Tony's pov

Rozešel jsem se k nim. Steve držel za ruku toho maličkého a oba se usmívali. Došli až ke mně a Steve se nadechoval, že mi něco řekne. Byl ale přerušen nadšeným písknutím hnědovlasého kluka, který mi okamžitě skočil do náručí. Usmíval jsem se jako sluníčko a zatočil jsem se s ním dokolečka. Pustil jsem ho na zem a držel jsem ho za ruku. Steve vůbec nechápal, co se děje. Musel jsem se smát jeho obličeji.

"Vy-vy se znáte?" zeptal se opatrně a kulil oči tak moc, že jsem se bál, aby neskončily na zemi. 

"To je můj kamalád! Jak jsem ti o něm povídal!" řekl hrdě kluk a usmíval se. Stejně jako já. Steve pořád nechápal, o čem to mluvil.

"To je Peter. Už jsme se jednou setkali. Byl to," zapřemýšlel jsem se, "byl to krásný den." Peter se pořád usmíval a začal nohou kopat do malého kamínku. Uchechtl jsem se. Také jsem to dělal jako malý.

"Už tě nemlátí?" zeptal jsem se Petera a klekl jsem si na jedno koleno tak, že naše oči byly ve stejné výšce. Kluk zakroutil hlavou a já jsem si oddychl. Podíval jsem se na Steva, který se znovu začínal usmívat. 

"Jdi si ještě na chvilku hrát. Potřebuji si tady s taťuldou promluvit," usmál jsem se na Petera a rukou jsem mu rozcuchal vlasy. Ten jen přikývl a podíval se na mého milovaného blonďáka.

"To je ten ON?" zeptal se a roztomile se uculil. Kdyby měl Steve v puse vodu, určitě by jí teď vyplivl. Málem z toho spadl na zem a já jsem se musel znovu smát.

"Je to ON. Teď už mazej," ukázal jsem mu na houpacího koníčka a Peter se k němu rozběhl. Otočil jsem se a znovu jsem se vydal k lavičce. Cap mě samozřejmě následoval. Sedli jsme si na lavičku a oba jsme sledovali malého Petera. Chytil jsem Steva za ruku a to jen zvětšilo jeho úsměv. Ani jeden z nás nic neříkal. Oba jsme měli jasno.

"Taťulda?" prolomil ticho a jeden z jeho koutků úst se nadzvedl.

"No jasně. Ty jsi taťulda a já jsem táta," hrdě jsem se usmíval. Moc hezky jsem to vymyslel.

"A proč ty nemůžeš být táta a já papá?" zeptal se mě a já jsem se zamračil.

"Ale taťulda je lepší!" snažil jsem si obhájit své. Steve se také zamračil.

"V žádném případě nebudu taťulda! Co to vůbec je?" snažil se trvat na svém.

"Prostě jsi taťulda a nic s tím neuděláš," procedil jsem mezi zuby.

"Tak ty budeš táta, já papá a bude mít první jméno Stark," řekl a já jsem ztichl. Musel jsem nad tím zapřemýšlet. Roky a roky potupného a vtipného jména pro Steva, nebo aby bylo moje jméno první? 

"Peter Stark Rogers," řekl Steve a bylo mi jasné, čeho tím chce dosáhnout.

"Zapomněl jsi na jeho příjmení. Parker," prohodil jsem a stále jsem přemýšlel, co je pro mě výhodnější.

"Pardon. Peter Parker Stark Rogers," opravil se Steve.

"Takhle si ho žádná nevezme," zasmál jsem se a schytal jsem od něj ránu do ramene.

"Není vtipný dělat si srandu z budoucnosti našeho dítěte!" zasadil svůj vychovávací tón, "ale máš pravdu. Takhle dlouhé to jméno být nemůže. Tak tedy bude Peter Parker Stark."

Zvedl jsem obočí a v duchu jsem obdivoval, jak se obětoval.

"Ty vážně nechceš, aby ti říkal taťuldo," smál jsem se. Můj smích byl umlčený sametovými rty. Cap se hned odtáhl a já jsem nasadil psí oči. Tohle byla opravdu chabá pusa.

"Jsou tu děti," informoval mě.

"Alespoň by se naučily, jak vznikly," pokrčil jsem rameny a dostal jsem další ránu. 

