Steve's pov

"Jsi si tím jistá?" zeptal jsem se Natashy, která odhodlaně kývla. 

"Tak to ho musíme najít dřív, než oni. Určitě ho Hydra ovládá. Bu-bucky by nikdy nikomu úmyslně neublížil. Museli se mu nějak dostat do hlavy. Musíme ho zachránit," pokusil jsem se o slabý úsměv. Bohužel mi to moc nešlo. 

"Vždyť jo, hrdino. Ale nejdřív se musíme vyspat," také se pokusila o slabý úsměv.

"Ale já nemu..." snažil jsem se jí vysvětlit, proč musím pokračovat v pátrání.

"Žádné ale! Vůbec mě nezajímá, že jsi super voják. Jsi akorát tak super blbec. Táhni spát. Byl to náročný den," propalovala mě pohledem. Musím říct, že má pravdu. Opravdu jsem se cítil hodně unavený.

"Zodpovíš mi alespoň pár otázek?" nevinně jsem se uculil. Nat protočila očima. Lehla si do trávy a já jsem si lehl hned vedle ní. Fascinovaně sledovala obrovské množství hvězd, které bylo možno vidět v této přírodě. Byl jsem na to zvyklý, ale stejně pro mě byl pohled dechberoucí.

"Co chceš vědět?" zeptala se po chvilce ticha, které rušil jen teplý noční vánek. Zavřel jsem oči a hned se mi vybavil obrázek toho krásného muže, který i když byl zničený, vypadal jako bůh.

"Co se stalo ehm... Starkovi?" zeptal jsem se jí a oči jsem znovu otevřel. Snažil jsem se najít nějaké známé souhvězdí a u toho jsem poslouchal špionku.

"Co by se mělo stát? Odešel jsi," řekla smutným a trochu i naštvaným hlasem. Sedl jsem si a vyděšeně jsem jí sledoval.

"On-on je zničený kvůli MĚ?" zeptal jsem se fascinovaně. Tohle jsem opravdu nečekal. Myslel jsem si, že mu jsem jedno. Že mu je jedno, že jsem odjel. 

"Kvůli komu jinému? Od doby, co se nevím co stalo mezi vámi, je jako chodící mrtvola," pokračovala a pořád sledovala oblohu.

"On vám neřekl, co se stalo?" znovu jsem položil otázku se zatajeným dechem. Opravdu jsem si myslel, že to všem řekl. Že všem navykládal lži o tom, jak jsem ho tu chudáčka nechal a odešel jsem se bavit někam bůh ví kam.

"Ne. On už se nám nesvěřuje. Jen... dělá samé problémy. Nejen sobě, ale i jeho okolí. Kdyby nebylo Wandy vůbec nevím, co by bylo s Petem," povzdychla si a já jsem dal hlavu do dlaní.

"Jak se má? Co s ním je? Na škále od 10 do 10, kolik desítek mě nesnáší?" zeptal jsem se smutně. Peter... Na to malé stvořeníčko jsem myslel častěji, než bych měl. Každý den jsem litoval, že jsem ho tam nechal. Že jsem toho sobce a lháře poslechl. Nikdy jsem ho neměl nechávat s tak chorým člověkem, jako je Stark.

"Musíš se vžít do jeho kůže. Slyšel, jak se jeho tátové hádají," mluvila něžným a zároveň trpkým hlasem. Dech se mi zatajil.

"On-on to slyšel?!" vyděsil jsem se. Tohle se nemělo stát. Tohle jsem posral. Chtěl jsem, aby se do toho nezapojil.

"Nepřerušuj mě! A ano. Slyšel to. Následně našel svého tátu polomrtvého a druhého od toho večera nenašel. Snažil se tě najít, ale místo toho se musel starat o svého neschopného tátu, který se stal absolutním závislákem na alkoholu. Naštěstí známe milou čarodějku, která mu to pomáhá přežít. Peter už není tak veselý kluk, jak bývával. Je teď dost zamlklý a raději si hraje sám než s ostatními. A ano, Steve. Má tě pořád rád. Jen... Se cítí zrazený. Nechal jsi ho tu samotného s Tonym, který je teď absolutně v háji," dokončila svojí řeč a zavládlo ticho. Ucítil jsem hořké slzy na lících. Black Widow zvedla hlavu a ustaraně se na mě podívala. Sedla si a objala mě. Vděčně jsem své ruce obmotal kolem jejího těla. Brečel jsem jí do ramene a snažil jsem se nerozpadnout se pod tíhou viny, která mě sužovala.

