Steve's pov

"No tak! Nat! Necháš toho už prosím?" zeptal jsem se jí zoufale. Hodila na mě vražedný pohled. 

"To tedy nenechám! Já ti říkám, že tu něco nehraje," procedila mezi zuby. Snažil jsem se dostat do trochu příjemnější polohy, ale moc se mi to nedařilo.

"Nehýbej se! Ještě nás prozradíš," špitla a já jsem protočil očima. 

"Tak se nemáme schovávat ve skříni," sykl jsem na ni zpět.

"Jak jinak bys to chtěl zjistit? Co?" zeptala se mě a já jsem si povzdechl. Znovu jsem se podíval malou dírkou do pokoje. Viděl jsem jen na dveře. Nat zase viděla na kus postele.

"Třeba jsme se mohli podívat na kamery a nebo se jich jako normální lidi zeptat?" nadzvedl jsem obočí a špionka nasadila její pokerface. Podívala se do dírky a chvilku přemýšlela.

"To by pak nebyla žádná zábava!" zašeptala po chvíli ticha. Usmívala se, jelikož si našla dobrou obhajobu.

"Ale bylo by to morální. Lepší se ho zeptat než čekat ve skříni než se..." byl jsem přerušený pohybem kliky. Hned jsem se začal soustředit na dění v místnosti. Trošku se mi zadrhl dech, když se ve dveřích objevil Clint. Dveře nechal otevřené a sedl si na postel. Tedy alespoň si to myslím. Zmizel mi z pohledu. 

Začaly mě pálit oči. Musel jsem mrknout. Během té chvilky se zavřeli dveře. Mrkl jsem raději ještě jednou, jestli to náhodou není halucinace. Nebyla. Ty dementní dveře se opravdu sami zavřeli. Není šance, že by to stihl Barton.

Natasha pořád hýbala hlavou. Nejspíš ho také neviděla a snažila se najít dobrý úhel pohledu. 

"Vím, že tady jsi," zasmál se Clint a moje krev v žilách ztuhla. Začal jsem zrychleně dýchat, stejně jako špionka. Objevil nás a teď na nás bude naštvaný. Já se mu ale vůbec nedivím. Taky bych nás zabil.

Jak nás sakra mohl odhalit? 

"Jak jsi to sakra poznal?" ozval se další hlas a Natasha po mně hodila nechápající pohled. Snažil jsem se uklidnit mé hlasitě bijící srdce a poslouchat rozhovor.

"Víš moc dobře, že za sebou máš tu modrou čáru. Navíc jsem ucítil tvojí voňavku," znovu se zasmál Clint. Okamžitě mi to došlo. Zrzka se na mě podívala a rty naznačila slovo 'Pietro'. Přikývl jsem a její zorničky se zvětšily. Stejně jako její úsměv. Chtěla vylézt, ale já jsem jí rukou naznačil, ať nic nedělá.

"Tak ty znáš mojí voňavku jo?" zeptal se Pietro.

"Ještě aby ne, když jsem ti jí koupil," ozval se Hawkeye a konečně popošel několik kroků. Poskytl mi pohled na jeho nohy. Další pár nohou se objevil v mém zorném poli. Mohu s jistotou říct, že to je Pietro. Popošli k sobě ještě o pár centimetrů a bylo ticho. Po minutě se opět pohnuli. Měl jsem také tušení, že ono ticho nebylo nevinné.

"Brouku? Já už jim to vážně chci říct. Nebaví mě plížit se do tvého pokoje. Víš moc dobře, že jsem ti odpustil tu nevěru. Můžeš pro mě udělat alespoň tohle?" zeptal se ho zoufalým hlasem Pietro. Nat zalapala po dechu. Já jsem jen vyděšeně sledoval jejich nohy. Čekal jsem všechno, ale že jsou zrovna ti dva spolu?!

Mě i špionce bylo úplně jasné, že teď vylézt nemůžeme. Ranilo by to jejich city a já sám vůbec nevím, co bych jim řekl. Bohužel tuto možnost zkazil můj nos. Načalo mě v něm škrábat a já jsem se nadechoval. Natasha si toho všimla a okamžitě mi její rukou zacpala pusu. To však nepomohlo a já jsem hlasitě kýchl. Natasha složila hlavu do dlaní a já jsem zavřel oči. Tohle jsem fakt podělal.

