O několik minut později sedíme za notebookem. Já jsem na youtube a ukazuju Lukovi nějaký covery, co udělali lidi, který už delší dobu sleduju, Luke jen vrtí hlavou.

„To nemůžeš myslet vážně.“ Řekne a zaklapne notebook. Tenhle den už po několikátý zakroutím očima a šťouchnu ho do ramene.

„Tak hele frajere, sám si řekl, že jsme ve věku, kdy můžeme udělat něco velkého, kdy můžeme změnit naše už tak nudné životy. A ty máš něco, čím to můžeš změnit. Hlas.“ Řeknu mu a přetočím se na záda. Jsme v jeho zahradním domku v koruně stromu, sluníčko konečně začíná trochu zapadat a tak je vzduch i teplota příjemnější.

„Ale nemám na něco takového, jako prorazit na  YouTube, no tak.“ Řekne a lehne si stejně jako já.

„Dej tomu šanci a pokud to nepůjde, skončíme s tím. Slibuju, že ti pomůžu.“ Řeknu a otočím hlavu, abych na něj viděla.

„Ani nevíš, jak moc toho lituju.“

Usměju se a potom dám do vzduchu pěst. Bouchne do ní tou svojí a potom se oba zasmějeme.

Za necelou půl hodinu slejzáme z našeho dětského úkrytu a jdeme k Lukovi do pokoje. Jdu se vysprchovat a beru si Lukovo tepláky a triko. Tyhle kousky jsou už vlastně spíš moje, protože to nosím vždy, když jsem u něj. Miluju, když nemusím rešit jak vypadám, vytahané tepláky a triko umaštěně od pizzy, vlasy zmuchlané v nějakém drdolu. Miluju večery s Lukem, kdy jen jíme pizzu, pijeme colu a hrajeme videohry nebo posloucháme různé skupiny. Dnešní večer se nijak neliší.

*

Je první den prázdnin, probouzím se v Lukovo posteli, která je naštěstí dost velká na to, abychom se sem vešli oba. Kopnu vedle sebe, abych se ujistila, že je tam Luke a ten unaveně zamručí.

„Dnes je první pokus hvězdo.“ Zašeptám a zívnu. Večer jsem přemýšlela o tom, jak ráno vstaneme a hned začneme dělat něco s jeho hvězdnou kariérou ale abych se přiznala, jsem na to moc líná. Zůstáváme další půl hodinu, možná víc v posteli.

Nakonec je to Luke, kdo se první hrabe z postele a to jen z jednoho prostého důvodu. Jde do koupelny. Převalím se na místo, kde ležel Luke a zabořím hlavu do polštáře.

„Vstávej..“ Zamumlá po chvilce Luke a sedne si na kraj postele a začne mě pošťuchovat.

„Co je…“  Zívnu zpod deky a stočím se do klubíčka, aby mě jen tak nedostal ven.

„Chtěla si začít mojí hvězdnou kariéru.“

„Je deset ráno.“

„Perfektní čas začít, dokud mám náladu.“

Několikrát se zakroutím tak, jak to umím jen já, je to můj styl protahování a potom si sednu. Drdol s kterým jsem večer usínala mi trčí do všech stran, pod očima mám kruhy, protože jsme toho moc nenaspali ale Luke se zdá perfektně připravenej. Ještě jednou zívnu a potom se odhrabu do koupelny.

Když ze sebe udělám člověka a sníme snídani, ke které jsme měli pizzu ze včera, sedíme opět v zahradním domku na stromě.

„Jak chceš začít?“ Zeptám se a podívám se na něj. Je trochu nervózní, na kytaru brnká nějaký rytmus, který pravděpodobně zrovna vymýšlí. Pokrčí rameny. Jak jinak.

„Tak jo, řekni číslo od jedný do deseti.“ Řeknu a vytáhnu mobil. Jdu do nejčastěji přehrávaných písniček a čekám, co Luke vybere.

„Sedm.“ Řekne téměř okamžitě.

„Please don’t go, Mike Posner.“

Luke se zhluboka nadechne a přikývne. Zkusí si zahrát začátek písničky, potom celou písničku, potom to zkouší se slovy. Sedím opřená o stěnu domku a pozoruju ho, abych byla upřímná jde mu to, ale na to, abychom něco nahráli budeme potřebovat čas, je nervozní, dělá to poprvé, kdybychom to jen tak nahráli bez přemýšlení, stálo by to za nic.

Po hodině zkoušení se usmívám a říkám mu, co se bude muset zlepšit. Nejsem v tomhle žádný odborník ale jako jeho sestra, nejlepší kamarádka, říkejte tomu jak chcete, nechci, aby to bylo jen tak.

Luke přikyvuje a usměje se. Domlouváme se nakonec nad tím, že věnujeme prázdniny zkoušení a poslední den něco nahrajeme.

Když slejzáme ze stromu, je něco po poledni. Jelikož Liz není doma ale nechala nám nějaké peníze, jdeme do nejbližšího fast-foodu. Kupujeme si dost jídla na to, aby nám to vydrželo na celé odpoledne a jdeme na pláž.

Jsou tady lidi ze školy, většinou naši kamarádi. Nick, Colt, Aleisha, Peter.

Nick a Colt jsou bráchové, Peter je můj bejvalej ale nějak to nehrotíme a Aleisha je Aleisha. Nikdy nezkazí žádnej z našich plánů, je to fajn holka. Jediný, co je na ní otravný je to, jak někdy pokukuje po Lukovi, ale co se dá dělat.

Sedáme si do horkého písku a jakmile rozbalujeme jídlo, každém si bere kousek. Rychle si ulovím kousek pizzy, nasadím si sluneční brejle a opřu se o lokty. Je krásný počasí.

„Co máme dnes v plánu?“ Zeptá se Peter a sedne si vedle něj, chvilku se na něj podívám a pozvednu obočí. Zasměje se a šťouchne do mě.

„Pojďte surfovat.“ Navrhne Colt a koukne se k oceánu. Je pravda, že vlny dnes jsou ale já a surfování je asi jako Luke a vaření. Dvě věci co nejdou dohromady.

Každopádně než se naděju, jsem oblečená v surfařským a mám v ruce prkno, mohla jsem říct, že nechci, ale copak bych si něco takovýho nechala ujít?