Když jsme dojely k domu, trochu jsem znejistila. Měla jsem z tohoto setkání obavy a zřejmě to na mě bylo dost znát.

,, Neměj strach, bude to v pořádku. Uvidí tě ráda. Na vše jí připravím," řekla Lucy a pohladila mě po ruce.

,, Dobře, ale nevěřím tomu. Kdybych byla na jejím místě, poslala bych jí do patřičných mezí."

,, To by asi udělal každý. Ale vy se máte rádi. Vím to od vás obou. Jen to možná nebude příliš jednoduché," odpověděla a já přikývla. Když mi k otevřeným dveřím, připravila vozík a já si přesedla, Lindsey se semnou vydala na zahradu.

,, Lindsey, ke dveřím. Nechci se schovávat, chci ke dveřím."

,, Ale..."

,, Lucy, ať mě vidí hned. Bylo by to vůči ní nefér a fakt se tak už chovat nechci. Potřebuji si s ní promluvit v klidu," skočila jsem jí do řeči a usmála se. Když jsme dojely k domu a já se nahnula ke zvonku, Lindsey byla rychlejší a zazvonila. Tiše jsem si povzdechla a netrpělivě vyčkávala. Když se otevřeli dveře a já se setkala s jejími kukadly, usmála jsem se.

,, Ahoj, Jess," řekla jsem a snažila se nedat znát nervozitu, která ve mě narůstala.

,, Co, tu sakra děláš?" zeptala se a nervózně si zkousla ret. Musela jsem odvrátit svůj pohled, abych to neviděla.

,, Taky tě ráda vidím," odpověděla jsem a znovu se zadívala do její tváře.,, Vrátila jsem se do Bostonu, sama," pokračovala jsem a nervózně si pohrávala s prsty.

,, To je super," řekla a uhnula ze dveří. Pokynula rukou, aby jsme šli dovnitř a tak mě Lindsey vzala a vjela do prostorné chodby. Ihned semnou zajela do obýváku a vyčkávaly jsme až přijde Jessica.

,, Doufám, že tu ze sebe nedělám idiota. Moc nadšená rozhodně nebyla," řekla jsem směrem k Lucy a ona pokrčila bezradně rameny.

,, Také jsem čekala větší radost," odpověděla a když jsme zaslechly  přicházející Jess,  obrátila jsem pohled zpátky k ní. Všem nám dala skleničku s vodou a posadila se naproti nám.

,, Proč jsi tady? Proč jsi se sakra vrátila? Chceš mi snad ublížit ještě víc?" začala a rukou si vjela do vlasů.

,, Jess, dej mi možnost to vysvětlit. Dej mi šanci se omluvit a napravit to," řekla jsem a zahlédla jsem její nechápavý výraz.,, Vrátila jsem se, protože mám jenom vás. Vrátila jsem se tam, kde mo bylo nejlépe a hlavně za tebou."

,, To myslíš vážně?! Vrátila jsi se zamnou?!" zvýšila hlas a zakroutila nad tím hlavou.,, V první řadě jsi neměla vůbec odejít. Neměla jsi jí věřit a zmizet stovky kilometrů daleko. Teď tě odkopla a chceš dělat pitomce ze mě?! Přišla jsi příliš pozdě, Stacey!" křikla už snad ze zoufalství a já zahlédla slzy.,, Vždyť já tě milovala a dýchala bych za tebe. Co ti dala ona? Nic," pokračovala a já zahlédla, že Lucy se chystá něco říct. Gestem jsem jí zastavila a zadívala se na Jess.

,, To už vím taky a vím mnohem víc. Tohle mi ukázalo kam patřím. Až tam jsem si uvědomila, že jsem na špatném místě," řekla jsem a napila se vody.,, Nebyl den, abych na tebe nemyslela. Abych si nevzpomněla na to, co jsem prožívala s tebou. Až tam jsem si uvědomila, že jí nikdy nebudu milovat. Že moje srdce patřilo a vždy bude patřit jen tobě. Jess, já tě miluju. Miluju tě a proto tady jsem."

,, Jasně. A tomu mám teď věřit, že? Asi jsi si dala vážně záležet, protože to znělo skutečně," řekla a já se nechápavě ohlédla za Lindsey s Lucy.,, Jak jsem řekla, přišla jsi příliš pozdě. Já už ty city skryla. Já tebe už nemiluju a ani jsem netoužila potom, aby jsi se někdy vrátila," řekla a já zalapala po dechu.,, Měla by jsi odejít a to i se svými bodyguardy," pokračovala a pak se zvedla k odchodu.

,, Jessico Parkerová, okamžitě se vrať! Všichni víme, že to, co jsi řekla, není pravda!"

,, Co ty o tom můžeš vědět! Byla jsi první, kdo mi jí chtěl vzít," odpověděla a já se pomalu rozjela za ní.

,, Obě víme, že to není pravda. Dívej se mi do očí a řekni, že mě nemiluješ," řekla jsem a když jsem dojela k ní, otočila se a pak pohled odvrátila.

,, Já tě nemiluju a nechci tě milovat," řekla s pohledem upřeným do zdi.

,, A to se snažíš přesvědčit mě nebo sebe? Protože ti tohle opravdu nejde," zeptala jsem se a sledovala jí. Věděla jsem, že mi lže. Že si to jen nechce připustit.,, Řekni to, co chceš a bude vše v pořádku."

,, Chci, abys teď opustila můj dům a odešla pryč," odpověděla a odešla do svého pokoje. Jen jsem sklonila hlavu a ucítila na tváři slzy. Ucítila jsem ruku na svém rameni a poté jsme se daly k odchodu. Když jsem seděla v autě, nechala jsem slzám volný průchod.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Snad se kapitola líbila a těšíte se na další. Je chování Jess pochopitelné? Skutečně už Stacey nemiluje?