,,Upekla jsem ti chléb," řekla Múirne a ulomila kousek z bochníku. ,,Tímto pokrmem se ti odevzdávám. Pokud ho přijmeš, odevzdáš se ty mně." Napřáhla svou ruku a opatrně vložila kousek chleba do Sidheagtiných úst. ,,Je z první úrody obilí. Tak jako naše láska, i tohle jídlo je nové. Je to předvěst budoucích časů, kdy další klasy budou dozrávat, stejně jako láska," pravila Múirne než ji Sidheag také nakrmila.
,,Jsme si zaslíbené. Mé srdce naplňuje radost a strach," řekla Sidheag.
,,Jak krásný to pocit," zašeptala se zářivýma očima Múirne. Vyšly do ranního svitu, slunce už bylo vysoko a hřálo. Jaro dávno pominulo, bylo to cítit ve vzduchu. Poupata se rozvíjela v květy. Léto bylo uprostřed svého panování. Sešly k jezírku, svlékly se a vstoupily do vody, která byla osvěžující. Přehodily přes sebe jen pláště a zpívaly. Sidheag vzala mezi palec a ukazováček lesní jahodu a krouživým pohybem ji rozmačkala. Posunula se blíž k Múirne a jemně namalovala její rty.
,,Měla bys na sobě taky mít jahody," doporučila Múirne. Sigheag ji políbila. ,,Už se stalo." Múirne si lenošivě položila hlavu na Sigheatin klín. Konečky jejích zrzavých vlasů byly ještě mokré, takže Sigheag studily na kůži. Shlížela k ní a pozorovala, jak Múirnin pohled putuje přes širý kraj k legendám a pověstem. ,,Ztrácíš se mi," poznamenala trošku nazlobeně Sidheag. Múirne se na ni podívala a usmála se. ,,Nikdy se ti neztratím. Jen jsem přemýšlela..." zarazila se a uvažovala. ,,Co by asi moji rodiče řekli, kdyby věděli, že jejich zrzavá čarodějnice se zaslíbila ženě..." Nakonec to ani nevyznělo jako otázka.
,,Tvůj bratr by byl za tebe šťastný, a to je nejdůležitější," odvětila Sidheag. ,,A navíc, každý by nám mohl závidět. Hlavně mě, protože jsem našla nádhernou dívku."
,,Lichotinka... Lichotinka..." zasmála se Múirne. ,,Nezávidím jim ten život plný nenávisti a zloby. Je mi jich dokonce líto."
,,Ztracený případ - tahle bytost!" zvolala Sidheag. ,,Kéž by měli lidé v sobě tolik lásky a porozumění jako máš ty. Ani já nejsem z poloviny tak hodná." Místo odpovědi si Múirne začala pokojně broukat se zavřenýma očima. ,,Měsíc ji vábí, tančí s ním, tančí s ním k svítání... Měsíc ji vábí, tančí s ním, tančí s ním k svítání..." zanotovala Sighead a Múirne potěšeně chytila její dlaň a hřbet ruky políbila.

Konec