Rozešly jsem se do ulic, když v tom. ,,Amando!" Ozvalo se za mnou volání mého jména ...
Jeho ruka mi dopadla na rameno. Otočila jsem se k němu. ,,Děkuji za záchranu." Usmála jsem se na Luka. ,,Není za co, hele, jsem přesunutý, budu chodit od dvanácti, a chtěl bych si s tebou o něčem promluvit." Podrbal se nervózně na hlavě. ,,Tak buď ráno až se vrátím u mě ve stanu, jo?" Kývl a objal mě. ,,Vrať se zdravá Amando." Usmál se na mě a otáhl se. Otočila jsem se a odešla jsem do tmy.
Šla jsem městem, měsíc už byl na obloze a byl úplněk, cože?! Úplněk!! Tak jo, to znamená vlkodlaky, což je pro mě teda pro nás všechny dost problém. Už se měsíc nemění pravidelně, prý to tak bylo dříve. Teďka může být jeden den now a další den úplněk, je to naprosto normální. Ale jinak k vlkodlakům. Neovládají se a proto máme nakázáno je jen omámit. Takže tak. Každá máme dest uspávacích injekcí. Šla jsem ulicemi, vybavena injekcemi. Pak jsem ale zaslechla tichý pláč. Zbytřila jsem a vydala jsem se po zvuku. Šla jsem opatrně. A pak v jedné uličce se za popelnicí krčil chlapec. ,,Ahoj. Co se děje? Proč nejsi doma?" Dřepla jsem si k chlapci a snažila jsem se na něj usmívat. ,,Můj bráška, on se změnil ve vlkodlaka, a mamka v upírku, a praly se, utekl jsem proto z domova." ,,A kdy se to stalo?" Zeptala jsem se ho, třeba bych ho mohla doprovodit domů, je nebezpečné aby byl při úplňku venku a sám, nebo vůbec aby v noci chodil ven. ,,Teďka na začátku noci." Ukápla mu slza. ,,A nemáš někoho jiného u koho by jsi mohl být?" Třeba bych ho mohla někam odvést. ,,Mám, tátu, on bydlí asi půl hodiny cesty odsud." Usmála jsem se. ,,Tak pojď, doprovodím tě, v noci by jsi neměl chodit ven, je to tu nebezpečné." Vstala jsem na nohy a rozhlídla jsem se kolem. ,,Ale ty jsi taky venku." Koukl na mě. ,,Nojo, jinže já si prošla ročním výcvikem. A učila jsem se o přeměněných, v co se mění, jaký mají schopnosti atd... Vím o nich hodně. Navíc, je to moje práce." Vydaly jsem se na cestu. Dívala jsem se na všechny strany. ,,A myslíš že bych mohl být taky lovec, jako ty?" Zasekla jsem se. ,,No, kluci chodějí spíše přes den." ,,Jo to vím, taky bych chtěl takhle hlídat ostatní." ,,Uvidíš, většinou berou někoho, kdo ztratil rodinu." Šli jsme dál, stále jsem se rozhlížela a šli jsem svižným tempem. ,,Ty jsi ztratila rodinu?" ,,Ano, ale už je to dlouhá doba." Usmála jsem se na něj a on ukázal. ,,Tamhle!" ,,Šš." Trošku jsem ho ztišila. ,,Ale ale, copak to tu máme." Ozvalo se za námi. ,,Běž domů." Pošeptala jsem mu a on mě poslechl.
