Tony's pov

Každá vteřina trvala jako roky. Každou sekundou jsem se narodil a znovu umřel. Byl jsem v nekonečné smyčce. Čas pro mě přestal existovat. Celý svět pro mě přestal existovat. Jediné, co jsem viděl v tom nekonečném vesmíru, byla jeho tvář. Jeho pohybující rty, které mi řekli odpověď. 

"Ano, budu tvá droga," zašeptal se slzami v očích a vrhl se mi kolem krku. Zavřel jsem oči a nechal jsem slzy štěstí, aby mu smáčely triko. Odtáhl jsem se od jeho lehce se klepajícího těla. Něžně jsem mu vzal ruku a políbil jsem ji. Jeho hebká kůže donutila mé srdce poskočit. Vyndal jsem prsten a nandal jsem mu ho na ukazováček. Několik vteřin jsem sledoval, jak krásně mu sluší. Prsten, který ukáže světu, že je jenom můj. Můj a nikoho jiného.

"Miluji tě," znovu zašeptal Steve, který úplně zářil štěstím, přesto se mu z očí stále hrnuly slzy. Přestal jsem věnovat pozornost jeho prstu. Díval jsem se přímo na jeho úžasný obličej. Obličej, který si mě chce vzít.

Naklonil jsem se k němu a spojil jsem naše rty. Zapomněl jsem, jak krásně zapadají do těch mých. Rozpouštěl jsem se z jeho něžných pohybů. Měsíce odloučení se právě rozplynuly. Jako bychom byli pořád spolu. Jako by se nic z toho nestalo. Stál jsem tu se svým snoubencem na střeše a dával jsem mu polibek, po kterém naše srdce toužila.

Ruce jsem mu položil na boky. Jeho ruka zavítala do mých vlasů. Jeho vousy mě příjemně šimraly na tváři. Tak hrozně jsem ho miloval. Nedočkavě mi skousl ret. Zalapal jsem překvapením po dechu a polibek jsem ještě prohloubil. V těle mi explodovalo tisíce ohňostrojů. Moje duše patřila jen jemu. Člověku, kterého miluji. 

Netrvalo dlouho a naše jazyky se setkaly. Kolena se mi klepala a pevně jsem k sobě tiskl jeho tělo. Už ho nikdy nenechám odejít. Už nikdy mu neublížím. Každým jeho pohybem, každým něžným kousnutím nebo vsáním mého rtu jsem měl elektrické výboje po celém těle. Srdce mi bilo jako splašené. Bilo jen a jen pro něj. V břiše jsem měl motýly, kteří mě prosili, aby tato chvíle nikdy neskončila.

Steve přerušil polibek a celý udýchaný opřel svoje čelo o to moje. Jeho teplý dech mi způsoboval tolik euforie. Díval se mi přímo do očí a já jsem se začal topit v jeho modři. V očích měl krásnou jiskru a moje srdce bilo ještě rychleji. Byl jsem to já, kdo ho dělá šťastným.

"Já tě taky miluji," zašeptal jsem a Steve se usmál. Ukázal mi svoje krásné bílé zuby. Zrušil jsem mezeru mezi námi a dal jsem mu rychlou pusu. Jeho tváře byly červené a mě se z toho zatajoval dech.

Nevím, jak dlouho jsme spolu stáli na střeše v pevném objetí. Jedno vím. Byl jsem šťastný, jako nikdy v životě. 

"Zlato? Já-já bych chtěl jít za Petem," zašeptal se slzami v očích. Přikývl jsem a pohladil jsem ho po tváři. Usmál se a chytil obě moje ruce. Sledoval je a pohledem zkoumal svůj nový prsten.

"Cokoliv si můj snoubenec bude přát," usmál jsem se, stejně jako on. Rukou zajel pod moje tričko a začal mi pomalými pohyby osahávat záda. Přivřel jsem oči a užíval jsem si každou vteřinu jeho dotyků.

"Ahm... Raději toho nechte pane budoucí Starku," spokojeně jsem zavrčel ve chvíli, kdy mi začal prozkoumávat břicho. Každý jeho pohyb mě rozpaloval a nutil mě ho milovat ještě víc. Pokud to je vůbec možné.

"Ty budeš budoucí pan Rogers," zašeptal mi do ucha a ruce z pod trička vyndal. Na jednu stranu jsem si ulevil a na druhou stranu jsem chtěl, aby pokračoval. Aby si mě tady teď na střeše vzal, jako nikdy předtím. Chyběl mi. Celý... 

