Když jsme dorazili do Calgary, byla jsem mile překvapena. Byl víkend a ve městě bylo minimum lidí. Čekala jsem něco jako u nás. Všude spousty lidí a kolony v ulicích, ale bylo to zcela jiné. Byl tu klid a silnice téměř prázdné. Na Katherine už byla vidět značná únava a tak bylo dobře, že jsme téměř na místě. Chytla jsem jí za ruku a usmála se.

„ Copak, děje se něco?" zeptala se a já se usmála. Bylo nezvyklé, že měl o mě někdo starost.

„ Nic se neděje, to tě nemohu vzít za ruku? Jsi už hodně unavená, co?"

„ Už ano, ale jsme skoro doma. Ale věci ti přijdou až odpoledne, přijely jsme o něco dříve," odpověděla a já nad tím jen zakroutila hlavou.

„ Tak to mě rozhodně netrápí. Vykoupu se až mi to dorazí, to je to nejmenší," odpověděla jsem se smíchem a rozhlížela se kolem sebe.

„ Něco ti ráda půjčím, když budeš chtít," odpověděla a zabočila do ulice, která nevypadala, že by tam bydlel někdo z chudších poměrů. Katherine zastavila u menší kovové černé brány a pomocí tlačítka u klíče jí otevřela. To, co se předemnou ukázalo mi doslova vyrazilo dech. Předemnou stála jednopatrová budova, která byla velice rozlehlá. Měla červenou barvu a před ní byla vytvořená písčitá cesta. Zahrada byla menší, ale přesto veliká.

„ To je celé tvoje? Nebo to máš jen v pronájmu?" zeptala jsem se překvapeně a stále se rozhlížela.

„ Je to moje. Dala jsem za to většinu úspor, ale stojí to za to. O zahradu se stará jedna holčina a jinak se o vše starám sama," odpověděla a usmála se.

„ To je neuvěřitelné. Tam jsi žila tak skromně a tady si žiješ jak princezna," odpověděla jsem a sledovala jak vystupuje. Z auta vyndala můj vozík a já po otevření dveří nasedla.

„ Musela jsem změnit způsob života. Jsem hokejová hvězda, ty také a tak musíme žít na úrovni," odpověděla a když vytáhla i obě naše tašky, vyrazily jsme do domu. Byla jsem překvapená, že ke dveřím nevedly schody a byl to jen menší nájezd. Snad jakoby s tímhle počítala. Když jsme vjely do domu, zůstaly jsme v širší chodbičce, kde byl věšák na bundy a botník. Byla vymalována v krémové barvě, která na mě působila uklidňujícím dojmem. Když se Katherine vysvlékla a já si sundala boty, pokračovaly jsme dál. Po levé straně jsem zahlédla kuchyň, byla moderně vybavená.

„ Dáš si čaj nebo kafe? Než udělám něco k jídlu?" zeptala se mě a přiklekla, aby jsme si vzájemně viděli do očí. Sklonila jsem k ní hlavu a lehce jí políbila.

„ Děkuji, že tu mohu být. Dám si čaj a zatím se tu podívám, co kde je. Pokud tedy mohu," řekla jsem a ona přikývla na souhlas. Pravda byla, že jsem chtěla být chvilku sama, abych se z toho všeho vzpamatovala.

„ Budu v kuchyni, když mě budeš hledat," odpověděla a odešla do kuchyně. Já se vydala na průzkum domu a hodlala jsem najít místo, kde budu moct být sama. Naproti kuchyni byl obývák, který byl vymalován bílou barvou, ale nábytek v něm byl různé barvy, aby to k sobě sedělo. Líbilo se mi to, musela jsem to uznat. Pokračovala jsem do ložnice a poté do místnosti, která působila jako pracovna nebo knihovna. Nevěděla jsem z jakého důvodu je to tak vybavené, ale ptát jsem se nechtěla. Zahlédla jsem i pokoj pro hosty a také koupelnu s toaletou. Když jsem se projela po domě, vydala jsem se na terasu. Bylo tam příjemně a vůně, které se nesly zahradou byli inspirující a uklidňující. Věděla jsem, že zde budu moct být občas sama a přemýšlet nad tím, co bude dál. Natolik jsem se ponořila do myšlenek, že jsem nepostřehla jak rychle utekl čas a za mými zády stojící Kath.

„ Nad čím přemýšlíš?" zeptala se a na stolek položila jídlo a pití.

„ Lekla jsem se, tohle mi nemůžeš dělat. A tak nějak nad vším. Nad tím, co za poslední dny stalo a nad tím, co bude dál," řekla jsem a ona sklopila oči.

„ Rozmyslela jsi si to? Už semnou nechceš být?" vyřkla najednou a já se na ní nechápavě podívala.

„ Ne, to vůbec. Jen se z toho všeho musím vzpamatovat. Víš, že se pro mě vše změnilo a musím se s tím srovnat a to není jednoduché," odpověděla jsem a vzala si hrnek s čajem. K jídlu udělala míchaný vajíčka se slaninou a vůbec mi to nevadilo. Měla jsem je ráda, což nemohla vědět.„ Víš, že jsi udělala moje oblíbené jídlo?"

„ Já vím, ale zvládneme to a vše bude jako dříve. Dej se do jídla a až ti přijedou věci, dojedeme nakoupit a ukážu ti město, co ty na to?"

„ Už nikdy nebude nic jako dříve. Nebudu chodit, nebudu hrát hokej a spousty dalších věcí nemohu dělat. Ale to je už jedno, mohu si za to sama," řekla jsem a vzala si vidličku. Dala jsem se pomalu do jídla a přitom se stále rozhlížela kolem sebe.„ Jinak s nákupem souhlasím, ale jinak bych vše nechala až si pořádně odpočineš," navrhla jsem a ona jen pokrčila rameny.

Tak co říkáte na pokračování? Bude to mít po boku Katherine jednodušší nebo nedokáže zapomenout na to, co udělala? Může takový vztah fungovat?