Tony's pov

Zasněně jsem sledoval, jak si Steve nandavá triko. Jeho svaly se přitom napjaly a vypadal prostě úžasně. Oblékl si i kalhoty a podíval se přímo na mě. Rozběhl se a skočil za mnou do postele. Vlezl si nade mě a spojil naše rty.

"Měl bys už vylézt. Jinak to nestihneme. Váleli jsme se v posteli celý den," zašeptal a slezl ze mě. Došel do skříně a chvilku se v ní hrabal. Dál jsem ho zasněně pozoroval a děkoval jsem bohu za to, že mi snesl takového anděla. Steve konečně našel to, co hledal. Hodil mi na hlavu moje oblíbené triko a moje oblíbené tepláky. 

"Počkám na tebe dole. Koukej sebou hnout," zasmál se a odešel z místnosti. S úsměvem od ucha k uchu jsem se oblékl a opustil jsem naší ložnici.

Spokojeně jsem si to kráčel. Zatočil jsem za roh a málem jsem vrazil do Steva a Clinta. Okamžitě přestali mluvit a trošku vyděšeně se na mě podívali. Vypadali, jakoby řešili něco důležitého. Po obou jsem střelil tázací pohled. Ani jeden nic neříkal a Clint spražil Steva pohledem.

"Tak dobře. Budeme předstírat, že to není divný a že jste mi hned řekli, co se děje. Tak šup. Jsem jedno velké ucho," zvedl jsem ukazováček, abych si přidal na důležitosti. 

"To není tvoje věc. Neřeš to," zahuhlal Clint, naposledy Stevovi pohrozil pohledem a zmizel. Nadzvedl jsem obočí a tak trochu jsem doufal, že mi to konečně vysvětlí. Steve však nic neříkal a rozešel se směrem k výtahu. Chvilku jsem zaraženě stál a znovu jsem si v hlavě přehrál celou scénku.

Doběhl jsem blonďáka přesně ve chvíli, kdy vešel do výtahu. Zmáčkl tlačítko 'garáže.' Výtah se pomalu rozjel a pustila se klidná hudba. Pohled jsem měl zabodnutý přímo na jeho obličej. Snažil se jak jen mohl, aby se naše oči nesetkaly. Byl nervózní. Viděl jsem na něm, jak je nervózní.

"Hej? Babe?" oslovil jsem ho. Pořád se na mě nepodíval. Došel jsem až těsně k němu. Nenápadně jsem zmáčkl tlačítko na zastavení výtahu. Výtah se pomalu zastavil. Steve byl tak nervózní, že si toho nejspíše vůbec nevšiml. 

"Ignorante?" znovu jsem ho oslovil a znovu na to nijak nereagoval. Protočil jsem očima. Přišel jsem až úplně k němu. Pohled zabodl do stropu a odmítal se na mě podívat. Věděl jsem moc dobře proč. Neumí lhát a musel by mi to vyklopit. Takhle se alespoň trochu drží, ale přímému očnímu kontaktu by čelit nedokázal.

"Sám sis o to řekl," zašeptal jsem a spojil jsem naše rty. Jemně jsem ho chytil za pas a druhou ruku jsem položil na jeho zátylek. Jeho ruce se objevily na mých zádech. Líbal jsem ho a u toho jsem v duchu slavil triumf. Teď už mi nebude moc vzdorovat. Jakoby si to najednou uvědomil a uhnul hlavou. Tím zrušil náš polibek.

"Řekneš mi už, co se děje?" zeptal jsem se ho a trošku jsem se ušklíbl. Je tak krásné, jak se snaží vzdorovat. 

"Ne," promluvil a abych přiznal barvu, opravdu mě překvapil. Začíná se v tom lepšit. Je to dobře, ale ne zrovna v tuhle chvíli. 

"Wow, ty jsi něco řekl!" žasl jsem. Své ruce jsem přesunul na jeho boky. Přiblížil jsem se k němu zpět a začal jsem využívat jeho krk, jak páčidlo k jeho tajemství. 

Trošku se napjal ve chvíli, když jsem našel jeho 'místečko.' Je kousek za tepnou a opravdu má rád, když může další tři dny hrdě nosit malé červené znamení přesně na tom místě. Začal jsem pracovat na znamení lásky a jemu se trochu podlomily kolena. Svoje ruce obmotal kolem mého těla. Jinak by hrozilo, že spadne. Přesně tak moc dobrý jsem. Jednou rukou jsem 'omylem' sjel na jeho zadek. Začal trochu zrychleně dýchat. Stále se mi ho nedařilo zlomit. Je mi jasné, že se mu to líbí. Má tak třicetkrát větší sílu, než mám já. Mohl by mě klidně hodit o zeď, ale neudělal to.