Otočila jsem se. Démon. První proti kterýmu stojím. Vypadá děsivě. Obalil mě chlad, s ním mám bojovat? On si všiml mého strachu a pousmál se. ,,Nováček, tebe jsem jestě nepotkal." Zasmál se. ,,Hele, nechci ti ublížit, eviduji strážce, Rachel nebo Ema by ti to potvrdily. Ale tebe v evidenci nemám. A potřebuji tě také označit." Dořekl to a já vykulila oči. ,,A teďka mi teda řekni co ode mě potřebuješ." Nevěřím mu. ,,Aby jsi se nechala kousnout." Řekl a  vytáhl z kapsy malinkou zkumavku, o velikosti dlaně i s prsty. Otevřel jí a na ruku mu vylezl pavouk. Asi jsem se změnila na upíra, jelikož mám nyní stejnou barvu pleti. V hlavě mi houkají sirény. "Pavouk!!" Někdo by si mohl říkat, lovkyně a bojí se pavouků? Jo i hadů. ,,Ale přece se nebojíš." Usmál se. ,,Si piš že bojím. A jak kousnutí pavoukem souvisí se zapisováním strážců?" Usmála jsem se. ,,Je to speciální pavouk, nasaje trochu tvé krve a v té knize se objeví tvé jméno, a když umřeš, zmizí, jakoby jsi nebyla. Koukala jsem na něj. ,,Hele, jako jsem ráda že na mě neútočíš, ale ber to tak, že ti nevěřím. ,,Tak jinak." Povzdechl si a zapískal. Ani jsem se nenadála a dva upíři mě pevně chytily ruce. Další mi ucpal pusu. Švihala jsem sebou, ale nezmohla jsem nic. Šíleně jsem se bála. On mi pavouka položil na ruku. Přestala jsem cukat. On docupital na krk, zakousl se a pak zmizel. Upíři mě pustily a i s démonem bezeslova zmizely. Koukala jsem na místo kde byly. Dost nechápavě. Pak jsem si ale řekla, že noc pokračuje, tak že toto necháme být a jdeme se soustředit na práci.
Procházím se dál po městě. Měsíc je stále na vrchu oblohy. Najednou se ulicemi ozvalo zavytí. Cukla jsem sebou, někdo svolává další vlkodlaky. Tak to abych šla omamovat. Vytáhla jsem injekci i menší pistolku, ze které mohu vystřelit tu uspávačku a vlkodlaka to uspí. Nabila jsem a rozešla jsem se potichu a rychle směrem, odkud se zavytí ozvalo... A pak jsem dorazila k místu. Moje oči se vyvalily, až mi málem vypadly z důlku. Bylo tam šest upírů a tři mohutní vlkodlaci. Nemůžeme je předhodit upírům. ,,Ahoj, tak jsi dorazila?" Zašeptal mi do ucha známy hlas. Rachel a Ema jsou se mnou. ,,Tak, jak se rozdělíme?" Šeptla jsem. Schylovalo se k bouři, takže některý z nich ovládá elektriku. No, tak to se mi tam chce ještě víc.
S holkama jsem se nedomlouvaly, zkrátka 3, 2, 1 akce!! Já a Ema jsme vyskočily, a začali jsme kosit upíry.  Ti se do nás samozřejmě pustily, a oplácely útoky. Rachel mezitím uspala střelama vlkodlaky a přidala se k nám. Boj je krutý, upíři jsou silní a rychlí. Ale my měly moment překvapení. I tak jsme chvílema prohrávaly, nebo to tak vypadalo...
Usekla jsem hlavu poslednímu a koukla jsem jak jsou na tom holky. Rachel se prala s jedním, zato Emu obklíčily tři. Vzala jsem vrhací nožík a trefila jsem jednoho do hlavy. Sice ho to nezabilo, kéž by, ale nůž si z hlavy musel vyndat. A jelikož jsem s tím počítala, hnedka jsem se ohnala katanou po krku. A tím jsem ho zabila. Emě jsem to usnadnila a hnedka na ní byl jen jeden ten druhý si jako oběť vybral mě. Uhýbala jsem jeho útokům, ale po boji jsem byla dost oslabená. I tak se mi podařilo ho zničit. Svezla jsem se na kolena. Holky si sedly taky. ,,Tak asi vstávat, ale brzo bude svítat." Ema se usmála. ,,Tak pomalu jdeme do tábora, co vy na to." Usmála se a postavila se na nohy. S Rachel jsme jí napodobily a pomalu jsme se společně rozešly do tábora...