"Pro tebe cokoliv," zahuhlal jsem mu do ramene. Zasmál se a dal mi rychlou pusu.

"Můžeme jít, pane Rogersi?" zeptal jsem se ho. Zasmál se a dal mi pusu na čelo. Uculil jsem se a pořád jsem si ho prohlížel. Jak můžu být tak hrozně šťastný člověk? Jak se mi podařilo získat někoho takhle skvělého?

"Můžeme, pane Starku," pustil moje ruce a rozešel se ke dveřím. Šel jsem hned vedle něho a jednou ruku jsem ho objal za pas. Tiskl jsem si jeho tělo ke svému a pořád jsem se usmíval jako úplný blbec.

***

Výtah cinkl a dveře se otevřely. Rozešel jsem se do obýváku, ale Steve se ani nehýbal. Stál ve výtahu a zrychleně dýchal. Vrátil jsem se zpět a objal jsem ho. Vděčně obmotal svoje ruce kolem mých zad. Funěl mi do ucha a mě to rozesmávalo. 

"Babe, neboj. On bude v pohodě. Má tě rád," šeptal jsem mu do ucha. Je to pravda. Pořád se mě na něj ptal. Ubližoval mi tím, ale nevěděl to. Jen chtěl mít zpět svoji rodinu.

Po minutě se Steve opatrně odtáhl z objetí. Chytil moji ruku a pevně ji stiskl. Nadzvedl jeden koutek úst a snažil se netvářit tak smutně a vyděšeně. Pomalu jsme se rozešli k obýváku. Došli jsme ke gauči a chvilku jsme tam jen tak stáli. Dával jsem mu na čas. Bylo mi ho líto, ale věděl jsem, že jakmile se objeví Pete, bude všechno v pořádku.

Pustil jsem jeho ruku a došel jsem k dětskému pokoji. Zaťukal jsem. Ozvalo se dětské cupitání a hned na to se dveře otevřely. Pete natáhl ruce a já jsem ho objal. Pevně se mě držel a byl znovu ten nejroztomilejší dítě, co znám.

"Tati! Ploč se tak směješ?" zeptal se mě ve chvíli, kdy jsem si znovu stoupl. Prohrábl jsem si vlasy a uculil jsem se a zároveň jsem si vyčítal, jak nemožný jsem poslední půl rok byl. Chudák si se mnou zažil dost...

"Mám pro tebe překvapení," řekl jsem mu tajemným hlasem. Zorničky se mu rozšířily a otevřel pusu. Během vteřiny mě oběhl a utíkal do obýváku. Vydal jsem se tam také. Znovu jsem měl v očích slzy. Steve držel Peta ve vzduchu a objímal ho. Brečel štěstím a držel ten náš malý zázrak.

"Tatík! Tatík!" smál se prcek. Steve mu něco šeptal do ucha a Peter něco šeptal do ucha jemu. Oba se usmívali. Došel jsem k nim a oba jsem objal. Silná paže mě přitáhla k jeho vlastníkovi. Malá ručička mě zase objímala na krku. Po takové době jsme byli kompletní. Od teď už navždy budeme jedna rodina. Už nikdy neztratíme jeden druhého.

Steve položil Peta na zem a všichni jsme se rozešli sednout. Seděl jsem hned vedle Steva, který měl vedle sebe nalepeného malého hnědovláska. 

"Prcku? Co bys říkal na to, kdybychom se vzali?" zeptal jsem se ho a jeho brada spadla dolů. Podíval se nejdřív na mě a poté na Steva, který zářil jako sluníčko a červenal se jako rajče. Chytl jsem svého snoubence za ruku a ukázal jsem Petovi prsten.

A/N

Kdo je taky tak šťastný, jako jsem teď já? ♥ 

Do konce už zbývají tak tři kapitolky :( Ale nezoufejte ♥ Už pracuji na novém příběhu :D Mám několik návrhů, ale klidně mi dejte vědět, o čem byste rádi četli ♥

Moc děkuji za veškerou podporu ♥ Já vím, už je to klišé, ale já opravdu musím pořád děkovat, protože jste úžasní ♥ Tolik přečtení, hlasů a komentářů si ani nezasloužím ♥ Děkuji a vážím si každé vaší podpory ♥