3rd pov

Mlátili se v té prázdné budově. Hlava nehlava si dávali jednu ránu za druhou. Nelze říct, kdo vyhrával. Oba rány dávali, oba rány dostávali.  Proč to dělali? Museli to ze sebe dostat. Měsíce smutku, měsíce strachu o toho druhého. Dlouhé týdny trpkosti, dlouhé týdny utrpení. Teď to bylo tady. Jen oni dva a jejich zničená srdce. A jak jinak si to hrdinové vyříkají, když ne bitkou? 

Oba celá situace mrzela. Oba se cítili zklamaní a zrazení. Ztratili jeden druhého. Jeden chtěl zachránit svého přítele. Druhý musel zachránit svět. Ani jeden nechtěl tomu druhému ublížit. Přesto krev tekla po podlaze.

Voják nechtěl svého milovaného zabít. Konečně přišel na to, jak celou situaci vyřešit. Bolelo ho to, ale neviděl jinou možnost. Dostal Ironmana na záda. Zvedl štít a zabodl ho do hrudníku toho druhého. Světlo reaktoru zablikalo a zhaslo. Unavený a zmlácený voják spadl na záda vedle své jediné lásky. Smutný a zároveň šťastný. Miliardář už nejspíš nebude moct používat jeho brnění. Naštěstí nikdo neumře. Alespoň to si myslel...

Steve's pov

"St-steve," šeptl Iron man. Jeho helma ležela vedle něho. Zorničky měl rozšířené. Lapal po dechu. Rychle jsem se zvedl a klekl jsem si k němu. Trhaně dýchal a v očích měl slzy. 

"Ste-steve..." znovu šeptl. Slzy začaly opouštět jeho oči a mísily se s krví. Natáhl ke mně ruku a já jsem jí vyděšeně chytl. Celým mým tělem projel příjemný pocit. Teplo z jeho ruky rozehřívalo moje srdce.

"Co je? Co se děje?" zeptal jsem se ho zmateně. Zkontroloval jsem ho. Nikde jsem mu nedal smrtelnou ránu. To bych nikdy neudělal.

"Já-já nechci umřít," šeptl a stiskl mojí ruku. Začal jsem zrychleně dýchat a zkontroloval jsem mu tep na krku. Byl dost slabý.

"Proč bys měl umírat?" vypustil jsem slova z mého suchého krku.

"Moc se ti za všechno omlouvám. Nikdy jsem tě nepodvedl. Nikdy. Byl to jen photoshop. Toho hajzla jsem našel a já-já jsem ho zabil. Já jsem ho zabil, Steve. Za to, co ti udělal," brečel a stále držel mojí ruku. Začal jsem se klepat. Bál jsem se, kam míří. Zároveň jsem si ulevil. Věřím mu. Asi. 

"Měl jsem jít do vězení, ale nešel jsem. O Buckym jsem ti také chtěl říct celou tu dobu, ale byl jsem moc slabý na to, bych ti to řekl. Nechtěl jsem, aby tě to bolelo. Nechtěl jsem, aby ses myšlenkami vracel do doby před ledem. Vím, jak moc to období života nemáš rád. Chtěl jsem, aby sis pamatoval to jediné dobré z té doby správně. Nechtěl jsem ti říct, že je tvůj kamarád vraždící stroj. A už vůbec Buckyho nechci zabít. Nikdy bych to neudělal. Měl jsem ho jet schovat na tajné místo. Nebo tak jsem se domluvil s Furym," pokračoval a začínal šeptat. Pustil mojí ruku a překulil se na boj. Začal kašlat krev. Zděšeně jsem ho sledoval. Nebyl jsem schopný jakéhokoliv pohybu. 

To samé jsem měl domluvené s Furym také.

"Tony! Sakra Tony! Co ti je? Jak ti můžu pomoct?" pohladil jsem ho po zmlácené tváři. 

