Tony's pov

"Fury? Posloucháš se vůbec?" procedil jsem skrz zuby. Opravdu už mě s  tím začínal štvát.

"Poslouchám se a myslím to naprosto vážně," vyštěkl na mě zpět. Jeho dobrá nálada byla hned pryč. 

"To po mně nemůžeš chtít," zašeptal jsem zoufale. Jestli tohle někdy praskne, tak jsem v prdeli.

"Můžu co chci," jízlivě se zasmál. Přísahám, že kdybych ho teď viděl, neudržel bych se a jednu bych mu napálil.

"A víš co můžu já? Můžu všem říct o té brunetě," vítězně jsem se usmál a posadil jsem se na židličku, která byla na mém místě v laborce. Fury se zasekl a chvilku byl telefon potichu.

"To bys neudělal," vydechl po chvilce ticha. Znovu jsem se zašklebil. Je super mít pro změnu nějaké páčidlo na toho dementního piráta.

"Ale jo, udělal," zašeptal jsem, "tak mi dej alespoň svátky. Nech mi čas do Nového roku. Já mu to řeknu a pak to udělám." Opravdu jsem doufal, že dostane rozum. Jestli ho nepřesvědčí ani tohle, tak už nic. 

"Ahh! Dobře! Dobře... Tak si užij svátky. Druhého tě čekám na základně a budeš připravený ho zneškodnit. Vyjádřil jsem se jasně?" rezignoval a mě spal kámen ze srdce. Tedy alespoň na nějakou dobu.

"Jasně. Rozumím. Druhého se vidíme," rozloučil jsem se a ukončil jsem hovor. Mobilem jsem hodil o zeď. Ukázkově se rozbil a já jsem svojí hlavu schoval do dlaní. 

Proč se takové věci musí dít zrovna mě? Budu mu to muset říct. Už fakt musím. 

Jak a kdy?

To je problém budoucího Tonyho.

***

Rozběhl jsem se k ložnici. Konečně jsem vymyslel, jak se mu svěřím. Ale musí spolupracovat. 

Otevřel jsem dveře a vběhl jsem dovnitř. Zavřel jsem za sebou a rozsvítil jsem lampičku. Usmál jsem, jelikož se mi umožnil výhled na Steva. Spokojeně oddechoval a svůj obličej měl rozpláclý na polštáři. Vrchní půlku těla měl odkrytou a tím se můj úsměv ještě zvětšil. Skočil jsem za ním do postele a vlezl jsem si nad něj. Dal jsem mu pusu na krk. Něco zamrmlal, ale spal dál.

"Steve? Babe?" oslovil jsem ho a začal jsem na jeho krku vytvářet znamení, které potvrdí, že je jenom můj. Steve pohnul hlavou a já jsem se podíval, jestli se už konečně probral. Naše oči se setkaly a já jsem mu dal pusu na nos. Celý rozespalý mě pohladil po tváři.

"Zlato? Co děláš?" zachraptěl ospalým hlasem. Bože je tak hrozně krásný. Dal jsem mu rychlou pusu na rty a on se pousmál.

"Zvedej se, jdeme ven," oznámil jsem mu a slezl jsem z něj. Posadil se a stále unaveným pohledem mě sledoval.

"Co to meleš?" zeptal se mě a na jeho tváři se objevil nechápající výraz. Došel jsem do skříně a začal jsem z ní vyndavat jeho teplé oblečení.

"Žádný 'Co to meleš?'! Jdeme bruslit," spokojeně jsem ho zasvětil do mého plánu. Steve si znovu lehl a zavřel oči.

"Bruslit? Víš vůbec, kolik je hodin?!" křikl na mě a začal se zavrtávat do peřiny. Vzal jsem jeho oblečení a vrátil jsem se k posteli. 

"To teda nevím..." 

"...je jedenáct večer místního času, Pane," přerušil mě Jarvis.

"Díky," poděkoval jsem mu a znovu jsem se zaměřil na dědka, "je jedenáct večer. Nejlepší čas na bruslení. Dělej! Zvedej se!" Házel jsem na něj psí oči, ale on se na mě ani nepodíval. Jeho dech se začal uklidňovat.

