Katherine jídlo trvalo už  skoro dvě hodiny. Nepletla jsem se jí do toho a ani se nijak nevyptávala. Netušila jsem, co vytváří, ale byla jsem zvědavá. Vůně mi byla hodně povědomá, ale nedokázala jsem to k ničemu přiřadit.

,, Zlato, co kdybychom se najedly venku? Je tam 25 stupňů a vzduch nám jen prospěje."

,, Ty toho vzduchu nemáš za dnešek dost?" zeptala se a já zvedla hlavu od počítače. Celou dobu jsem stahovala programy potřebné k úpravě fotek a k celkovému fungování počítače.

,, Mám, ale na zahradu snad jít můžeme, ne? A vůbec, kdy bude hotové jídlo? Takhle ti tu umřu hlady!" zakřičela jsem na ní a rozhodla se nakouknout do kuchyně.,, Už to děláš přes dvě hodiny."

,, Už to bude, ty můj hladovče. Musela jsem to na chvilku naložit a pak to dát péct," řekla a došla ke mě. Rukou mi trochu rozcuchala vlasy a políbila mě na čelo.

,, A co kuchtíš? Jestli to mohu vědět?"

,, Nemůžeš. Dozvíš se to, až to bude na talíři."

,, Katherine, proč jsi tak zlá a nemůžeš mi to říct?" odpovědná jsem na oko smutně a pozorně jí sledovala.

,, Protože by to pak nebylo překvapení, miláčku. Jdi ven a já sem hned tam i s jídlem, hm?" usmála se a já odjela na terasu, kam krásně svítilo sluníčko. Doslova jsem si to užívala. Náladu mi dokázal pokazit jen fakt, že jsem v tuhle dobu chodívala běhat a udržovala se v kondici. Nechápala jsem, že to nepraktikuje Katherine. Netušila jsem zda to není kvůli mě, ale ptát jsem se nechtěla.,, Už to nesu!" zvolala a když položila na stůl talíře a dvě misky, nechápavě jsem na ní koukala. Až po chvíli jsem se otočila a zjistila, že si to dovezla na pojízdném vozíku.

,, Teď už chápu, proč to trvalo tak dlouho," odpověděla jsem a mlsně se olízla. Na talíři bylo kuře na kari s rýží a v misce osvěžující zeleninový salát.

,, Ten salát je po jídle. Vím, že se to moc nehodí."

,, Vypadá to skvěle. Ale dost jsi tím riskovala, nemohla jsi vědět, jestli to budu jíst."

,, Když máš hlad, sníš cokoliv. A hlavně, tohle jí všichni," odpověděla a já musela uznat, že argumenty má dobré. Hned jsem se dala do jídla a přitom sledovala i své okolí. Bylo tu celkem ticho a hlavně tu bylo příjemně. Do města jsme to pěšky měli skoro půl hodiny, ale ani jedné z nás to vůbec nevadilo.

,, Vím, že na to není vhodná doba, obzvlášť při jídle, ale musím ti něco říct," začala jsem opatrně a do úst si vložila další sousto.

,, Stalo se něco? Nechutná ti? Udělala jsem něco špatně?" začala pokládat otázky a já se zadívala kamsi před sebe.

,, Ty jsi neudělala vůbec nic. Aspoň ne od doby, co jsme zase spolu. Jsi dokonalá, hodná a hrozně obětavá. A proto ti to musím říct dřív, než bude pozdě."

,, Trochu mě děsíš. Co se stalo? Pokud jde o to, co jsme řešili před několika hodinami, to je v pořádku," řekla a stejně jako já, pokračovala v jídle.

,, O to nejde. Potom, co jsem domluvila s Lucy, teda ona mi položila telefon, jsem jí poslala adresu sem. S tím, že se může kdykoliv zastavit," řekla jsem a zahlédla překvapený výraz Kath. Překvapený výraz, který se mísil s výrazem naštvání.

,, Děláš si legraci? Zveš sem svojí bývalou? Kde jsi vůbec zjistila, jaká je sem adresa?" zeptala se a odložila příbor.,, To se mi chceš mstít za to, co jsem provedla?"

,, Ne, k tomu nemám důvod. Není to nic proti tobě, tebe miluju. Ale chci to celé uzavřít, promluvit si. Zkus mě pochopit."

,, Co mám chápat? Že si sem zveš někoho, s kým jsi spala? Někoho, kdo tě miloval a možná miluje stále? Na kdy jsi plánovala, aby přijela? Až budu někde pryč, třeba na soustředění?" pokračovala ve tvrdých slovech.,, Já jsem tak pitomá! Víš proč jsi platila padesát dolarů? Protože ten zbytek jsem zaplatila za tebe já. A ty udeláš, co? Pozveš sem svojí milenku," řekla a zvedla se. Dala se pomalu k odchodu, ale ve dveřích terasy se zastavila.,, Až dojíš, řekni a já to odnesu," dodala a když se chystala k odchodu, jsem měla potřebu zasáhnout. Řekla mi věci, které vše otočili o tři sta šedesát stupňů.

,, Katherine? Můžeš to zopakovat? Měla jsem za to, že to bylo na účet obchodu. Lhali mi oni a dokonce i ty?" zeptala jsem se a ona se ke mě otočila čelem.,,  A Lucy není a nebyla moje milenka."

,, Ano, zaplatila sem to za tebe, abych ti ušetřila peníze. A neměla jsi se to dozvědět," řekla a sklopila hlavu. Věděla, že měla mlčet a snad i litovala toho, že to přiznala.,, A jak nazveš někoho s kým druhého podvádíš? Já m tu osobu nazývám milenkou a ta druhá? To je jen obyčejná děvka, která si neváží toho, co má," odpověděla a já na ní zůstala jen nevěřícně koukat. Skutečně mě nazvala tím slovem, které já bych nevypustila z pusy?

Vítejte u další kapitoly. Jak by jste zareagovaly v této situaci? Měla snad Katherine pravdu, nebo to celé přehnala? Díky za přečtení, hvězdičky a komentáře na, které se opravdu těším :-)