S lékařkou jsme se vrátili asi za deset minut. Kath netrpělivě vyčkávala v obýváku a když nás zahlédla usmála se.

,, Takže jak jsem řekla, dávejte na sebe pozor a kdyby došli léky, zavolejte. Ty na bolest snižujte, aby jste si na nich nevytvořila závislost."

,, A jak se mám vykoupat, když jste mi tam dala to zelené?"

,, Dnes a zítra a nesundavat a omýt se třeba u umyvadla. Kdyby cokoliv, dejte vědět," odpověděla mi a poté se podívala směrem ke Katherine.

,, Má tam prasklý jeden steh, tak dávejte větší pozor na rány. Kdyby se uvolnil další, musela by na nové šití. Pokud vše půjde dobře, za 14 dní vyndáme stehy," řekla v rychlosti a poté se s Katherine rozloučila. Když odešla, úlevně jsem si oddechla a zakroutila nad tím hlavou.

,, Co? Něco je špatně?"

,, Ne, není. Jen by bylo dobré mě informovat, že jde o klubovou lékařku.  Nebylo mi moc příjemné, když se mě ptala na určité věci."

,, Promiň, myslela jsem..."

,, Myslela jsi si, že mě přemluví, abych šla dělat asistenta trenéra? Katherine, něco jsem ti k tomu řekla a doufala jsem, že to budeš respektovat," skočila jsem jí do řeči a dojela do kuchyně. Vzala jsem skleničku a natočila si vodu.

,, Jen chci, abys přišla na jiné myšlenky a byla tam, kde je ti nejlépe. Nemyslela jsem to nijak špatně."

,, Já vím, že ne. Jen už to prosím nedělej. Rozhodla jsem se, že budu fotit.  Pronajmu si někde ve městě ateliér."

,, Dobře, ale myslím si, že to není to pravé pro tebe."

,, U ledu by to pro mě bylo jen trápení. A víc se o tom nebudeme bavit, ano? Pojď se převléknout a jdeme do města. Chci se tu porozhlédnout," řekla jsem a vydala se do ložnice. Kath mě následovala, ale věděla jsem, že je z mého rozhodnutí zklamaná. Ven jsme vyrazili zhruba za dvacet minut. S sebou jsme vzali každá batoh a větší cestovní tašku. Nevěděla jsem, co mě čeká a tak jsem se na nic netěšila. Katherine se rozhodla mě vzít přímo do centra, abych věděla, kde najdu jaké obchody. I když jsem si myslela, že v Calgary se moc lidí v centru nepohybuje, spletla jsem se. Potkávaly jsme spoustu lidí, ale nikdo z nich si mě nevšímal.

,, Tady lidi nechodí do práce? Je tu nějak rušno. Přijdu si spíše jako v Bostonu než v Calgary."

,, Chodí, ale ne všichni tam jsou zrovna teď. Plno lidí má volno, nebo odpolední směny. Největší klid je tu v době hokejových zápasů. Všichni jsou na stadionu a ve městě ani noha."

,, Jo, to chápu. Taky už tam budu jen jako fanoušek, ale to mi ten zážitek nezkazí. Můžeme se stavit v nějakém kvalitním elektru? Ráda bych si koupila foťák a vybavení. A pak nějaké oblečení," navrhla jsem a Kath s úsměvem přikývla. Vyrazila semnou do blízkého obchodního centra a poté do elektra.

,, Mám někoho najít, aby ti pomohl s výběrem? Nebo to zvládneme samy?"

,, Kath, vypadám snad jako nějaký profík, co se nevyzná ve foťácích?" zeptala jsem se na oko uraženě a po chvíli se začala smát. Katherine se tvářila nechápavě, ale nakonec vše pochopila a odešla pro prodavače. Já mezitím zamířila k foťákům a pozorně si je prohlížela.

,, Dobrý den, prý potřebujete poradit s foťákem. Jsem Henry, jak mohu poradit?"

,, Potřebuji foťák pro profesionála. Budu profesionálně fotit a nevím, který je lepší," odpověděla jsem a pohlédlak prodavači. Zvědavě si mě prohlížel a mě došlo proč.,, Henry, jsem To já. Ale prosím, mlčte. Nechci být středem pozornosti."

,, Jistě, omlouvám se. Nebyl jsem si jistý. Hodně záleží, kolik do toho chcete investovat. Potřebujete brašnu, paměťové karty, stativ, objektivy. Pokud budu odhadovat cenu, aby to za něco stálo, bude to rozmezí třech až čtyř tisíc dolarů."

,, Cena je v pořádku, to nebudeme tolik řešit. Vyberte jí to nejlepší," řekla Katherine a já souhlasně přikývla. Prodavač začal věci vybírat a já s Katherine ještě rozhodla o výběru notebooku a dalších věcí.,, Miluju tě, Stacey," šeptla mi, když jsme se vydaly k pokladně.

,, Já tebe také," odpověděla jsem a usmála se. Když jsem prodavači podala kartu a platba proběhla v pořádku, zmateně jsem se dívala na účtenku.,, To jste se asi spletl, je tam 50 dolarů."

,, Nikoliv slečno Fitzgerald, řekl jsem mu, aby to udělal. Jsem a vždy budu váš největší fanoušek a tohle je na účet obchodu. A těch padesát dolarů, ty půjdou na účet místního útulku."

,, Tak to vám moc děkuji, ale na oplátku bych pro vás také chtěla něco udělat."

,, Stačí, že jste nakoupila tady. A pokud se někdy zmíníte, kde jste nakupovala, budeme vyrovnaní."

,, Dobře. Jsem vám moc vděčná. A když už jsme tady, co společná fotka?" nabídla jsem a šéf s prodavačem i Katherine se postavili ke mě. Šéf obchodu, vytáhl telefon a vyfotil nás. Nechala jsem jim tam email  a poté jsme se vydaly na další nákupy.

Bylo to pěkné gesto obchodu? Bylo to z lítosti, nebo mluvil šéf pravdu? A dává se  na správnou cestu? Díky za komentáře, hvězdičky a samozřejmě přečtení.