"Tak to teda ne. Já jsem tě chtěl vzbudit po dobrém," zasyčel jsem. Chytl jsem jeho peřinu a s trhnutím jsem mu ji sebral. Okamžitě se posadil a zamračil se. Přelezl si na druhou půlku postele a zalezl si pod mojí peřinu. Netrvalo dlouho a i tu jsem ukořistil.

"Tony!" zoufale křikl a posadil se. Vítězně jsem se usmál. Teď už neusne. Hodil jsem po něm oblečení a poslal jsem mu vzdušnou pusu.

"Já. Tě. Tak. Moc. Nesnáším!" křikl na mě a já jsem se smál. 

"Jojo. Taky tě miluji," poslal jsem mu další vzdušnou pusu. Smutně se začal oblékat a já jsem byl opravdu rád. Spolupracuje. Tedy ne úplně ze své vůle, ale spolupracuje. 

"Jak tě to vůbec napadlo?" zeptal se, když si navlékal kalhoty. Celou dobu jsem si ho prohlížel. Každou jeho křivku, každý jeho sval. 

Teplé dlaně chytly mé ramena. Zvedl jsem hlavu a začal jsem se ztrácet v modré barvě jeho očí. Steve mi rukou zamával před obličejem.

"Ehm... Promiň, co?" probral jsem se a on se ušklíbl. 

"Ptal jsem se, kam chodíš na tak pitomé nápady?" položil mi otázku a já jsem se zapřemýšlel. 

"No nápady se mi rodí v hlavě a to pitomé... To bude asi od tebe," egoisticky jsem se usmál a dostal jsem pohlavek. 

"Radši pojď, nebo si tu za chvilku postavíš druhý mrakodrap s tvým jménem," zasmál se a vzal si do ruky bundu. 

***

"Vždyť je tady zima!" křikl a od pusy mu šla pára. Usmál jsem se a zaplatil jsem taxikářovi, který netrpělivě čekal u svého auta.

"Co jsi čekal?" zasmál jsem se a došel jsem hned vedle něho. 

"Třeba... sluníčko?" smutně zašeptal. Objal jsem ho jedou rukou a rozešli jsme se směrem k zimnímu stadionu.

"Ale vždyť tady sluníčko je!" vyhrkl jsem. Steve se podíval nejdřív na ulice osvětlené pouličními lampami a hned na to zkontroloval nebe, na kterém odpočíval měsíc.

"Ne, není," opravil mě a raději ještě jednou zvedl pohled na noční oblohu, "je tu jen tma a měsíční záře."

Zastavil jsem se a Steve se zastavil také. Nadzvedl jedno obočí a zaujatě sledoval, jak se snažím něco najít. Konečně jsem v kapse našel telefon. Vytáhl jsem ho a hned jsem ho otočil proti Stevovi.

"Ano. To je mobil. Už jsi mi to vysvětloval," ukázal ukazováčkem na černý displej. Protočil jsem očima a zasmál jsem se. Cap se jen zamračil.

"Hlupáčku, podívej se, co vidíš v odraze," šeptl jsem a hrozně se mi líbil obláček páry, který odešel z mojí pusy. Steve se znovu zahleděl do tmavého skla. 

"Co vidíš?" zeptal jsem se ho úplně natěšený. Ještě chvilku to protáhne a můj vtip ztratí pointu.

"Sebe?" 

"Špatně!" křikl jsem nahlas. Jedna paní, která šla na noční procházku se psem, se mě hrozně lekla, vzala psa do náručí a okamžitě zmizela z ulice.

"Vidíš slunce! Moje slunce," culil jsem se. Blonďák okamžitě zčervenal a také se usmál. Byl jsem hrozně šťastný, že mi to konečně vyšlo. 

"Babe? Víš, že spolu nemáme moc fotek?" zeptal jsem se ho a on jen nadzvedl to jeho krásné obočí.

"To chceš objednat fotografa?" zeptal se opatrně a začal se rozhlížet na všechny strany. Nevím, koho hledá, ale na ulici jsme teď byli úplně sami.

"Bože! Jsi ve 21. století! Můžeš fotit i v mobilu," zasmál jsem se a Steve jen smutně zabodl pohled do země. Rychle jsem si na mobilu otevřel foťák. Natáhl jsem se k mé lásce a dal jsem mu pusu. Okamžitě se na mě podíval. Usmál se a přesně v ten moment jsem nás vyfotil.