Když její strýček Artur k ni přišel, tak si Mary všimla i  když měla svou plačící tvář pod dlouhým a hustým černým závojem který ji zakrýval její smutnou a plačící tvář, že není sám a poznala to už hned po té co ho uviděla.

Přišla ke strýčkovy který ji hned přál upřímnou soustrast a viděla i na jeho obličeji jak ho smrt její matky a jeho sestry obrovsky zasáhla. Ale neřekla pak už nic a jen ho dlouze objala a poděkovala mu.

 A potom až pak po nějaké chvíli se na něj usmála.

Pak se Mary otočila k onomu cizinci a podala mu svou ruku aby se s ním mohla pozdravit, on se k ní hned sklonil a přijal její ruku aby jí políbil na důkaz své nesmírné úcty a náklonosti k ní jako ke královně.

 Byl tak galantní a milý až se z toho Mary sevřelo srdce.

 A když se dotkl jemně svými ústy její ruky a jejich konečku prstu, tak náhle zalapala po dechu. Protože měla najednou pocit jako by jí celým jejím tělem projel najednou jemný elektrický proud který způsobil ten jeho jemný ale zároveň něžný polibek když se jeho ústa dotkly její ruky. 

Po tomto tak dosud nikdy nezažitém pocitu  který Mary ještě nikdy nezažila se pak dostavil mírný záchvěv po kterém se i Mary proti své vůli musela otřást. 

Protože jeho polibek v ní najednou probudil tak dosud nepoznané a nepopsané věci které ještě nikdy v životě neprožila.

Když se potom zase zpátky narovnal a pohlédl jí do očí tak uviděl v jejich očích rozrušení, které ho najednou ale opravdu nesmírně překvapilo.

,,Dráha královno Mary dovolte my abych vám vyjádřil svou největší a nejsrdečnější upřímnou soustrast nad úmrtím vaší tolik velectěné matky které vás určitě velmi zasáhlo," řekl po chvíli a potom jí ještě jednou políbil její ruku na důkaz své úcty. 

A s Mary tyto její nové pocity opět otřásly.

,,Děkuji vám za vaši tolik nesmírně mě projevenou hlubokou úctu, velmi si vážím vašich slov a však ráda bych věděla kdo jste a komu mohu za tak nesmírně milá a utěšující slova poděkovat," řekla hned na to Mary když se vzpamatovala z té vlny pocitu které v ní tento neznámý cizinec probudil a dlouze mu pohlédla do očí.

,,O odpusťte Vaše Veličenstvo že jsem se zapomněl představit hned tuto chybu napravím," dodal a chtěl ještě pokračovat když v tom ho přerušil Mariin strýček.

,,Dovol dráha Mary abych ti představil svého přítele a sousedního krále Stříbrné země samotné jeho Veličenstvo krále Martina," odpověděl její strýček Artur a všichni přítomní v sále se hned v ten moment uklonili.

,,Je mi velkou ctí že vás poznávám Vaše Veličenstvo," řekla po chvíli Mary a snažila se na něj i přes ten svůj velký smutek usmát.

,,I mě je ctí že vás konečně poznávám královno Mary a hodně jsem toho o vás už od vašeho strýčka slyšel a tak je pro mě nesmírným potěšením že vás mohu konečně i sám osobně poznat. I když vím že můj příjezd zde když teď prožíváte tak veliký smutek asi nebyl zrovna ten nejlepší nápad," dodal na to král Martin a pak Mary něžně stiskl její ruku.

,,No máte pravdu že to asi skutečně nebyl ten nejlepší nápad a tak by jste měl raději už jít," odpověděla Mary a přitom se podívala na svého strýčka dlouhým pohledem.

,,To ano a omluvám se za to že mě k tomu váš strýček přemluvil, protože jak vidím stejně to asi nemělo cenu a odpusťte mi tuto troufalost že jsem sem vůbec jezdil," řekl na to král Martin a pak se zase hned otočil k odchodu.

,,No tak králi Martine neodcházejte!," křikl po něm její strýček Artur a král Martin se na něj jen dlouze podíval.

,,Nemělo to smysl a byl to opravdu špatný nápad, nezlobte se dráhy Arture ale neměl jsem sem vůbec jezdit," dodal ještě král Martin když se naposledy otočil na jejího strýčka Artura a potom z velkého korunního sálu odešel.

Mary se zase ve svém černém závoji a ve svých černých šatech odebrala do svých komnat a z okna viděla jen jak král Martin rychle vychází z hradu a jak potom za doprovodu svých rytířů rychle nasedá na koně a naštvaně jede rychle pryč.