,,Každý den ti povím o některém z nás, abys nás poznala," řekla Múirne, když procházely bosé ranní trávou. I kdyby jí neříkala nic, nevadilo by jí to. Múirne byla totiž tak krásná, že žádný příběh, žádná slova nebyla důležitější. Jen by se na ni dívala, to by jí stačilo. ,,Jako první příběh ti řeknu o Mór a Finneanovi. Mór bývala dříve uznávaná žena, její manžel byl obchodník. Často cestoval, skoro se neviděli. Určitě znáš podobná manželství, která jsou prázdná a neplní svůj účel...?" Chápavě přikývla, věděla přesně, o čem Múirne mluví. Znala tolik nešťastných manželů, kteří spolu byli jen kvůli tomu, že jim církev nedovolovala jít vlastní cestou. Dokázala si vybavit smutné tváře žen z vesnice, které ztratily všechnu svou krásu díky starostem a nedostatku lásky.
,,Jednoho dne Mór poznala Finneana. Sama o tom říká, že to byla láska na první pohled," řekla Múirne a pousmála se nad představou lásky na první pohled. ,,Finnean Mór oslovil. Prý jí řekl, že je nádherná jako noční obloha. Zdá se smutná, ale přesto v ní září tisíce hvězd. Oba věděli, že spolu musí být. Začali se scházet. Mór s Finneanem začali sdílet společné lože, i když se zpočátku snažili být jen přáteli. Slíbili si věčnou lásku. Mór si sundala svůj prsten, který již pro ni nic neznamenal. Sbalili si pár věcí a jedné noci utekli. Podle křesťanství je Mór stále manželkou muže, kterého opustila. Ale v jejich i našich očích jsou manželé Mór a Finnean. Očistili se od předchozího života a odevzdali se jeden druhému. Tohle je jejich příběh," ukončila svou řeč Múirne. ,,Mimochodem, nikdo nezná jejich předchozí jména, všichni jsme sem přišli s novým jménem. Se skutečným jménem, které jsme si přivlastnili svým životem." Sidheag přikývla, že rozumí a ukázala na Múirne. ,,Ano, i já bývala kdysi někým jiným. Ale teprve teď jsem to skutečně já." Sidheag jí rozuměla. ,,Ach, podívej! Motýl. Nádherné stvoření, tak tiché a pro mnohé nepolapitelné." Múirne došla ke květině, na které motýl odpočíval. Opatrně jej ukryla ve svých dlaních. ,,Je důležité najít v sobě tolik něžnosti, abychom ani tak malému tvoru neublížili," řekla a rozevřela ruce, motýl vzlétl, zakroužil kolem její hlavy a znovu jí usedl na jedné z dlaní. Sidheag překvapeně sledovala motýla, který pokojně rozevíral svá křídla. Ještě jednou vzlétl a znovu se vrátil k Múirne. ,,Pokud v nás najde pokoj, důvěřuje nám." A dokázala svou řeč tím, že zvedla ruku do vzduchu a zase ji sklonila níž. Motýl se ani nepohnul. ,,A pokud nastane čas loučení, pozná to." Znovu zvedla ruku a motýl odletěl.