Uběhlo skoro týden od posledního rozhovoru. Myslela jsem si, že vše bude naprosto v pořádku, ale sama jsem věděla, že nebude. Už to nebylo jako dříve, kdy jsme jedna druhou milovali. Mluvily jsme spolu opravdu málo a já netušila proč. Snažila jsem se si přivydělat focením a občas zašla s Katherine na hokej. Ale nevydržela jsem tam příliš dlouho. Vzpomínky pro mě byli příliš bolestivé.

,, Ty někam jedeš?" zeptala jsem se, když jsem si všimla jak si balí věci do tašky. Dělala to rychle a ani to moc neskládala.

,, Jedu na soustředění. Budu pryč celý týden."

,, O žádném soustředění jsi nemluvila. Jak dlouho to víš?"

,, Asi čtrnáct dní, ale nevěděla jsem, jestli pojedu. Rozhodla jsem se předevčírem," odpověděla a nevěnovala mi jediný pohled.

,, Nevím proč, ale tohle ti nevěřím. Dej mi číslo na trenéra ať mi potvrdí, že jedete na soustředění," řekla jsem a vytáhla telefon. Katherine se na mě tázavě podívala a zakroutila nad tím hlavou.

,, Moc dobře víš, že to neudělám. Nemám důvod ti ho dávat. Buď mi věříš nebo ne. A pokud ne, nemá to smysl."

,, Katherine! Snažím se ti důvěřovat i potom, co se tenkrát stalo. Toho by jsi si mohla vážit. Ale nediv se mi, že teď pochybuji," řekla jsem a sledovala jí.,, Kdy jsi mi to chtěla říct? Až bys odcházela?!"

,, To samozřejmě ne. A chápu to. Ale ty se snaž zase pochopit mě. Vzala sem si tě sem, protože tě mám ráda. Protože si to celé vyčítám. Ale nehodlám kvůli tomu zahodit celou svojí kariéru! Je to pro mě důležité," řekla a já souhlasně přikývla hlavou.

,, Takže už mě nemiluješ? Máš mě jen ráda, jo? Tak tohle je vážně skvělé. A chápu to správně, že si mě sem vzala ze soucitu?"

,, Ne, chápeš to špatně. Miluju tě, ale kariéra je a bude pro mě víc. Když budeš něco potřebovat, sousedi ti prý rádi pomohou."

,, Já nepotřebuji žádný sousedy! Už to pochop konečně," řekla jsem a zhluboka dýchala.,, Ty nejedeš na žádný soustředění. Utíkáš předemnou. Katherine, měly bychom si promluvit. Obě vidíme, že tohle nikam nepovede."

,, Nemám čas si teď povídat. Už musím vyrazit. Popovídáme si, až dorazím. Což bude za týden."

,, To už tady, ale být nemusím. Řeknu ti to takhle, mám toho docela dost. Utíkáš předemnou a mě to už vážně nebaví. Od posledního rozhovoru, jsi mě ani nepolíbila, nepřitulila  se a skoro semnou nemluvila."

,, Protože to prostě nezvládám! Myslela jsem si, že tě dokážu milovat. Že to příjmu a bude to v pohodě, ale není to tak!" řekla a já nechápavě zakroutila hlavou.,, Radši půjdu, nerada bych řekla něco, co by mě mohlo sakra mrzet," pokračovala vzala tašku a přišla okolo mě. Po chvíli se vratila a líbla mě na tvář. Když jsem zaslechla zavření dveří, nechala jsem volně stékat slzy po tváři. Nechápala jsem, co se to vlastně stalo a proč.

Vítejte u další kapitoly. Snad se líbila i když byla kratší. Co říkáte na chování Katherine? Sbalí se Stacey a odjede? Kam by asi jela? Lucy nebo Jess? Miluje jí Kath? Nebo to bylo vše jen ze soucitu? A co Stacey?