"On tě potřebuje," zašeptal do mého ucha. Ještě trochu pevněji jsem ji sevřel. Chyběl mi lidský dotyk. Chybělo mi něčí rameno, na které se mohu vybrečet.

"Já-já nemůžu," také jsem zašeptal. Její malá ruka mě hladila po zádech. Bylo to hrozně uklidňující, ale i tak jsem se neuklidnil.

"On mi ublížil. Tak hrozně moc mi ublížil," pokračoval jsem s vyléváním svého srdíčka. Špionka jen poslouchala a nic neříkala. Nechala, abych to ze sebe vykřičel.

"Já jsem si myslel, že je ten pravý. Víš o tom, že jsem si ho chtěl vzít? Koupil jsem mu prsten za ty jediné peníze, co mi zbyly. Teď nemám nic. Jen zlomené srdce," šeptl jsem, ale slzy byly ještě pálivější, než předtím.

"Vím, viděla jsem tu krabičku," povzdechla si a stále mi kreslila uklidňující kolečka na záda.

"Ale byla to chyba. Nikdy jsem si neměl myslet, že by nám to mohlo klapat! Ještě jsem do toho zapojil malého muže, který si toho za svůj život prožil tolik, co někteří neprožijí za celý život!" křičel jsem mezi vzlyky do tmy. Potřeboval jsem to ze sebe dostat. Tak nutně jsem se potřeboval vykřičet ze všeho, co mě tížilo celých šest měsíců. 

"Využil mě a já jsem se nechal. Myslel jsem si, že mě miluje," popotáhl jsem a zavřel jsem oči. Měl jsem hrozně sucho v krku a srdce mi bilo jako splašené.

"Ale on tě pořád miluje," smutně se pousmála a jednou rukou mi prohrábla vlasy. Maličko jsem se usmál.

"Kdyby mě miloval, tak proč by mě podváděl?" zeptal jsem se jí unaveným hlasem. Okamžitě se odtáhla z objetí a dívala se přímo na mě. Z očí jí šlehaly blesky.

"STEVENE ROGERSI! Tony by tě NIKDY nepodvedl! Tys ho dneska neviděl? Bez tebe je ztracený! Neexistuje vesmír, ve kterém by toho byl schopný! Miluje tě z celého svého srdce a dám svojí ruku do ohně za to, že už nikdy nebude nikoho milovat tak moc, jak miluje tebe!" křičela rázným hlasem a já jsem se nad jejími slovy zamyslel.

"Ale já jsem viděl fotku," šeptl jsem. Blondýnka se pousmála. Nepopřel jsem nic z toho, co řekla. Sám jsem se tomu divil.

"Jsi ve 21. století. Fotka nemusí znamenat, že se to stalo," pokrčila rameny. Na to už jsem nic neřekl. Konečně jsem se uklidnil a přestal jsem brečet.

"Promiň," omluvil jsem se a odešel jsem pár kroků od ní.

"Proč se omlouváš?" zeptala se překvapeně a stoupla si vedle mě. Díval jsem se přímo před sebe a snažil jsem se najít správná slova.

"Však víš. Za Thora. Nemusela jsi to kvůli mě dělat. Miluješ ho. Měla jsi tam s ním zůstat," stále jsem se na ní nedíval. Položila mi ruku na rameno.

"Je to komplikované. Já si také myslím, že je se zákonem něco špatně. Co-co když budu muset někdy zabít jeho? To raději budu sedět v base, než sledovat, jak se ve jménu vlády konají špatnosti," smutně se pousmála. Kývl jsem hlavou. Někdy je lepší mlčet.

"Hej Nat?" zeptal jsem se jí po chvilce ticha. Zvedla hlavu a podívala se na mě. V očích měla slzy.

"Thetta Reddast."

"Co?"

"Všechno dobře dopadne."

A/N

Další kapitolka je zde ♥ Doufám, že jste měli všichni krásný den. Rozhodla jsem se, že je dneska dobrý den, tak se celý den usmívám na všechny, jako blbec ♥ Určitě to taky někdy udělejte a šiřte pozitivní náladu ♥ (dobře, mám nějakou moc happy náladu, ale nemůžete mě vinit ♥ Brzy budou Vánoce)

Nevím proč, ale nějak moc se mi začal líbit ship Steve/Natasha ♥ Co říkáte na věci, které se dějí? Nebojte se mi napsat váš názor na celou situaci.

Jéj kdo další miluje Island? Thetta Reddast ♥