Vlčice
Opakovalo se to stále dokola. Spánek, probuzení. Všechno bylo tak zvláštní, stále byla slabá a obrazy kolem ní se míhaly neskutečně rychle. Čas nedával smysl, realita se propadala a tříštila na kousky. Ve snech viděla své rodiče. Byli daleko. Chtěla být s nimi. Vždy se ozval měkký hlas, který ji chlácholil.
Jednoho dne se probrala a vzduch byl čistý. Čas zpomalil a vše kolem začalo dávat smysl. Najednou si byla jistá, že je vzhůru. Že je naživu. Že to není sen.
,,Myslím, že už zkusíme vstát," oznámila žena. ,,Pokud se to nepodaří, nevadí." Odkryla přikrývku a její nahé tělo se roztřáslo. Žena jí pomohla do sedu a oblékla ji do dlouhých šedých šatů. Vzala její ruce do svých a najednou stála na nohou. Žena ji musela dlouho podpírat, jen tak tam stály. ,,Zkusíme udělat krok?" zeptala se jí žena. Dvakrát mrkla, ale byla vystrašená, že spadne. Své nohy totiž vůbec necítila. Podívala se na zem a sledovala svou patu, jak se zvedá do vzduchu a posunuje se do předu. Špička jejího chodidla se nezvedla, takže její nehty drhly o zem. Pocítila nepříjemné brnění a na malou chvíli ztratila rovnováhu. Žena ji pevně chytila, takže nespadla. Brnění ustávalo a ona cítila svou nohu a konečně dokončila krok. Pohlédla překvapeně na ženu, která se usmála a pokývala hlavou.
Po několika dlouhých hodinách se celkem rozchodila. Černovláska ji už nepodpírala.
,,Pokud chceš, můžeš se projít venku," navrhla žena. ,,Neboj, tady jsi v bezpečí." Chvíli se rozmýšlela a pak zamířila k těžké látce, která byla v tomto příbytku místo dveří. Žena ji chytila za ruku a obě vyšly ven. Slunce ji oslnilo. Zamžourala do světla. Konečně spatřila, kde celé dny byla. Paseka uprostřed lesů, pár příbytků. Kolem běhaly děti, ženy seděly v kruhu a pletly z proutí. Někteří muži brousili nože, jiní vyřezávaly ze dřeva. Někteří vzhlédli, ale nevěnovali nové člence jejich osady příliš pozornosti. Jen kývli na pozdrav, když společně s černovlasou ženou procházely kolem nich.
,,Je nás šestatřicet," informovala žena, ,,třináct žen, deset mužů a zbytek jsou děti. Ráda bych nyní našla tvého zachránce, ale asi zase někde pobíhá. Múirne!" vykřikla. Zjevila se tam dívka s dlouhými zrzavými vlasy v bleděmodrých šatech. Zářivě se usmála. ,,Tohle je Múirne, ta tě našla a přivolala ostatní. A nejen to, celé dny tě krmila a hlídala tě v noci."
,,Jsem ráda, že už můžeš chodit," řekla Múirne. To ona byla ten měkký hlas, který ji navštěvoval ve snech a tišil její bolest. Otevřela ústa a chtěla k ní promluvit, ale neozval se žádný zvuk. Múirne k ní přišla a chytila ji za ruce. ,,To bude dobré," špitla.
,,Nechám vás tu. Múirne, hlavně opatrně, ano?" Dívka přikývla svou zrzavou hlavou.
,,Pomůžu ti se posadit," oznámila a usadila ji. A následně si sama sedla čelem k ní. ,,Cítíš se dobře?" zeptala se starostlivě. Jen přikývla. ,,Bála jsem se o tebe. Ale jsi silná, prala ses se smrtí a vyhrála jsi," povídala. ,,Akorát nevím, jak ti říkat. Chtěla bych ti dát jméno, ale nevím, jestli můžu...?" podívala se přímo do její tváře. Pokývla hlavou, že ji může dát jméno, jaké uzná za vhodné. Na pohledu Múirne bylo poznat její potěšení. ,,Dobrá... Takže... Máš zlaté oči, jsi silná a tajemná. Co takhle Sidheag – vlčice?" A v tu chvíli její bývalé jméno bylo zapomenuto, stala se Sidheag. ,,Skvělé. Nuže, Sidheag, vítej," řekla Múirne. ,,Je to tvoje věc, ale zajímalo by mě, jestli jsi utíkala před nějakým nebezpečím..." Sidheag souhlasně pokývala hlavou, smutně a zahanbeně ji sklonila. Múirne podepřela malou rukou její bradu a donutila Sidheag vzhlédnout. ,,Pamatuj, to není ostuda. Nikdo tě tu neodsoudí. My všichni před něčím utíkáme. A věř, že mnozí z nás ztratili domov, rodinu a klid," řekla vážným hlasem a přitom jí upřeně hleděla do očí. ,,Tady se nemáš čeho bát, chápeš?" Sidheag se pokusila o úsměv, ale moc jí to nešlo. ,,Pojď, půjdeš si odpočinout. Vypadáš znaveně."
Uložila ji a přikryla. ,,Dám ti napít, potom lépe usneš," pravila Múirne, nadzvedla Sidheag hlavu a do úst jí nalila tekutinu, která chutnala trpce. ,,Kéž je tvůj spánek bez bolestivých snů," popřála jí Múirne a v klidu vyčkala, dokud Sidheag neusnula.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro