Tony's pov

"Takže ty jsi umžel?" zeptal se mě a já jsem se zasmál. Peter se také usmál a na tváři se mu vytvořily malé ďolíčky.

"Ne, ale málem jsem umřel. To je důvod, proč jsme se tak dlouho neviděli," vysvětloval jsem mu. Opatrně jsem držel Stevovo ruku. Také se usmíval a byl opravdu šťastný.

"Co říkáš na to, že na tu zmrzlinu pojedeme teď?" zeptal jsem se ho a Peter nadšeně vypískl. Vyskočil a běžel si pro bundu. 

"Pete? Myslím, že bundu nepotřebuješ. Je polovina Října a venku je krásně," upozornil jsem ho. Celý nadšený si běžel bundu uklidit do skříně. Znovu jsem se podíval na Steva.

"Víš že je hrozně sexy, když si tě představím jako tátu?" zašeptal jsem mu do ucha. Okamžitě začal rudnout. Střelil po mně jeden z jeho naštvaných a zároveň potěšených pohledů.

"Taky pěkně úchylný," zašeptal mi zpět. 

"Neříkej, že se ti to nelíbí," zakřenil jsem se na něj. Opravdu byl teď rudý jako rajče. Naklonil jsem se k němu a dal jsem mu rychlou pusu na rty. 

"Co to děláte?" zeptal se nás Peter a já jsem se dost lekl. Úplně jsem na něj zapomněl. Zaraženě jsem se na něj na pár vteřin podíval a přemýšlel jsem, jak mu to vysvětlit nebo jako se z toho vykecat.

"To je důkaz, že se máme rádi," usmál se Steve a já jsem mu byl vděčný. Peter se uculil a šel ke dveřím. Otevřel je a všichni jsme se vydali ven.

***

"Vanilkovou!" lepil malý Peter svůj prstík na sklo, za kterým se schovávala zmrzlina.

"Tak dobře, vezmeme si jednu van..." snažil jsem objednat tu dlouho očekávanou zmrzlinu.

"Ne!" přerušil mě náš nový syn, "či jahůdkovou!" Svůj prstík odlepil a nalepil ho na jinou část skla, za kterým se nacházela jahodová příchuť.

"Omlouvám se," usmál jsem se na paní, co pracovala ve stánku se zmrzlinou, "dáme si tedy jednu jahodovou, jedn..." ani tentokrát jsem svojí objednávku nedokončil.

"Laději si dám tu vanilkovou," řekl Peter a dal mi do dlaně svoji malou ručku. Kdybych byl zmrzlina já, dávno bych se z toho roztomilého kluka roztekl. Povzdychl jsem si a usmál jsem se na prodavačku. Začala z nás být dost nervózní. Nejspíš není zvyklá, že k ní do stánku chodí milionář, voják z druhé světové války a to nejroztomilejší dítě, co existuje.

"Já si dám pistáciovou, můj přítel si dá čokoládovou a tady malému dejte jednu jahodovou a druhou vanilkovou," končeně jsem nám objednal. Paní si docela oddychla a začala nám naše zmrzliny připravovat.

"Tatí? Já budu mít dvě?" zeptal se mě a moje srdce se teď doopravdy rozteklo. Poprvé přiznal, že opravdu budeme jedna rodina. Srdce mi z toho radostí skákalo a můj úsměv na tváři se ještě zvětšil. Pokud to tedy jde.

"Ten nejlepší si zaslouží jen to nejlepší," usmál jsem se a pohladil jsem ho ve vlasech. Ukázal mi své malinké zoubky a já jsem byl rád, že je šťastný díky mě. 

Prodavačka nám podala kornoutky. Steve poděkoval a vzal si svojí a mojí zmrzlinu. Peter si vzal tu svojí a okamžitě ji začal ládovat. V očích měl jiskřičky. Musí jídlo opravdu milovat. Prodavačka po mně chtěla nějaké drobné. Nechal jsem jí tam sto dolarů a s málem to s ní seklo. Vzal jsem si od Steva zmrzlinu a spokojeně jsme se rozešli do parku. 

***

Peter nám nadšeně vyprávěl o všem, co ho zrovna napadlo. Zjistil jsem, že má rád červenou barvu, má rád čaj a nejde mu tělocvik, i když ho baví. Je mu pět let a tolik měsíců. Měl zvednuté tři prsty. Je trošku mladší, než jsem si myslel. To ale ničemu nevadí. Nemá skoro žádné kamarády, jelikož jsou na něj všichni zlý. Hrdě nám řekl, že je mu to jedno. Že si vystačí sám se sebou. Bylo mi ho trochu líto, ale moc dobře jsem věděl, že si časem najde hodně kamarádů.

"Prcku? Chceš se jít podívat k nám domů? Pak tě odvezeme k tobě do pokojíčku," navrhl jsem. Peter celý nadšený začal kývat hlavou. Znovu jsem se zasmál. Zmrzlinu měl po celém obličeji a já jsem měl chuť ho sníst. Takhle roztomilý byl.

"Tak půjdeme," řekl Steve a začal se zvedat z lavičky. Také jsem se zvedl a Peter se během vteřiny objevil vedle Steva. Natáhl k němu ručičky a Steve ho opatrně zvedl do vzduchu. Malé ručičky se obmotaly kolem jeho krku a Stevovo kůže na obličeji trochu zrůžověla. Chvilku jsem jen stál a snažil jsem se zarýt tento úžasný obrázek do paměti. Aby tam byl navždy.

"Co se tak tváříš? Jdeš nebo tam budeš dělat sochu?" zeptal se Steve. Rozešel jsem se k nim. Vzal jsem opatrně Petera ze Stevovo náručí. S jeho asistencí byl brzy Peter na mám krku. Rozpřáhl ručičky a začal se smát.

"Raději se chytni, nebo nám ještě spadneš," trošku starostlivě jsem ho poprosil. Deset malých prstíku se chytlo mé hlavy a mých vlasů. To zas budu vypadat. Steve dal svoji ruku na moje záda a společně jsme se vydali směrem k mému autu. 

Dnešek byl opravdu krásný den a nemůžu se dočkat, až si to zopakujeme. Zítra už musíme vyřídit ty hloupé papíry, aby se k nám mohl co nejdříve nastěhovat a já jsem mu mohl oficiálně říkat 'synu.'

"Tatí? Jak mám říkat tátovi?" zeptal se mě prcek. Tedy alespoň myslím, že se ptal mě. 

"To je jednoduché. Já jsem táta a Steve je papá," hrdě jsem mu řekl naše finální rozhodnutí. Že o tom bylo hodně dohadů.

"Papá? To je jako když papá dítě," pronesl Peter a já jsem se zašklebil. Má pravdu. Stevovo obličej nabral bílou barvu. To je snad horší než taťulda.

"Tobě budu říkat tati," mluvil na mě, "a tobě budu říkat tatík." To muselo být myšleno na Steva. Kdybych neměl co dělat, aby udržel Peterovo tělo na mém krku, určitě bych si dal facku.

"Proč nás to nenapadlo?" zeptal se mě Steve. Pokrčil jsem rameny a Peter se začal hrozně smát.

"Znovu! Znovu!" křičel a smál se. Lidi, kteří procházeli okolo nás se na nás divně dívali. Ale mě to bylo jedno. Jsem v parku s láskou mého života a s tak úžasným klukem, že ani nevěřím, že existuje. 

Znovu jsem pokrčil rameny a Peterovo smích se rozléhal po celém parku.