Ani nevím jak dlouho jsem spala, ale ucítila jsem lehký vánek na své tváři a následně něčí dotyk. Pomalu jsem otevřela oči a usmála jsem se. Byla to Katherine, dívala se na mě svýma překrásnýma očima a přitom se usmívala.

„ Přespíme tady a budeme pokračovat zítra, šípková růženko," řekla tiše a já si protřela oči. Stály jsem u menšího hotelu u silnice a u něj dalších několik aut. Bylo vidět, že tam nejsme samy a tak jsem trochu znervózněla.

„ A mají vůbec místo? Vypadá to, že je tu plno," řekla jsem a rozhlédla se kolem sebe.

„ Toho se nemusíš být, pokoj pro nás mají," odpověděla a podala mi vozík ke dveřím. Pomalu jsem se na něj přesunula a zhluboka si vydechla. Katherine se zasmála a poté dveře zavřela. Z kufru vzala ještě moji tašku a vydaly jsme se do hotelu. Pokoj jsme měli v přízemí a tak jsme tam byli během chviličky.

„ Kath? Vážně tohle chceš?" zeptala jsem se a pomalu dojela k posteli. Katherine položila tašku ke skříni a došla ke mně. Nechápavě na mě koukala a pak se posadila na postel.

„ Jestli chci, co? Tebe?" zeptala se a dívala se mi zpříma do očí. Kdyby její oči byli bludištěm, už bych se v nich ztratila. Tak okouzlující byli.

„ Jestli chceš mít po svém boku mrzáka, který ti s ničím nepomůže. Člověka, který je úplně k ničemu," odpověděla jsem po chvíli a ona opřela své čelo o mé.

„ Nebudu mít vedle sebe mrzáka. Nebudu mít vedle sebe někoho, kdo je k ničemu. Ale osobu, kterou skutečně moc miluji a dělá mě šťastnou. Takže nejsi k ničemu," řekla s úsměvem a otřela se svým nosem o můj. Pro mě to bylo něco jako impuls k tomu, abych jí políbila. Její rty chutnali neuvěřitelně. Měla je tak hebké, jakoby nezakusili žádnou ranku. Jakoby byli dodnes nepolíbené. Líbala mě tak zkušeně, že jsem jí nechala, aby přebrala veškerou iniciativu a dělala to, co uzná za vhodné. Pomohla mi se dostat na postel a s polibky sjížděla pomalu na krk.

„ Kath, přestaň," šeptla jsem a jemně jí od sebe odstrčila.

„ Děje se něco? Dělám něco špatně?" zeptala se a snažila se popadnout dech.

„ Ne, nic neděláš špatně. Ale myslím si, že není kam spěchat. Nebude ti vadit, když si napustím vanu?" zeptala jsem se a Kath se usmála. Než jsem stačila jakkoli zareagovat, už se voda napouštěla.

„ Vím, že to pro tebe musí být hrozně těžké, ale život jde dál. Stále můžeš dělat spoustu věcí a já ti se vším pomohu. A nedělám to z povinnosti, ale z lásky. Buď ráda, že jsi to vůbec přežila, mnoho lidí to štěstí nemá," odpověděla a přitom se mi dívala do očí. Měla pravdu, mohla jsem děkovat bohu, že mi dal druhou šanci a žiju. Stále tu byla spousta věcí, kterým jsem se mohla věnovat, ale jediným jsem si byla naprosto jistá. Nikdo nemohl vědět, jak se v tuhle chvíli cítím. S kývnutím hlavy jsem si přesedla na vozík a dojela pro tašku. O chvíli později jsem byla už v koupelně a nebýt mojí síly v rukou, do vany bych se nikdy nedostala.

„ Nepotřebuješ pomoct?" ozvalo se za dveřmi a já se pousmála. Bylo skvělé, jakou o mě měla starost, ale byli věci, které jsem dělala raději sama.

„ Pojď dovnitř a zjistíš to!" zvolala jsem se smíchem a když se dveře otevřely, vzala jsem houbičku a natáhla jsem ruku a čekala až si jí Kath převezme. Bylo vidět, že pochopila, co po ní chci a ujala se svého úkolu. Já ji nastavila svoje záda a čekala až začne.

„ Oh můj bože, to je dokonalé," řekla jsem trošku nahlas a Katherine se na mě tázavě podívala. Musela jsem se smát, protože její pohled říkal, co si myslí.
„ To mytí zad od tebe, to je dokonalé. Děláš to bezvadně," řekla jsem a ona pokračovala.

„ To možná vyznělo ještě hůř, než před tím," odpověděla se smíchem a já jí sebrala houbičku a ponořila se do vody. Po chvíli jsem vodu vypnula a zavřela oči. Katherine mě nakonec políbila na tvář a poté opustila koupelnu. I přesto, co se v posledních  dnech stalo, musela jsem se usmát. Byla to ta nejdokonalejší ženská, kterou jsem snad mohla poznat.

Možná si někteří z vás všimli, že jsem změnila cover. Co na něj říkáte? A jak se vám líbí začátek příběhu? Děkuji za komentáře, hvězdičky a přečtení :-)