Steve's pov

"On se musel zbláznit!" křikl jsem a nakopl jsem roh postele. Okamžitě jsem toho zalitoval. Bolest projela celým mým tělem a já jsem se bezvládně složil na zem. Silné paže mi pomohly alespoň si sednout. Tony mě jednou rukou objímal a druhou rukou vysunul tajný šuplík pod postelí. Vyndal z ní vodku a zase šuplík zavřel. 

"Ty jsi se asi musel zbláznit taky!" zakřičel jsem tentokrát na Tonyho, který se snažil jednou rukou otevřít flašku. Hodil na mě tázací pohled a já jsem se na něj zamračil. Odstrčil jsem jeho ruku z mého těla a zavřel jsem oči. Zaklonil jsem hlavu, která nyní ležela na matraci.

"Co se děje?" zeptal se Tony a místností se rozlehl zvuk špuntu. Nic jsem neříkal a jen jsem poslouchal, jak se tekutina přesouvá do jeho krku.

"Zase chlastáš," zašeptal jsem a Tony mě chytil za ruku. Cukl jsem s ní a tím jsem ho asi urazil.

"A co mám asi dělat? Když zítra jedeme na Sibiř a nejspíš tam umřeme? Já-já jsem měl dokonale naplánovaný život a teď je zase všechno v prdeli!" začal křičet také a tím mě donutil otevřít oči.

Playboy zrovna chodil po místnosti. Jednou rukou rozhazoval kolem sebe a druhou držel vodku. Zvedl jsem se také a došel jsem před něj. Zastavil se a díval se na mě prázdným pohledem.

"Já tam zítra jedu taky. Tak se koukej uklidnit a dej mi tu flašku!" snažil jsem se uklidnit celou situaci než se stane nějaké neštěstí. Tony se napil a můj obličej se zkřivil nechutenstvím.

"Tak se pojď ožrat se mnou," pokrčil rameny a já jsem se na něj zamračil.

"Anthony!" křikl jsem na něj a on trochu vykulil oči. Nikdy jsem mu tak neřekl.

"Koukej mi dát tu vodku a uklidni se! Dneska jsme málem adoptovali dítě a ty mě tady přemlouváš, abych se s tebou ožral? Dej mi tu flašku!" přistoupil jsem o krok k němu a on okamžitě couvl.

"Nevím, co ti tak vadí. Napij se taky a na chvilku zapomeneme, co se zítra stane. Nic ti nedám," znovu se napil a já jsem začínal být vážně naštvaný. 

"Nemůžu se opít a ty to víš! Alkoholem nic nevyřešíš! Zítřek bude i když se ožereš jako prase!" nedokázal jsem se držet a mé tělo začal ovládat vztek. Znovu jsem se přiblížil k Tonymu a hrábl jsem po vodce. Neúspěšně. Rukou ucukl a tím mě dokonale naštval.

"Dej. Sem. Tu. Flašku," procedil jsem skrz zuby a stiskl jsem pěst. Nějak jsem zapomněl na super vychytávku, kterou mi Tony postavil. Proto jsem se lekl, když mi štít přilétl přes půlku místnosti rovnou do ruky. Tonyho oči trochu ztmavly a také ruku stiskl v pěst. Ze skříně vylétla jeho robotická ruka. 

"To bys neudělal," řekl jsem překvapený. Měl jsem v očích strach. Opravdu jsem se bál, když proti mně zvedl ruku a jeho dlaň se začala zbarvovat do bíla. Střela se nabíjela. 

"Tony?" zašeptal jsem a oči se mi začaly zalívat slzami. Já bych ho nikdy nedokázal uhodit. Na to ho až moc miluji. Ruka se nabila a vystřelil. Na poslední chvíli ucukl rukou a střela prolétla vedle mého těla a zasáhla stěnu, ve které se objevila díra. 

Podíval jsem se do Tonyho očí a vůbec jsem ho nepoznával. Začínal být znovu ožralý. Pustil jsem štít na zem a otočil jsem se. Vyběhl jsem z ložnice ven. Pokračoval jsem k výtahu a dojel jsem až do lobby. Vyběhl jsem ven a nadechl jsem se vzduchu nočního New Yorku. Nevím, kam jsem běžel, ale prostě jsem běžel. Lidé se na mě divně dívali. Někteří mě poznali a mávali mi, jiní na mě byli naštvaní, když jsem do nich omylem vrazil.

Doběhl jsem až do parku. Byla tu dokonalá tma. Dokonalá tma pro útočníky. Třeba se mi poštěstí a konečně mě někdo zabije. Já sám to nedokážu. Jsem na to moc slabý. Nedokážu ani ochránit svojí lásku od jediné věci, která ho ničí. Nedokážu mu ani sebrat jednu blbou flašku alkoholu. Jsem prostě bezcenný.

