, Nebudu tě tu držet, pokud chceš, můžeš s ní odjet," řekla a když zvedla hlavu, měla už oči značně zarudlé.,, Stejně jste si tu užívaly přítomnosti té druhé a obě víme o čem mluvím. Na tohle zase nedokážu zapomenout já," odpověděla a zvedla se ze židle.

,, Katherine, co to plácáš? Znovu ti opakuji, že mezi námi, se nic nestalo. Ano objala mě, ale jen proto, že jsem byla na pokraji zhroucení. Dokážeš to pochopit? Nevěděla jsem, že tu je. Zůstaň, prosím."

,, Proč? Stejně chceš odjet. Jsem tu zcela zbytečná," řekla a já i přes bolest jí stáhla k sobě.

,, Kolikrát mám říct, že nic takového nemám v plánu? Miluju tebe a s tebou chci být, ale nemůžeš mi vše zakazovat," řekla jsem a ona se pousmála.,, Buď teď jeď domů a vezmi i tu kytku, a já přijdu později, nebo tu zůstaň s námi. Chci ještě něco koupit a porozhlédnout se tu."

,, Budeš tu s ní? To nemyslíš vážně?"

,, Kath, věříš mi? Pokud ano, tak jeď domů. Pokud ne, pak v tom vztahu budoucnost není. Bez důvěry, to vážně smysl nemá."

,, Ano, věřím ti. Ale přesto bych tu byla radši s vámi. Nemáš se jak dostat zpátky domů."

,, Dobře, tak zůstaň. Jen už prosím žádné výčitky. Podejte si ruce a bude tu klid," pobídla jsem je a Lucy s Kath tak udělali. Byla jsem za to ráda. Tyhle hádky mě nebavili a ani jsem na to neměla náladu.

Tak vítejte z další kapitoly. Doufám, že je dobrá a líbila se. Diky za komentáře, hvězdičky a přečtení:-)