Tony's pov

Nalil jsem do dvou skleniček rudé víno a jednu jsem podal Captainovi. Usmál se a rozhlédl se kolem sebe. Musel jsem uznat, že výhled na město byl dechberoucí. Noční teplý vánek nám sem tam rozcuchal vlasy. Deka, na které jsme oba seděli už byla hezky prohřátá. Není nic hezčího, než sedět pod hvězdami a sledovat ze střechy Stark Toweru malá auta a ještě menší lidi. Tohle město nikdy nespí.

"Tak na zdraví," přiťukl si se mnou Steve a chytil mě za ruku. Automaticky jsem se usmál.

"Na zdraví a na nás dva!" přidal jsem a ochutnal jsem víno. Příjemná trpká chuť mi zůstala viset na jazyku. Sedl jsem si ještě o trochu blíž k blonďákovi a opřel jsem si hlavu o jeho rameno. Jeho silná paže mě hned objala. Přivřel jsem oči a užíval jsem si tento moment štěstí. 

"Krásná noc," pronesl Steve a já jsem přikývl. Kouzelná noc s kouzelným člověkem. Co víc si přát?

"To mi připomíná naše první rande," zasmál jsem se a otevřel jsem oči. Znovu jsem si prohlédl dění dole na ulici. Všechno se změnilo od doby, co světem proběhla informace o našem vztahu. Tři náročné a přesto nádherné měsíce s mým milovaným po boku. Ze začátku bylo těžké zvyknout si na všechny ty odsuzující pohledy. Dokonce na nás někteří lidé pokřikovali, jaké jsme zrůdy. Jiní za námi přišli a moc nám ke vztahu gratulovali. Lidi jsou zvláštní. 

Natasha na to s Thorem také docela skočila. Chovají se teď jako dvě hrdličky, ale kdo by je soudil. Nechápu jak, ale stále svůj vztah udržují v tajnosti před světem. Jsou spolu šťastní a to dělá šťastným i mě. Ze začátku na nás byli oba naštvaní, protože jsme jim o našem vztahu neřekli. Po čase se ale všichni uklidnili a naše dlouho udržované tajemství nám bylo odpuštěno. 

Pietro a Wanda s námi už zůstali. Každý dostal svoje patro. Bydlí tu teď všichni. Vážně bych to měl přejmenovat na Avengers Tower. Pietro se s námi sblížil hodně rychle. Udržuje veselou náladu a má nové pohledy na svět, o které nás všechny obohacuje. Wanda chodí několikrát týdně do S.H.I.E.L.D.u a učí se tam ovládat svoje schopnosti. Trochu jsme si to vyříkali a už se nechceme zabít. Jen se nemáme rádi.

"Zlato? Posloucháš mě vůbec?" probral mě z myšlení Stevovo sametový hlas. Uculil jsem se nad tím oslovením a otočil jsem hlavu do takového úhlu, abych byl schopný vidět jeho obličej.

"Promiň, co jsi to říkal?" prohrábl jsem si rukou vlasy a blonďák protočil očima. Opravdu ode mě něco pochytává. Třeba být úžasný a krásný.

"Zrovna jsem mluvil o tom, jak jsem si posledních pár měsíců užil," ukázal mi své bílé zuby a já jsem neodolal. Jednou rukou jsem ho chytil za hlavu, naklonil jsem se k němu blíž a daroval jsem mu jeden z mnoha polibků, které pro něj mám připravené. Blonďákovi netrvalo dlouho a sám přejal vedení. Položil mě na záda a sám si vlezl nade mě. Za chvíli moje triko leželo na zemi vedle toho jeho. Slastně si prohlédl mé polonahé tělo a kousl se do rtu. Jako vždy se začal červenat a já nedokázal udržet svůj úšklebek.

"Nevěřím, že to je přesně 5 měsíců, co jsi měl svoji první pusu v životě," zasmál jsem se a Steve po mě hodil vražedný pohled.

"Drž hubu," odpověděl mi a přisál se mi na krk. Prohnul jsem se v kříži a dal jsem mu tím jasné znamení, že se mi to líbí.

"Slovník," zamumlal jsem a Cap mě umlčel jeho rty.

***

Udýchaně jsme leželi vedle sebe a zpracovávali jsme jeden z úžasných zážitků. Steve se choulil u mého zpoceného těla a já jsem ho objímal jednou rukou.