To tě mám svléknout nebo co?

Musím se přiznat, že jsem trošku znejistěl. Pořád se nechce vzdát a mě pomalinku dochází prostředky. Naštěstí jsem si vzpomněl ještě na jedno místo, které ho sráží až na zem. 

Opustil jsem jeho krk a on si značně ulevil. Možná, že kdyby ještě chvilku počkal, tak by se mi to podařilo. Než stihl cokoliv udělat, jemně jsem skousl jeho ušní lalůček. Slyšitelně zalapal po dechu a své nehty mi zaryl do zad. Hned na to mě od sebe odstrčil. Trošku jsem se zamračil.

"Dobře! Dobře! Tak já se vzdávám!" zvedl ruce na obranu a můj naštvaný výraz vystřídal upřímný úsměv.

"Tak se mi to líbí!" pochválil jsem celou situaci. O krok jsem přistoupil a chytil jsem jeho trochu zpocené ruce. Jednu z nich vytrhl a ukazováček mi zapíchl do hrudi. Měl bych spíš říct do mého mrtvého reaktoru.

"Jestli o tom Bartonovi jenom cekneš, tak jsi mrtvý! Rozumíš tomu?" nasadil svůj kapitánský hlas a já jsem neodolal. Vtiskl jsem rychlou pusu na jeho rty, které byly stáhnuté do úzké linky. Usmál se, ale pořád se snažil tvářit vážně.

"Jasný! Nikomu nic neřeknu," usmál jsem se na něj a už jsem se nemohl dočkat, jaké špinavé drby na něj má. Steve se jen nadechl a podíval se mi přímo do očí. Začal jsem se topit v té dokonalé modři.

"Clint má přítelkyni," začal a chtěl pokračovat. To bych ho ale nemohl přerušit.

"To si děláš prdel!" zakřičel jsem v úžasu. Vůbec jsem nedokázal pochopit, že někdo jako CLINT má PŘÍTELKYNI! Takový buran si někoho našel?!

"Slovník," opravil mě, ale také se usmíval. 

"Clint? Náš Clint Barton má přítelkyni! To mě štípněte a dejte mi facku! Jak se mu to povedlo?! On jí zaplatil! Řekni mi, že jí zaplatil?" přestal jsem skákat okolo Steva a raději jsem ho chytil za ruce. Zvedl obě obočí do vzduchu a nic neříkal. Byl opravdu překvapený z mojí reakce.

"Já to věděl! Věděl jsem, že jí zaplatil! Že si objednal nějakou kurvu..." pustil jsem jeho ramena a začal jsem znovu skákat jako šílenec ze strany na stranu. 

"Slovník..." znovu mě napomenul, "a nezaplatil jí. Náhodou to vypadá na vážný vztah. Dost si to ale zkazil. To, co jsme řešili, je jeho podvod. S někým se vysp..." začal mi vysvětlovat celou situaci. Bohužel pro něj, jsem ho znovu přerušil.

"Dvě najednou?! To je kanec! Konečně se něco učí! Já jsem na toho našeho věčného panice tak hrdý! Ty vole..."

"Slovník."

"On doopravdy má dvě najednou? To až řeknu Nat, tak..." byl jsem to já, kdo byl přerušený. Steve mě chytil za ramena a natlačil mě na stěnu. Trošku jsem se vyděsil jeho opravdu mrazivého pohledu.

"NIKOMU to NEŘEKNEŠ!" křikl na mě a jediné, čeho jsem byl schopný, bylo vykulit svoje oči, "zůstane to v tomhle výtahu! Jestli to někomu řekneš, tak přísahám Bohu, že tě nechám a navždy odejdu!" Dost mě vyděsil a můj srdeční tep se dost zrychlil. Jeho obličej byl kousek od toho mého. Opravdu jsem se bál zrušit tu malou mezeru. V jeho naštvaných očích jsem se cítil tak malinkatý.

"Tak to řeknu jen Nat a nikomu jinému," hodil jsem na něj prosebný pohled. Okamžitě mi ho spálil svým opravdu naštvaným výrazem.

"Nikomu!" 

"Jasný. Rozumím," protočil jsem očima a on se ušklíbl. 

"Stejně bys to nedokázal," řekl jsem po pár vteřinách ticha.

"A co?" byl trošku zmatený.

"Opustit mě."