"Já-já tady teď umřu. Prosím, vysvětli to Petovi. Řekni mu, že jsem ho měl rád. Nedávej si to za vinu. Prosím. Miluji tě víc než cokoliv jiného. Slib mi, že si to nebudeš dávat za vinu!" křikl na mě z posledních sil. Díval se mi přímo do očí. Přikývl jsem a měl jsem celé mokré tváře. Brečel jsem, jelikož umíral. Proč? To nevím. 

Zavřel oči a začal dýchat hodně pomalu. Okamžitě jsem musel zavolat pomoc.

***

Chodil jsem po chodbě sem a tam. Nedýchal jsem. Byl jsem moc nervózní na to, abych dýchal. Nejraději jsem chtěl odpadnout na zem a už se neprobudit. Vždy, když mi docházel kyslík, jsem se stejně nadechl. Musím žít. Alespoň do doby, než se ujistím, že to přežije.

"Steve!" křikla Natasha. Rozběhla se ke mně a skočila mi do náručí. Znovu jsem začal brečet. Pevně jsem ji objímal a nechal jsem své pocity vyjít na povrch.

"Co se stalo?" zeptala se mě opatrně. Nadechl jsem se a šel jsem si sednout na lavičku, jinak bych se na nohou neudržel.

"Prostě se to posralo a... On odpadl," zašeptal jsem. Špionka mi podala kapesník a já jsem si ho od ní vděčně vzal.

"Nestalo se mu nic s reaktorem, že ne?" zeptala se vyděšeně. Celým mým tělem proběhl zásah bleskem.

"No... Já jsem mu ho rozbil," šeptl jsem. Black Widow se vymrštila na nohy. 

"Ty CO?!" křikla. Mlčel jsem. Nedokázal jsem to zopakovat.

"Jak jsi to mohl udělat?! Já myslela, že ho miluješ!" křičela jak smyslů zbavená. Chodba byla prázdná, tak nás nikdo nemohl vyhodit. 

"Taky že jo," nechápal jsem, proč dělá takový cirkus. Tak nebude moct lítat. No a? Lepší, než aby zabil Buckyho.

On ho nechtěl zabít.

"Ty to nevíš?" zeptala se překvapeně. Vykulil jsem oči a opatrně jsem zakroutil hlavou. Hlavu si chytla do dlaní. Začala chodit ze strany na stranu a u toho si něco šeptala.

"Řekneš mi, co se sakra děje?!" vyřkl jsem svojí otázku. Zatvářila se, jako by viděla mrtvolu. Sedla si vedle mě a chytla obě moje ruce. Zamračil jsem se a naprázdno jsem polkl.

"Ach jo. Já myslela, že to víš," šeptla, "když jsi odešel pryč, Tony dostal infarkt. Jakože opravdu infarkt. Musel být dlouho v nemocnici. Sotva ho pustili začal si úplně ničit život. Každý den byl opilý a to jeho srdci rozhodně nedělalo dobře. Zmlátil nějakého týpka. Mike nebo tak nějak se jmenoval. Ten Mike podlehl jeho zraněním a umřel. Nevím, proč to udělal. Každopádně ho vzali do vazby a začaly soudy. Fury ho z toho nějak vykecal. Tlak společnosti na Tonyho byl velký. Pořád pil a pořád na všechny křičel. Jednoho dne si našel nový projekt a začal na něm pracovat. Bohužel se mu to vymklo z ruky a postavil Ultrona." Domluvila. Mlčel jsem. Musel jsem všechny informace zpracovat.

"Koho?" zeptal jsem se po chvíli.

"Ultrona. Ultron byl jeho umělá inteligence. Zabil Jarvise a vyrobil si robotické tělo. Málem z toho byla třetí světová. Naštěstí se nám podařilo vytvořit Visiona. S jeho pomocí jsme Ultrona zahnali. Jenže jsme u té mise ztratili hrozně moc obyvatel... Proto ta smlouva. Proto ten tlak společnosti. Bylo to hodně těžké období pro všechny z nás. Po poražení Ultrona se Tonyho srdce znovu ozvalo. Nevím, co s ním přesně má. To ti poví Bruce. Každopádně mu znovu opravili reaktor. Díky němu může žít," dořekla se slzami v očích.