A už pomalu vychází slunce na obzor a my jsme už cca kilometr od tábora. Je to teda chůze hlemýždě, ale po tom boji jsme rádi že žijeme. To už jsme v dáli zahlídly kluky. Zamávala jsem jim, ale u toho jsem zakopla a tak jsem tvrdě dopadla na zem. U dopadu jsem zaskučela. Rachel a Ema mi pomohly na nohy. To už k nám dva kluci doběhly. Jeden podebral Rachel a druhý Emu. Šli s nimy do tábora a já se loudala dál. Bohužel nohy už nechtěly dál nést a podlamovaly se mi. A tak jsem sebou sekla o zem znova. Podepřela jsem se rukama. ,,Amando! Jsi v pohodě?" To je Luke! Jeho ruce mě zvedly a on mě vzal do náruče. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a usnula jsem.

Vzbudila jsem se na ošetřovně. Jen jak jsem otevřela oči mě do nich uhodilo silné světlo. Zaskučela jsem jelikož na toto moje oči nebyly stavěné. ,,Promiň, neuvědomil jsem si to." Hned nato bylo světlo ztlumeno na přítmí. Zamrkala jsem a rozhlídla jsem se po místnosti. Někdo přešel k posteli. Byla jsem stále unavená. Kdo to je? Asi nějaký mladý pomocník doktora. Posadila jsem se. ,,Kdo jsi?" Zachraptěla jsem. ,,Jsem tady nový. Zkus neusnout dojdu pro doktora." odešel. Seděla jsem mlčky a vzpomněla jsem si na to, jak jsem usnula Lukovy na hrudi. Koukla jsem na hodiny. Tři odpoledne. No, dneska ho potkám asi až večer. ,,Slečno, pamatujete si vse potřebné?" ,,Ano, vše si pamatuji, není problém." ,,Nuže dobrá, tuhle noc radši zůstanete na jednu noc mimo akci a zítra se normálně vrátíte do práce." ,,To mi nemůže..." V řeči mě zastavila jeho ruka natažená před můj obličej. ,,Slečno, neodporujte mi." Povzdechla jsem si. ,,Rozumím, nashledanou." Odešla jsem ven. Byla jsem celkem unavená, ale zašla jsem si do menšího lesíku, který tady máme. Bydlejí u něj naše bylinkářky. Docela děsivé ženy

                                    Alice                         Rose                      Irena
Jsou to trojčata. Hrají si s bylinkami, lektvary, jak pravý čarodějnice. Ale jsou milý. Mám je ráda. ,,Ahoj!" Pozdravila jsem je a oni mi zamávaly. ,,Ahoj Amando, jak je? A co amulet, funguje, měly bychom ho očistit pojď dál." Usmívaly se na mě a zavedly mě k nim do chatky. Předala jsem jim amulet a posadila jsem se do jedný židle co tady byla. Oni ho oplachovaly pod vodou, posypávaky bylinkama, namáčely do lektvaru ... Když dokončily očistu, jedna ke mě přišla a ukazala na muj krk. ,,Co to je? Nekousl tě tam pavouk." Ukázala na místo kam mě kousl pavouk toho démona. ,,No jo, ale vždyť už je to zahojený, ty to vidíš?" Zeptala jsem se a sáhla jsem si na to místo. ,,Ano, zavři oči, a neotvírej dokud neřeknu jo?" Kývla jsem a zavřela jsem oči. Najednou pár rukou chytil mou pravou ruku a další pár levou. A pak cítím nepříjemné bodnutí na krku. Cukla jsem sebou. A pak to přestalo. ,,Už je to dobrý." Odvětila klidně a i s injekcí někam odběhla. Začala si hrát s jejímy ampulkami. To je špatný, velmi špatný...