Dveře od skříně se otevřely a já i Black Widow jsme vypadli ven. Rychle jsme se zvedli a vyděšeně jsme sledovali zmateného Pietra a naštvaného Clinta. Nastalo trapné ticho a já jsem se bál dýchat. 

"Co tu kurva děláte?!" zeptal se trochu ostře Clint. Polkl jsem a snažil jsem se donutit moje hlasivky pracovat. Moje společnice opravdu vyděšeně provrtávala očima. Nejspíš na ni nikdy předtím její nejlepší kamarád nekřičel.

"Ehm... Hráli jsme na schovku?" snažil jsem se najít nějakou hloupou výmluvu. Pietro se začal slabě usmívat. Opravdu mám toho kluka rád. Hawkeye na druhou stranu zrudl. Byl dost naštvaný a to vehnalo slzy do očí špionce. Bylo mi jí líto. Ale je to její chyba. To ona mě do takové hlouposti ukecala.

"Vy si ze mě musíte dělat prdel ne? Vy mě špehujete ze SKŘÍNĚ v MÉM pokoji?!" křikl a tentokrát už Nat slzy neudržela. Pohled zabodla do země. Popošel jsem krok k ní a jednou rukou jsem ji objal. Trochu se uklidnila, ale stejně z toho byla dost špatná.

"Slovník ano? Je tu s námi slečna! A za tamto se omlouváme. Prostě jsme dostali blbý nápad. Ne-nevěděli jsme.... Že vy dva..." nebyl jsem schopný poskládat další větu. Byl jsem hrozně naštvaný, jelikož úplně rozbrečel mojí nejlepší (a jedinou) kamarádku. Clint popošel o kousek blíž k nám a stále byl naštvaný.

"To mě vůbec nezajímá, že je slečna" vyslovil jízlivě. Vůbec jsem ho nepoznával. Nat se mi zhroutila do náručí. Moje ruka začala cukat. Opravdu jsem mu chtěl dát jednu přes ten jeho obličej. 

"Brouku, uklidni se prosím," přiběhl Pietro před Clinta. Ten se trošku uklidnil, ale stále se na nás nenávistivě podíval. 

"Víš přece, že jsem je taky odhalil. Tedy ne tak, že bych je tajně sledoval ze skříně, ale pořád jsem k nim běhal a doufal jsem, že je jednou přistihnu při činu," díval se Pietro do očí svému přítelovi. Jsou spolu ne? Určitě jsou spolu.

"Ty co?" zeptal jsem se překvapeně. Vzpomínal jsem několik měsíců zpět na dobu, kdy náš polibek přerušil právě stříbrnovlasý hoch. Bylo to poprvé, co to o nás někdo zjistil.

"To je jedno," usmál se na mě Pietro, "odpustili mi a my jim také odpustíme. Tak se prosím uklidni a přestaň ubližovat tvé nejlepší kamarádce." Znovu mluvil k Legolasovi a ten jen přikývl. Barva jeho obličeje se vrátila do normálu a zbledla ve chvíli, kdy se podíval na brečící Natashu. Obešel Pietra a přišel kousek před nás. Ruku položil na její záda a ona se lekla.

"Promiň, červená karkulko. Jen jsem zpanikařil. Odpustíš mi?" trošku se pousmál. Black Widow se ode mě odtáhla a pohledem provrtávala Bartona. Vrazila mu pěstí a přes jeho obličej projela bolestná grimasa. Chtěl něco říct, ale přerušilo ho objetí, které mu věnovala jediná žena v místnosti. 

"Takže. Kolik dní jste spolu?" zeptal jsem se Pietra, aby konverzace nestála. Usmál se od ucha k uchu a zamyslel se.

"Několik měsíců. Vlastně od té stejné párty, jako se dala dohromady Nat s Thorem," usmál se a já jsem málem spadl na zem.

"Několik měsíců!?"

A/N

Tak a je tady konečně to, na jste čekali! Stejně to bylo většině od začátku jasné, ale i tak mě hrozně bavilo dělat neustálé narážky na ty dva ♥ Snad vám touto superodhalovací kapitolou nahradím zítřek. Jak jsem už dříve psala, zítra nic nevydám. Jsem bez wifi a nemám možnost nic napsat.

Marvel_corn