"Už je to fakt otravné!" okřikl jsem ho a také jsem mu dal malou pěstí do ramene. Hodil na mě vraždící pohled.

"Promiň! Promiň! Dohoda platí. Peter Parker Stark a ty budeš papá," trošku jsem se zamračil a podal jsem mu ruku. Steve se naopak usmál jako sluníčko a s mojí rukou si potřásl.

"Platí!" 

***

Po pár minutách za námi Peter přiběhl. Vecpal se přímo mezi nás a byl spokojený. Steve byl překvapený a já jsem byl hrdý. To dítě se ve světě neztratí.

"Pete? Můžu ti tak říkat ne?" zeptal jsem se ho a on přikývl, "co říkáš na to, že bychom se stali rodina?" Za zády malého kluka jsem našel Stevovo ruku. Propletl jsem si s ním prsty a hned jsem byl klidnější. 

"To by bylo supel!" křikl Peter a objal nejdřív mě a potom Steva. Skončilo to u hromadného objetí všech třech. Byl jsem šťastný a Steve byl také šťastný. Teď už bude náš život kompletní. 

"Co bys říkal na to, kdybychom zítra skočili na zmrzlinu? Už začíná být pozdě a my musíme jít vyřešit pár věcí s paní vychovatelkou," zeptal se Steve našeho nového syna. Na to si nezvyknu. 

"Budu se těšit!" znovu nám ukázal svoje krásné zoubky a já už jsem do něj byl zamilovaný až po uši. 

"Tak ahoj, Pete!" rozloučili jsme se  ním a vydali jsme se pryč z dětského domova. Už jsem se nemohl dočkat, až odsud vyjdeme všichni tři jako jedna rodina. 

O ulici vedle na nás čekalo auto. Rozešli jsme se k němu a já jsem otevřel Stevovi dveře. Okamžitě se mu tváře začaly zbarvovat do červena. Během cesty k autu ani jeden z nás nic neříkal. Snažili jsme se oba vzpamatovat ze zážitku. Opravdu nás čeká skvělý život. 

Steve si sedl a hned se pošoupl o jedno místo, abych nemusel obcházet celé auto. Sedl jsem si tedy vedle něj a chytil jsem ho za ruku. Mezistěna mezi námi a předními sedačkami zajela dolů. Musel být skvělý pohled na naše obličeje, když jsme spatřili Furyho sedět vedle Happyho, který se omluvně pousmál. 

"Ehm. Dobrý den?" promluvil Steve. Fury si nás oba prohlížel a jako vždy měl na tváři naštvaný pohled. 

"Dobrý den vám oběma. Nechci rušit váš idilický rodinný život, ale potřebuji vás," řek Fury a já jsem trochu silněji stiskl Stevovo ruku. Tohle nemůže věstit nic dobrého. Když nám říká něco osobně, znamená to malér.

"Vím, že to je pro vás oba těžké, ale potřebuji vás oba na misi," znovu promluvil Fury po chvilce ticha.

"Kdy?" zeptal jsem se a bál jsem se odpovědi.

"Hned zítra," řekl a mé tělo se trochu orosilo potem. 

"Promiň kámo," při oslovení mě Fury málem zabil, "ale zítra nemůžu. Jdu s naším synem na zmrzku. Tak si vyber jiný datum." Spokojeně jsem se uvelebil v sedačce a konverzaci jsem bral za ukončenou.

"Pane Starku, takhle to ale nefunguje. Potřebuji vám OBA na misi, která se uskuteční ZÍTRA!" ledově klidným hlasem 'rozkázal' Fury. Když mluví ledovým hlasem, tak je to ještě horší, než když křičí. Tady se děje něco hodně špatného.

"No a kde ta mise bude?" zeptal se Steve, který celou dobu mlčel. Fury se na nás oba podíval jiným pohledem, než normálně. Jeho ustaraný obličej mě opravdu vyděsil.

"Potřebuji, abyste se vrátili do Ruska a dokončili vaši misi," řekl a čas v autě se zastavil, "potřebuji, abyste se vrátili do ledové země."

A/N

A jéje! Začíná se vše komplikovat! Co říkáte na šokující informaci? 

Moc děkuji za veškerou podporu. První díl (NMT) má přes 2,5K přečtení! Jste opravdu úžasní!