Rozešel jsem se přímo do parku. Úplně jsem ignoroval všechny instinkty, které na mě křičely, ať okamžitě vypadnu. Skrze stromy sem prosvítal měsíc a díky tomu, zde bylo alespoň trochu světlo. 

Pokračoval jsem v cestě a snažil jsem se uklidnit. Měl to být dokonalý den zakončený dokonalým večerem. Měli jsme usínat u objetí a čekat na zítřek. Měli jsme jít zítra na zmrzlinu s tím úžasným klukem. Místo toho jsem sám v parku, který je plný úchylů.

"Hej prdelko! Co tu děláš tak sám?" ozvalo se za mnou a adrenalin se okamžitě dostal do celého mého těla. My o vlku...

Ignoroval jsem neznámého muže a pokračoval jsem v cestě dál. Naneštěstí jsem narazil do těla. Spadl jsem na zem a rychle jsem se zvedl. Okolo mě bylo několik lidí. Nedokážu spočítat kolik, ani nedokážu rozeznat obličeje. 

"Tak se tě zeptám ještě jednou, co tu děláš tak sám?" znovu se ozval ten hlas a v mé hlavě to jen vařilo. 

"Do toho ti nic není," procedil jsem a snažil jsem se spočítat, kolik tu je lidí. 

"Nebuď drzej!" ozval se další hlas a já jsem se začínal bát.

Klid. Jsi superhrdina. Přežil jsi druhou světovou. Neumřeš kvůli tomu, že tě znásilní v parku. Máš přeci supersílu!

"To tě doma neučili, že sem nemáš chodit v noci sám?" zeptal se mě znovu ten první hlas. Začala mi naskakovat husí kůže. 

"Porazil jsem už horší, než jste vy. Pro vaše bezpečí bych radil, abyste mě okamžitě nechali na pokoji," snažil jsem se znít sebevědomě a docela se mi to dařilo. 

"A hele! Kočička má drápky!" rozmluvil se další z 'útočníků.' Otočil jsem se za hlasem a onomu muži jsem dal pěstí, že spadl na zem. Okamžitě mě chytil další muž za ruce a dal mi je za záda. Díky mé síle jsem ho přehodil přes hlavu a tím jsem mu vyrazil dech. Chtěl jsem se rozběhnout pryč, ale zezadu na mě skočili tři lidi a ty už jsem přeprat nezvládl. Drželi mě a do mého zorného pole přišli dva muži.

"To sis posral," řekl ten první a jak jsem pochopil, je tu vůdce. Druhý muž přišel o krok blíž ke mně a já jsem konečně začal rozeznávat jeho tvář. Byl mi povědomý. Už jsem ho někde viděl. Jen si nemůžu vzpomenout, kde. 

"Toho znám! Franku! To je zasranej kapitán Amerika!" křikl muž a já jsem ho konečně poznal. Byl to Mike. Mike, vnuk May. Mé chůvy z dětství. Nemohl jsem tomu uvěřit. Mé srdce bilo jako splašené a pohled se mi samým šokem začal rozmazávat. 

"No vidíš! Vždycky jsem si chtěl užít se superhrdinou," znovu promluvil ten první, který se nejspíše jmenoval Frank. Došel až ke mně. Začal jsem cukat rukama a snažil jsem se dostat z jejich sevření. Nepovedlo se mi to. Frank se mi rty nasál na krk a já jsem sebou začal cukat ještě víc. Stále neúspěšně. Slzy mi začaly téct po tvářích. Frank pokračoval s obtěžováním mého krku a při tom své ruce položil na můj zadek. Nebylo to příjemné. Nebylo to, jako když se mě dotýkal Tony. 

"Co ty hajzle? Už nejsi tak silný co?" zeptal se mě Mike a já jsem na něj flusnul. Frank se odlepil od mého krku a dal mi pěstí. Okamžitě jsem ucítil chuť krve. Flusl jsem krev na zem k Frankovo nohám. Byl jsem bezmocný. Nemohl jsem nic dělat, ale stále jsem měl svojí hrdost.

Frank ke mně znovu přišel a dal mi pěstí do břicha. Bolest okamžitě zasáhla celé mé tělo a začalo se mi těžce dýchat. 

"Stačilo ti to? Už budeš spolupracovat?" zeptal se pro změnu Mike a odstrčil Franka stranou. Byl to on, kdo se mi přisál na krk. Začal mě kousat a lhal bych, kdybych tvrdil, že to bylo příjemné. Bolelo to a už teď jsem věděl, že budu mít po celém těle modřiny a cucáky. Bránil jsem se a dostával jsem pořád větší a větší rány do celého mého těla. 

Poslední, co si pamatuji, byla velká pěstí do mého oka. Zatmělo se mi před očima a s velkou ránou jsem spadl na zem. Alespoň na chvilku si odpočinu od té bolesti, co mi způsobili.