"Ty jsi fakt bůh," řekl ještě pořád udýchaným hlasem. Zasmál jsem se a vtiskl jsem mu malou pusu do vlasů.

"To ne já. Thor je bůh a Loki podle všeho taky."

"Můžete mi někdo prosím vysvětlit jak to, že miluji zrovna tebe?" zeptal se Steve a já jsem se uculil. Nikdy si nezvyknu slyšet ty kouzelná slova z jeho úst.

Miluje mě a já miluji jeho.

 "Možná proto, že jsem úžasný, krásný, neodolatelný, okouzl..." výčet mých vlastností přerušilo jemné bouchnutí do břicha. Je tak roztomilý, jak na mě dává pozor. Ví moc dobře, že má mnohem větší sílu než já. Občas je opatrný až moc. V některých věcech by nevadilo, kdyby trochu přitvrdil.

"Nad čím zase přemýšlíš?" zeptal se mě a znovu tím přerušil moje myšlenky. Protočil jsem očima a vydechl jsem.

"Že máš dobrý zadek," odpověděl jsem mu a moc dobře jsem věděl, že je teď rudý jako rajče. Další z jeho úžasných vlastností.

"Nemyslíš, že bychom se měli obléct? Přeci jen jsme na střeše. Někdo nás může vidět," zeptal se s obavou v hlase. Rozhlédl jsem se kolem sebe.

"Máš pravdu. Je tu hrozně lidí! Jak to, že jsem si toho nevšiml?" hraně jsem začal panikařit. Byl jsem za to odměněný další ránou do břicha. To si zase našel zábavu...

"To není sranda!" řekl Steve a chtěl se zvednout. Samozřejmě jsem ho nenechal. Dál jsem ho svojí paží tiskl k mému tělu. 

"Není? Mě to docela baví." Další rána našla svůj cíl. Trošku jsem se zamračil a podíval jsem se na jeho krásné blonďaté vlasy.

"Jak jsi mi před chvilkou řekl, jsem krásný. Tak se mě nesnaž zabít nebo zohavit. Pak už bych v posteli nemusel být tak dobrý," řekl jsem mu káravým hlasem. Stále jsem se usmíval a to i ve chvíli, když mi dal další malou pěstí do břicha. 

"Jsi egoista," řekl a já jsem pokrčil rameny. 

"Ty jsi zase dědek," odpověděl jsem mu.

"Ty zas plechovka." 

"Lepší než uschlá švestka." Steve se začal smát a svým krásným smíchem rozesmál i mě. Jeho vlasy mě šimraly a tím můj smích nabíral na intenzitě.

"Ty prostě vždycky musíš vyhrát," vzdal se a já jsem se vítězně usmál. Má pravdu. Známe se poměrně krátkou chvíli a i tak o mně ví úplně všechno.

"Že mi to jde dobře. Vyhrál jsem tebe," snažil jsem se mu alespoň trochu polichotit. Nerad bych, aby byl naštvaný nebo smutný. 

"Já tě fakt miluji," řekl Steve a tím můj úsměv ještě zvětšil. 

"Já vím," řekl jsem a byl jsem potichu. Steve nic neříkal a já jsem poslouchal tlukot jeho srdce, který se trochu zrychlil. 

"A? Nic víc?" řekl a můžu se vsadit, že jeho rty byly srovnané v úzké lince.

"Ne." Další rána udeřila moje krásné a vypracované tělo.

"Debile," vypustil to ohavné slovo z úst.

"Hlídejte si slovník, pane kapitáne!" okřikl jsem ho.

"Ty s tím pokoj nedáš co?" zasmál se a jeho smích mi rozbušil srdce. 

"Ne. Jo a jen tak mimochodem. Taky tě miluji."

A/N 

Tak a je tu další díl! Kdo nečetl předchozí díl, tak šup šup a napravte to! 

Kdo se těšil na druhý díl stejně, jako já? Co na začátek říkáte? Co od příběhu očekáváte? Zatím mě ho baví psát snad ještě více, než první díl. Další část vydám zítra a znovu bude každý den jedna část. 

Jinak koho zajímá moje trápení se zuby, tak mám zánět nervů. Beru antibiotika a už se to začíná pomalu lepšit.

Přeji krásný zbytek dne a noc plnou snů o superhrdinech! ♥